Ochranné sfarbenie

Zanussiho film, ktorý je základným kameňom kánonu poľského kina morálneho nepokoja (často prezývaného aj kino sociálneho nepokoja, pretože komunistov slovo morálka desilo aj v spánku) je veľmi komorným príspevkom do prúdu "čistého" realizmu, reflektujúceho súčasné spoločenské témy a zobrazujúceho zlo. Uzavretý socialistický mikrokozmos akademického prostredia tábora kdesi v odľahlej provincii predstavuje živnú pôdu pre dialóg medzi dvoma predstaviteľmi národnej inteligencie. Mladý Jaroslav predstavuje generáciu idealistickej mládeže, veriacej vo večné morálne a etické hodnoty. Jeho protivníkom je starší Jakub, ktorý by mal byť mentorom a ideálom, ku ktorému je možné vzhliadať - vzorom, aký vyžaduje štát. Film sa však neobmedzuje na čas a miesto - v príbehu sa vyskytujú prvky folklórneho charakteru a spomínajú sa roky, ale univerzálnosť témy moci a krutého civilizačného výdobytku kariérizmu je aktuálna i dnes. V psychologickom vnorení do postáv ide až na kosť a pred divákom odhaľuje obnaženú pravdu, ktorá sa v systéme, postavenom na veľkých gestách a malých skutkoch, stáva bájnou alegorickou postavou. Elegantné metafory idylickej prírody a človeka ako jedinca i kolektívu, ktorému dominuje pokrytectvo. Svet v ktorom nemá čisté svedomie miesto - ten náš. Zanussi však postúpil ešte o krok ďalej, keď odmietol prevziať národnú cenu, ktorú mal právom dostať Wajdov, komunistickým aparátom odstavený, Muž z mramoru. Odvážne a nebezpečné, ale systém pravú podstatu jeho filmu i tak neobjavil. To len finálne potvrdzuje Zanussim predkladaný fakt, že v tej dobe nerozhodovali múdri ľudia - tí len stáli v pozadí a ťahali za povrázky. Ľudia dokonale skrytý pred systémom vďaka svojmu ochrannému sfarbeniu. 85% POZNÁMKA: Zhliadnuté v rámci semináru o poľskom filme. (05.11.2014)

Další Zanussiho cesta do hlubin duše polského vysokoškoláka. Ve Struktuře krystalu mi to přišlo až půvabné, v Iluminaci poněkud destruktivní a divácky nepříjemné až nepřijatelné a zde? Ochranné zbarvení má sice ušlechtilou tendenci, ale pokud se člověk zabývá sám studiem, mohl by zaujmout k akademické půdě velmi, ale skutečně velmi negativní postoj. Ba přímo by to v něm mohlo vyvolat morální neklid. (23.06.2017)

Velmi zajímavý film o dvou životních postojích, které se vzájemně střetávají. Ani jeden z těch postojů není ideální, ani jeden z nich není bez poskvrny a bez nevinných obětí. První životní postoj je v postavě vedoucího letního univerzitního soustředění Jaroslawa Kruszynskiho (Piotr Garlicki), kterému jde především o absolutní spravedlnost a jakousi lidskost. Dochází u něj k jakési porážce spravedlnosti, kterou není možno protlačit přes společnenské a politické možnosti dané doby. Jeho veškeré dobře míněné pokusy jsou přeměněny v neúspěch strachem druhých z netaktického jednání, popřípadě samotnými aktéry, kterým jde v určitém stadiu už jen o výraz protestu. Navíc se jeho postoj jeví zčásti neupřímně, neboť je rektorovým oblíbencem. Ke konci ale nejen, že přichází o přízeň, ale je také odmítnut na poli sexuálním. Druhý postoj je v postavě garanta letní akce Jakuba Szelestowskiho (dobrý Zbigniew Zapasiewicz), který zastává především nutnost přizpůsobení se daným podmínkám nastavenými společenským a politickým zřízením. Osobní hrdinství v podobě odporu zavrhuje, mistrné manévrování při vytěžování maxima vyzdvihuje. I přes jeho zdánlivý cynismus zůstává ale velmi lidským. Nebo jde u něj zčásti o zvrácenou hru, vyvolanou nutností pobavení v šedi bezútěšnosti dané situace? Střety, výměny, názory, polopravdy, skorovítězství, ale především porážky na poli lidství. Z dalších postav: Jaroslavův objev Nelly (Christine Paul-Podlasky) a rektor (Mariusz Dmochowski). Vynikající ve svém odhalování podstaty. (16.03.2011)

Zanussiho tvorba sa ťažko hodnotí, pretože viac ako od objektívnych kritérií filmu, závisí pohľad na ňu od konkrétneho diváka, ktorý pozerá dané filmy. Vo svojej tvorbe " morálneho nepokoja" pranieruje ľudské nedostatky a chyby. V Živote ako smrteľná choroba je to postoj k smrti iných, či tej osobnej v Dodatku hľadanie zmyslu života, v Persone non grata je to oportunizmus v politike, V Kontrakte zmysel a hodnota sviatosti manželstva, v tomto filme a Strukture krystalu zas "relativizmus v zamestnaní". Ak diváka téma osloví a je navyše kresťan - teda, ak sa stotožní s autorovým vnímaním sveta - filmy sa mu zapáčia. Ak však morálne dilemy nie sú pre diváka podstatné, akokoľvek dobre napísané dialógy a psychológia postáv ho neoslovia. U mňa je to striedavé. Mal som šťastie, že som videl ako prvý film Život ako.., lebo ma tá téma zaujíma a dialógy mi odpovedali na mnohé moje otázky, podobne ako aj v Ochrannom sfarbení. Lenže v každom ďalšom filme ma problémy postáv zaujali menej a napríklad v politike som ochotný akceptovať "kompromisy." Nemyslím, že človek musí v každej situácii byť morálne dokonalý - to sa ani nedá - inak skončí na okraji "morálne benevolentnejšej " spoločnosti. A v tom je problém. ZANUSSIHO POSTAVY SÚ NEKOMPROMISNÉ VO FATÁLNOM ZMYSLE SLOVA a ak má divák tendenciu nekonať nekompromisne, oprávnene sa mu zdá, že postavy si svoje problémy spôsobili sami prehnanou tvrdohlavosťou, alebo sú to podivíni, či dokonca hlupáci. Tých 5 hviezd je hodnotením Ochranného sfarbenia. (07.10.2008)

Jeden z mála polských filmů bez válečné tématiky, které jsem měl možnost vidět. Ač je natočen v sedmdesátých letech, působí nadčasově a i v současné době stále aktuálně. Svým zpracováním zapadá do repertoáru filmových klubů, kde by jistě vyzněl velice působivě. Docent Jakub (jak nevinné jméno) je ve své roli přesvědčivý, až jsem nabýval pocitu, že v osobním životě musí být stejný podvraťák. Hold svět akademických titulů je krutý. Někdo má právo větší, někdo menší. Proto jsem moc rád, že studuji vysokou školu… :-D (29.01.2011)