Beware!
VOD (1)
Obsahy(1)
Prvý slovenský hraný film nakrútený po druhej svetovej vojne. Mnohí Slováci pred prvou svetovou vojnou emigrovali do Ameriky za lepším životom, pretože na Slovensku vládol útlak zo strany vládnucej maďarskej moci a ľudia si nedokázali nájsť prácu. Tak ako iní, za more odchádza aj mladý horal Ondrej Muranica (Paľo Bielik), aby si vo vysnívanom Novom svete našiel prácu a zarobil peniaze pre svoju rodinu. Sny a nádeje na lepší život mu však zmarí banská katastrofa. Ondrej sa síce zachráni, ale stratí pamäť. Vyhlásia ho za nezvestného a keď sa mu po rokoch náhodou vráti pamäť, Ondrej sa rozhodne vrátiť domov. Až po návrate do vlasti zistí, že sa jeho žena Eva (Jiřina Štěpničková) vydala za jeho najlepšieho kamaráta Miša (Július Pántik). Ako inak, schyľuje sa ku katastrofe... V období rokov 1918-1938 dominovala v Československu česká kinematografia, na Slovensku sa vyskytli len ojedinelé snahy vybudovať filmový život. Vďaka štátnej podpore v období 1939-1945 sa dotvorili obrysy slovenského filmu, ktoré ukončil vznik hraných snímok Varúj...! a Vlčie diery (1948) v demokratickom Československu. V snímke Varúj... síce stále zohráva nezanedbateľnú úlohu česká tradícia a jej reprezentanti vo všetkých zložkách filmovej produkcie (režisér, kameraman Václav Hanuš, scenárista Karel Steklý), ale po prvý raz sa československá spolupráca z 30. rokov stáva slovensko-českou. Voľba adaptácie drámy Ivana Stodolu Bačova žena ako prvého slovenského filmu produkčnej spoločnosti Slofis mala viacero dôvodov. Pre Friča bol príťažlivý dedinsko-folklórny rámec príbehu, pre Bielika zase skúsenosť so Stodolovou drámou z čias pôsobenia v Slovenskom národnom divadle, kde hral postavu Ondreja Muranicu, a jej sociálno-kritické zázemie. Z politického hľadiska téma vyhovovala zameraniu nového života, pripomínala maďarský útlak a zrod Československa roku 1918 ako paralelu k budovateľskému optimizmu prvých povojnových rokov. Paradoxom je, že po nedemokratickom prevrate v roku 1948, sa naplno rozbehla činnosť cenzúrnych orgánov, ktoré o dva roky neskôr snímku spolu s ďalšími 541 filmami vyradili z filmovej distribúcie, pretože nevyhoveli ideologickým kritériám. O rok neskôr pri prehodnocovaní naďalej zostal film v trezore, pretože ho komisia považovala za vadný z hľadiska ideovej hodnoty. Podobne dopadli napr. aj Vlčie diery a Čertova stena, ktoré nesú plné stopy buržoáznej filmovej tvorby i buržoázneho nacionalizmu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (48)
Film "Varúj...!" je povzbuzením slovenského národního uvědomění, pro jehož zpevňování je občas zapotřebí přinést také intimní oběti. Legendy, bolesti a slabosti, bída a pot, temperament vzdoru a odhodlání, a koneckonců i ta nutná schopnost přežití, to vše definuje svéráz národní slovenské duše v dobré víře procesu uvědomování a vzájemného posilování. Martin Frič a Paľo Bielik vycházejí z akčního doletu slovenského hrdiny Jánošíka, aby se skrze píseň hutníka a hornickou baladu prorubali až k melancholii patosu okázalého utrpení a vlasteneckého zapálení. Slovenská hrdost má svůj největší přínos v obrazech, ve skladbě a uspořádání, v lyrické poezii, v krasopisu horského hymnu a v uvolněnosti lidové slovesnosti. Tím hrdinou filmu, akce a národního posilování je Ondrej Muranica (sympatický Paľo Bielik), bača, slévač, horník s amnézií a statný, zdravý symbol národní obrody. Uvědomění si prekérnosti intimní situace stojí za přilnutím k vlastenecké ideologii a do budoucnosti se hledí s nadějí. Hlavní ženskou postavou je Eva Muranicová (příjemná Jiřina