Útok na Biely dom

Příjemné překvapení v podobě dokonalého letního výplachu. Roland Emmerich přichází zatím s nejsympatičtějším blockbusterem roku, který se nebere vůbec vážně a jde mu hlavně o pobavení publika, což si myslím, že se mu bez problému podařilo dokonale. Je to plné odlehčeného humoru, příjemného nadhledu a naivity, což mi s příměsí slušné akce, patosu a velmi cool ústřední dvojce sedělo perfektně. 8/10 (18.07.2013)

Emmerichova revize akčního žánru, která byť se tak tváří, se nebere vůbec vážně a velmi výživně pracuje s akčním klišé a s paletou postav, které nejsou zcela úplně debilní. Scénář je velmi neskrytou kombinací DIE HARD (místy doslovně), COMMANDA (místy doslovně) a bondovky GOLDENEYE (divoká postava IT padoucha), ale maká zcela fantasticky a často mění pravidla hry. Sic jen v maličkostech, ale o to víc potěší - např. v momentě, kdy se Channing Tatum chystá odstavit jednoho padoucha hozeným granátem a ten, místo aby se s úpornou grimasou nechal odpálit, mu gránát po chvilce váhání kopne zpět. Ostatně scénář napsal James Vanderbilt, který mimo jiné napsal scénáře k remakům dvou verhoevenovských akčních klasik - ROBOCOP a TOTAL RECALL. Scény totálně vykouřené epiky a lá Joey King se snáží odvolat bombardování Bílého Domu heroickým máváním americkou vlajkou je pak potřeba vnímat jako mistrný humor zápodoněmeckého režiséra, který nemá nic radši, než dobře klimatizovaný multiplex. 90% (hlavně zá hodně táhlý úvod) (24.12.2016)

Emmerichu, Emmerichu co s tebou mám dělat ty kluku ušatá. Na jednu stranu náš hezky povozíš na garden bílýho domečku, rozesmejěš, zaakčníš a člověk si říká, joooo takhle nějak sem si to představoval, jenže Rolande, co ty rodinný ťintily mintily, furt dcera sem, dcera tam, to bylo jak nepovedená odnož Kramer vs. Kramerová 2, tyhle kýble prázdnejch keců z filmu vylejt, tak mě tu teď hraje americká hymna a pálím pětihvězdama. Ne fakt ,kombinace akčňáku co se v mnoha momentech evidentně nebere zase tak vážně z rodinným dramatem, to je jak prcat prasnici divokou s tím, že je to vlastně taky ženská. Nebudu za ježibabu a napalím tomu tři, protože ty akčně - zábavný sekvence, zejména uprostřed filmu to fakt dotáhli až na můj smích a to já zase umím ocenit. (17.07.2013)

Točil to Roland Emmerich, takže co jiného bych mohl čekat. Vlastně jo, mohl jsem čekat něco jiného, protože Bílej Dům už jednou odpálil a to v Den nezávislosti. Tady akorát vyplenil prezidentské komnaty, zryl prezidentovi trávník, pošramotil plot, jezírko a tak dále. A bylo to příjemný to vidět. Skoro jsem si říkal, jak moc se tahle filmová replika přibližuje originálu. Bejt mu to totiž hodně blízko a já bejt terorista, tak tenhle film budu mít jak naučnou encyklopedii. Film jako takový je tak nějak klasickej poctivě odvedenej akčňák, což Roland prostě umí. To se mu upřít nedá a já si u toho skvěle odpočinul. (24.08.2014)

|| Scenár: James Vanderbilt | Hudba: Harald Kloser, Thomas Wanker | Produkcia: Emmerich, Fischer, Kloser, Vanderbilt, Larry Franco, Laeta Kalogridis | Distribúcia: Columbia | Štúdio: Centropolis, Mythology | Rozpočet: 150 miliónov $ | Tržby: 205,366,737 $ || Zaslúžene komerčná stagnácia. Možno to znie divne, ale pre mňa sa Emmerich odtrhol z reťaze po Patriotovi len podruhý krát. Servíruje jednu patosoidnú scénu za druhou, a nechcene humorné tiež. Všetky ostatné scény sú síce fajn, a je i pár pamätihodných, no ako celok je to skôr nepodarok, ktorý si nemám potrebu pustiť znova. Fuqua-ov Olympus has fallen je 2x napínavejší a akčnejší zážitok, aj napriek tomu, že patosu sa neubranuje o nič lepšie. 60% | Blu-Ray, THX, EN DTS | (08.12.2013)