Nymfomanka I.

Prozatím spíše rozpaky z nového Larsova "kontroverzního" žertíku. Jednotlivé stylově odlišné kapitoly jsou funkční, od depresivního Deliria až po takřka groteskní (a nejzábavnější) Paní H. s Umou Thurman. Co mi ale dost lezlo na nervy, to je ten rámující rozhovor mezi Gainsbourgovou a Skarsgårdem, který se celý nese v duchu "já o koze, ty o voze". Topí se v jalových alegoriích a metaforách, které Trier navíc ubíjejícím způsobem doslovně zobrazuje. Ty alegorie jsou občas tak pitomé, že mi nezbývá nic jiného, než je považovat za Trierův uvědomělý výsměch filosofům a uměnovědcům, kteří se s oblibou snaží propojovat nepropojitelné, hledat smysluplný systém tam, kde žádný není, a nacházet hluboké pravdy v připodobňování sexuálního výletu vlakem k rybaření. Tady nic hledat nemusí, protože Trier to našel za ně. A všecko to explicitně ukázal, od náčrtku výskytu ryb v řece po grafické znázornění zlatého řezu. Věřím, že se teďka směje a prozpěvuje si do toho něco v tomto stylu. Pokud ne, tak zblbnul. Uvidíme, co přinese Volume 2. (27.12.2013)

(2x) Taková hezká ironická komedie ze života. Žádná kontroverze, žádná nevěrohodná fabulace, jen život takový, jaký je. S každou reprízou mám ten film radši a radši. Naprosto neodolatelný posluchač nemůže být nikdo jiný, než Stellan Skarsgård, mladičká Stacy Martin je sexy v každém záběru, smekám před Christianem Slaterem, ale naprosto nejepičtější výstup má Uma Thurman, která přinesla do tohoto prostředí totálně absurdní divadlo. Režisérská verze zůstává se stejným vyzněním dramatického oblouku v každé kapitole, jen ta erotika je logicky explicitnější a tudíž věrohodnější. A přesto všechno zůstává nejsilnějším prožitkem Delirium, jediná kapitola bez hlavního sexuálního motivu. (04.07.2014)

Čím víc o tom přemýšlím, tím víc mám dojem, že ať chce kdokoliv cokoliv o Nymfomance napsat, režisérovu záměru se ani v nejmenším nepřiblíží... Trier pracuje více s divákovým očekáváním - erotický příběh s třemi hardcore záběry (a nejspíše i dubléry hereckých hvězd), režisérova verze (i přes titulek na začátku filmu a zmínkách všude na webech nemusí vůbec existovat), může a nemusí to být celé vtip, rozhodně to není žádná studie ženské sexuality, ale ani lákání na senzace či jednoduché zobrazení kopulace. Nejčastěji se v souvislosti s tímhle snímkem hovoří o velice obratné propagaci, ale zase, kdo by proboha nechtěl, aby se na jeho film chodilo? Zbaven všech těchto pozlátek je tohle vyprávění o psychicky narušené ženě, se kterou se, více či méně, může potkat každý. Režisér pracuje samozřejmě i se stereotypním zobrazením sexu, já osobně jsem dostal tak zvláštní film, na jaký jsem od Larse zvyklý. Spokojenost. A jistě - druhý díl bude rozhodující. Mě zbývá necelých čtrnáct dní. (02.01.2014)

Spokojila bych se s odpadem! bez dalšího vyškrtáváníse z energie, ale bylo na mě naléháno, že to mám prý vysvětlit, tak se jdu hájit. Zkraje chci říct, že Triera jsem respektovala jako tvůrce, který se nebojí točit si podle svého a snášet i nenávistné reakce. Prolomit vlny jsem kdysi rozdýchávala pěkně dlouho a žasla, jak to přes syrovou formu bylo plné citu, u Dogville mě fascinovalo přesné vyhmátnutí lidského hyenismu, Antikrist ... furt dobrý, Melancholie ... wtf? a Nymfomanka ... už nemám slov. Škoda, že to není třeba o lupénce, takhle to může vypadat, že mám snad něco proti sexu. Konec světa Trierovi nestačil, teď se na nás ještě musel vydělat a někdo to skutečně rád mazlavé. Já neděkuji! (21.10.2014)

Na začátku filmu se dočtete, že uvidíte střih, který Trier sice svolil, ale nepodílel se na něm, což na zážitku zrovna nepřidá. První část je stejně hravá jako Joe, nečekané odkazy sexuality na Bacha nebo rybaření, netradiční zápletky a nebál bych se říct - příliv nostalgie. Nymfomanka je ještě v rozkvětu, lůno je zdrojem nadpozemských zážitků, a Trier rozehrává svoji kontroverzní hru. (30.12.2013)