Útok na Biely dom

Čekal jsem od Emmericha jednoduché, bezduché a co si budeme povídat, místy dosti ("patrioticky") patetické odreagování a přesně to jsem dostal. Hláškující Jamie, odkaz na Den nezávislosti a sebeparodující scény (viz. závěrečný běh s vlajkou - to je opravdu masterpiece :D), to vše potěšilo - 70%. A Maggie už bych rád viděl zase v něčem vážnějším... (18.07.2013)

,,Napadly nás veverky! A jsou v přesile!" Za veverky hvězda navrch (i když je tam jen jedna). Emmerich mi dal přesně to, co jsem očekával. Úvodní přednášku o Bílém domě vystřídá technicky bravurní (jak je u režiséra zvykem) apokalypsa, kdy si to užijí zejména antiameričané. No a pak ti, co mají rádi katastrofické snímky, kde se stále něco bortí, sesouvá a vybuchuje, jedno, zda puká čínská historická váza nebo se propadá kopule domu. A mrtvoly se vrší jedna radost, stačí jen říci:,,Ani se ji nedoknete, jen přes mou mrtvolu!" A pic! Od poloviny svižné, demoliční, napínavé (tedy pokud vám nebudou osudy postav lhostejné). Triky, kamera, hudba. Jen ta děvenka, Joey King, byla protivná jak osina v zadku, a tedy na ránu, ale jinak fajn. Tak - kamera, raketa a jedéééééééééééééééém! (19.11.2013)

Příjemné překvapení v podobě dokonalého letního výplachu. Roland Emmerich přichází zatím s nejsympatičtějším blockbusterem roku, který se nebere vůbec vážně a jde mu hlavně o pobavení publika, což si myslím, že se mu bez problému podařilo dokonale. Je to plné odlehčeného humoru, příjemného nadhledu a naivity, což mi s příměsí slušné akce, patosu a velmi cool ústřední dvojce sedělo perfektně. 8/10 (18.07.2013)

Letošek je rokem Smrtonosných pastí. Ta pátá s McClanem byla paradoxně nejmíň smrtonosná i zábavná, ta s Butlerem, která nás poprvé vzala tam, kde se měl McClane ocitnout už dávno, až moc opsaná, rutinní a nudná (byť scéna dobytí Bílého domu byla luxusní), a tak nejlíp sklapla až tahleta třetí. Emmerich, ačkoli měl ze všech jmenovaných zdaleka nejvyšší rozpočet, paradoxně nevítězí epičností (poněkud nenápadité) akce a za peníze, za které jindy srovnává se zemí celá města, zničí tady jen dva baráky (a ten Bílý už v minulosti několikrát zničil efektněji a nápaditěji), letadlo a pár helikoptér a aut. Boduje ale nejlepším scénářem, který je sice plný klišé, ale pěkně nám představí Bílý dům, Channing s Foxxem představují fajn dvojku, jejíž počínání mi evokovalo dva kamarády pařící spolu na Playstationu, a i záporáci jsou ucházející (a pět důležitých/výrazných padouchů je už trochu moc). A hrdinova vzpurná dcerka mě kupodivu bolestivě neiritovala a při jejím závěrečném odvolávání náletu mi stekla po tváři společná slza smíchu i dojetí. Kdykoli se na to rád podívám znovu. (24.07.2013)

Já bych to s těmi superlativy zase až tak nepřeháněl. Jediné v čem má navrh Bílý dům oproti Olympus has Fallen je lehkost, nadhled a menší patos. Vše ostatní těžce pokulhává. Oldschool akce ? Kde ? Tak možná jeden až dva souboje a kvalitní "fyzické zvuky". Přehlednost minimální a rating je zabíjející. Celková střihová skladba těžce mimo. V akčních scénách je to hlavně střihač, kdo dokáže dostat do sekvencí potřebné obrátky. Tady se to velmi nepovedlo. Butler lepší Tatuma, ať si říká kdo chce co chce. Kupodivu však Channing vyniká v komediálních a odlehčených momentech spíše než v těch akčních. A tak otěže filmu na sebem musí převzít James Woods a jeho partička, kteří ukazují smršť pohledů a emocí každou chvíli. Možná je Emmerichův počin žánrově konzistentnější a pocta devadesátkám, ale v rámci přímého souboje se starším bratříčkem prohrává. (28.07.2013)