Zaostřit, prosím!

Trochu slabší satira 50. let, jejíž tři povídky mají vzestupnou tendenci. Ta první mi přišla vyloženě trapná, Kemr sice nehrál špatně, ale ten humor a násilně vložené triky jeho výkon doslova pohřbí. Hodnotím *. Druhá povídka už má nosnější myšlenku a je i docela trefná, ale i tak musím říct, že je rozhodně pod Fričovu úroveň **. Určitě nejlépe dopadla poslední povídka, která je i místy vtipná a jako jediná splňuje skutečné požadavky satiry. Navíc ji prosvětluje výkon V. Buriana. - ***. (17.11.2007)

Autorem scénáře je tehdejší ředitel Českolovenského státního filmu Jiří Marek, takže je jasné, že o nějakou ostře jízlivou stairu nepůjde, spíše je to "pozitivní konstruktivní satira". Scénář moc povedený není, nezachraňuje ho ani chvílemi nápaditá Fričova režie a některým hercům možná trochu svazuje ruce. Nápad s filmem ve filmu nebyl tak špatný, ale komentář Ladislava Peška mi chvílemi lezl na nervy. Navíc mě zaráží trochu proměnlivá úrověň jednotlivých povídek. První povídka má slibný rozjezd, ale díky scénáři působí postavy Josefa Kemra a Miloše Nedbala po momentu zlomového povýšení dojmem karikatur. Naopak Lubomír Lipský a Zdeňka Baldová jsou přirození. 2*. Druhá povídka je oproti tomu z celého filmu nejvíce vtipná, nejlépe obsazená a zahraná oprvadu všemi zúčastněnými herci v čele s Janem Pivcem (úžasná je jeho scéna s Jiřím Sovákem). 4*. V poslední povídce mě rozčiloval správňácký ředitel (Gustav Heverle), ale zase se mi líbil referent Josefa Hlinomaze a úplně nejpůvabnější byla ve chvílích, kdy Vlasta Burian a Vlastimil Brodský opěvují život účetnický. 3*. Satira, která ani ve své době nepřitáhla do kin moc lidí (milion a půl bylo v padesátých letech pod průměrem), už dnes neříká vůbec nic. Je mi až líto, jaký superhvězdný ansámbl s jedním z našich nejlepších režisérů se tu v tom babrá a nesešli se na filmu s lepším námětem. Ale zase je to poslední film Vlasty Buriana... (17.11.2007)

Výrazná satira. 1)  Ani se nechce věřit, že v roce 1956 něco takového mohlo vzniknout._____ 2) Vtipné zrcadlo režimních nešvarů i českého maloměšťáctví je dostatečně obecné, aby se v něm všichni trknutí poznali, ale dostatečně neosobní a neadresné, aby to prošlo censurou._____ 3) Zvláštní poklona patří uměleckému kritikovi Pošahalovi - typickému představiteli doby._____ 4) Dobová herecká elita pečetí příznivý dojem, který ze snímku mám. (05.09.2017)

Režisér Martin Frič natočil 20 let před tímto filmem film Hej Rup. Hrdinové V+W jako reprezentanti dělnictva snili o důstojných pracovních podmínkách, o práci pro každého. O dvacet let později všichni už práci měli, ale ouha, něco se nepovedlo. Dělnictvo sice dosáhlo svého, ale radost ze získané práce asi nějak nepřišla. A když dělníci viděli, že prachy budou i bez práce, tak přestali makat. A přestali makat i šéfové a pořád se o práci jenom kecalo a skutek utek. A největší hlína to byla asi pro reprezentanty bývalé buržoazie, ti totiž viděli, že to komunistům nevyšlo, a že se jim to sype pod rukama už osm let po Únoru. Frič i ostatní lidi od filmu si to v této rádoby satirické komedii (ve skutečnosti nekompromisně pranýřující socialismus) opravdu ze srdce užívají a vychutnávají. Je to taková Fričova osobní pomsta tomu socialistickému Absurdistánu, který jemu a mnohým jiným znemožnil svobodně tvořit. Film je krásným příkladem toho, jaké peklo bylo býti kritikem ve své době (ale i kýmkoli jiným, prostě tehdy "být"). 70% (04.12.2011)

Film, který jsem si opatřil jen kvůli Burianovi. A ne úplně zbytečně. Poslední část filmu je pro mě vcelku půvabná a nejen proto, že v ní vidím Vlastíka. I když ten zde je jako vždy brilantní. Zápletka byla zajímavá, ostatně setkání Buriana a Brodského bylo také milé - tuším, že Karel Čáslavský to popsal jako pomyslné střídání stráží v oblasti komiky. Jinak film jako celek není žádná výjimečná událost. (14.01.2009)