Štěpničková), milující choť a starostlivá matka. Věrná a pracovitá žena se bez vlastní vůle dostává do stavu biandrie. Důležitou postavou je též Mišo (příjemný Július Pántik), Ondrejův nejlepší kamarád, jeho věrný druh americké anabáze a prostý slovenský pastýř ovcí. A rozhodující hráč intimně osobních vztahů. K výrazným postavám patří také Ondrejko Muranica (jako malý klučina Jaromír Garvold a jako mladík Štefan Sliuka), přirozeně inteligentní, zvídavý a nebojácný synek Ondreje s Evou. On je tou nadějí v lepší zítřky, impulsem a novou, obrozenou energií. Z dalších rolí: do posledního zbytku vůle doufající a čekající Ondrejova matka (Leopolda Dostalová), v lepší sociální zítřky věřící místní stařešina (Arnold Flögl), nekompromisní a maďarské moci panstva agilně poplatný panský správce (Andrej Bagar), či malá slovenská hrdost a hlavní důlní inženýr v Americe Gregor (Mikuláš Huba). Film Varúj...! je slovenským vykoupením možných hříchů, vždyť státem řízenou amnézií lze hravě předejít zbytečné negaci hrozícího vnitrostátního napětí. Je také bizarní osobní zkušeností v té křehké poloze niterné rozervanosti. Film je nejhodnotnější pro svou vizuální podobu. ()
Na snímku je patrný odborný dohled Karola Plicky, ovšem v tom nejlepším slova smyslu. Jako většina prvních slovenských filmů je silně vlastenecky založený, ukazuje krásu slovenských hor, zaměřuje se na prostý lid, slyšíme lidové písně, vidíme horaly a jejich ženy v krojích. Jako předloha posloužila divadelní hra Ivana Stololy Bačova žena, ale scénář je velmi kvalitně přepracovaný pro filmovou řeč. Svoje zkušenosti předával nejen Plicka, ale i zkušený režisér Matin Frič. I když se objevují poměrně dlouhé pasáže spíš dokumentárního charakteru, máme tu dobře vystěvěný lidský příběh. Je zde několik dramatických vyvrcholení. Osobně se mi líbíla scéna, kdy se Ondejovi vrací paměť. Jeho návrat je velmi citlivý bez zbytečných dramatických gest. Rozhodně jde o prvenství, na které mohou být bratia Slováci pyšní. ()
Tak tomuhle říkám kurva survival! Kam se hrabe Leopardo Di Kardio na Ondreje Muranicu!!! To je borec co se pánů nezalekne, medvěda přemůže i ze zasypanýho dolu se vyhrabe. Aby toho nebylo málo ztratí paměť a doma ho zatím prohlásí za mrtvého. Pro mě obrovský překvapení. Neuvěřitelně silný lidský drama nabitý neskutečně sugestivní atmosférou. Silný nacionalizmus je v tom cítit, ale to je v pořádku. Nepoznám tak dobře Slovenskou historii, ale z pár filmů už jsem dobře pochopil proč mají Slováci právo nemít rádi Maďary asi jako my Češi Němce. Bielik podává strhující výkon a paradoxně z toho co jsem zatím viděl, tak mě přesvědčil víc jako herec než režisér i když má určitě zásadní podíl na nastartování Slovenské kinematografie. Tak jako tak velký pokrok oproti úsměvnému Jánošíkovi. Tohle je film jehož poselství se neztratí ani v dnešní době. Robota pod zhýralým panstvem nebyla žádný med, ale ani v Americe nebylo blaze a proto Varúj! 80% ()
Na filmu je nejlepší scénář a Bielik, Frič mnohokrát předvedl, že umí mnohem více, tento snímek zcela postrádá jeho hravost a především neotřelý střih. Hudba je přehnaně velkolepá, až působí rušivě. Nejhorším aspektem filmu je příšerně přehrávají Štěpničková a taky naprosto minimální účast Františka Dibarbory, který se objeví pouze ve dvou krátkých scénách. Osud Ondreje Meresjeva Muranici šel natočit rozhodně mnohem lépe. ()
Galéria (13)
Zaujímavosti (31)
- Film vznikol podľa divadelnej hry Ivana Stodolu “Bačova žena“. (Raccoon.city)
- Jedná sa o prvý slovenský hraný zvukový film, nakoľko producentom bola prvýkrát slovenská spoločnosť. (Biopler)
- Jedná sa o prvý slovenský hraný film nakrútený po druhej svetovej vojne. (dyfur)
Adaptácia románu Bačova žena od Ivana Stodolu z r. 1934, ktorá bola pre filmové účely bizarne premenovaná na Varúj...! Vskutku zapeklitá situácia, oproti ktorej argentínske telenovely môžu ísť handry fajčiť. Posúďte sami. Statočný Slovák Ondrej Muranica nechá doma manželku Evu a malého syna Ondrejka a ako mnohí naši predkovia v tých neľahkých dobách, i on s kamarátom Mišom odchádza za prácou do vysnenej Ameriky. Tam ho ale vinou nehody v bani doma vyhlásia za mŕtveho. Síce to prežije (prielez potrubím!), ale (a teraz to prichádza) stratí pamäť, takže síce žije, ale nevie nie ani tak to, kam (a za kým) sa má vrátiť, ale že sa má vôbec niekam vrátiť. Za mŕtveho ho považuje aj starý kamoš Mišo, ktorý sa úspešne vracia domov. Roky utekajú, prichádza vojna, končí vojna, z malého syna sa stane mladý muž a Evu si za ženu vezme, nuž, Mišo. Po rokoch sa „stratenému“ Ondrejovi v Amerike vráti pamäť a tak sa následne pre zmenu vráti domov on. Tu ho však čaká nemilé prekvapenie. Film je od prvých sekúnd monumentálny. Nádherné spektakulárne zábery prekrásnej slovenskej krajiny (aká de facto dnes už nejestvuje). Scéne s medveďom sa dnešní mladí síce smejú, ale pravdupovediac po stý raz som ju naposledy videl v r. 2023 a nepripadá mi nechcene smiešna, takže v r. 1946 musela pôsobiť (v dobrom) hororovo. Skvele ukázané slovenské prastaré zvyky, ľudové tradície, folk, liečiteľstvo. Hudba Šimona Jurovského duní tak, až mi praskol monitor na televízore. Herci prenášajú repliky takým mocným hlasom, že mi následne praskla aj tá časť, ktorá dovtedy zostala ako-tak neporušená. Na ničom sa nešetrilo: rozľahlé pastviny a lúky, hlboké lesy, drevenice a salaše stojace na samote, ale i rozľahlé dediny a honosné zámky, na ktorých si vrchnosť užíva a zbedačená Slovač nemá čo do úst. Nechýbajú americké bane a veľkomestá, ale ani nemocnice a dokonca zábery z vojnového frontu, kde sa síce premáva päť a pol chlapa, ale nejak to nevadí (odporúčam tým, ktorým udierajú do očí Jakubiskove vojnové scény s pár desiatkami štatistov, či už z Bathory, alebo Tisícročnej včely). Kuriózne na mňa pôsobili dialógy v angličtine, ktorým jednak nie je rozumieť (miestami som mal dojem, že herci ani nehovoria konkrétne existujúce anglické slová, len bľabocú tak, aby to znelo „americky“) a jednak nie sú otitulkované (možno malo ísť o umelecký zámer, aby sme sa cítili rovnako „stratene“, ako slovenské postavy?). Point má tento príbeh viacero. Mňa zaujala napr. tá, že obyčajný slovenský človek je celoživotnou obeťou, brvnom unášaným dravou riekou, ktorú týra raz zlý a zhýralý Maďar a potom bezcitný, chladný (a zhýralý) Američan: pre žiadneho z nich život priemerného slovenského „robotníka“ nič neznamená. A my sa necháme. To skvele ukazuje scéna so starcami, ktorí síce vedia (a vidia), že je zle, ale nechajú to tak s vetou, že raz azda bude lepšie. Priznám sa, že som nepochopil, či tvorcovia už vtedy prejavili takú obrovskú národnú sebareflexiu, alebo im to vzniklo tak nejak omylom. Na prvú dobrú sa zdá, že uprednostňujú odchod do Ameriky, nakoniec sa ale ukáže, že tam Slovákov pochovávajú zaživa a medzitým im ich ženy a deti prevezmú iní chlapi, čiže vlastne sa zdá, že je lepšie zostať pod útlakom Maďarov, kde človeku aspoň dovolia oženiť sa a jesť syr. Ohromne veľa tomu dáva monumentálny, dvojmetrový Paľo Bielik, ktorý aj vetu „milujem ťa“ zreve tak, že ak by bol Ondrej Muranica nasadený do SNP, vyhral by ho úplne sám podobne, ako Rambo vojnu vo Vietname. () (menej) (viac)