U snědeného krámu

K tomuto filmu nedokážem byť zhovievavý. Ťažko si viem predstaviť, že by mohol zaujať niekoho iného, ako filmového historika a možno snáď fanúšika prvorepublikovej doby. Ja som sa výrazne nudil, pomáhal si rýchloposunom a tak ani neviem, či v tomto filme zaznel ten známy výrok o pálenke, ktorú Kyllián kupuje u svého drogisty za korunu, ale ta není k přirovnání. (11.11.2021)

Jak vypočítavá megera s nafrněnou dceruškou a penzionovaný oficír, zmítající se v permanentním alkoholovém oparu, dohnali slušného a čestného živnostníka k sebevraždě. Režisér Mac Frič nepochybně pozvedl svým téměř expresivním pojetím původní Herrmannův román na uhrančivé lidské drama plné zášti, zloby a lži. Vedle vynikajícího Františka Smolíka stojí za pozornost herecké kreace Antonie Nedošinské a Vlasty Buriana, který v Kylliánovi získal ojedinělou příležitost vymanit se, alespoň nakrátko, ze zavedeného komediálního stereotypu. (03.10.2008)

Tento film ve mne spouští násilnické choutky. Je tak dobře natočen, že polovině postav bych s chutí rozrazil hlavu krumpáčem. Vyžírkové, vychcánkové a ochlastové, pseudoštětky a tyranské matky, zkrátka lidé. Ten nejhorší obraz zkázy nám ale Martin Frič podal v tom blbci, na kterém se dalo dříví štípat, v podobě obchodníka Žemly (Smolík). Tento "starý dobrý vůl" místo aby všechny pobudy vypakoval ze svého krámku, nechal se opít rohlíkem a sám zničit. Na které straně je vina? Na obou. A proto je tento film varováním, abychom se dobře rozhlíželi kolem sebe, dovedli v základu roztřídit zrno od plev a nenechali se zatáhnout do vyložených průserů. Pokud to ovšem jde odhadnout. Nechtěl bych si díky své vlastní blbosti strouhat sirky do piva...70% (30.06.2012)

František Smolík může hrát jakkoliv dobře – a samozřejmě hraje, o tom není pochyb, jenže veškerou pozornost na sebe stejně strhává Burianův vyžírka, a to zaslouženě. Postavu totiž vystihl naprosto přesně a diváci se zákonitě musejí divit, jak jim ten strýc, který neustále uráží všechny kolem sebe kromě těch, z nichž něco má, leze víc a víc na nervy. (26.03.2016)

"Ten dobrý člověk má všechno...." Martin Žemla v podání Františka Smolíka je až příliš dobrý člověk a tak dlouho nevidí, jak ho jeho okolí ( především pak jeho žena) zneužívá. Když to konečně pochopí, je už na nápravu pozdě a tak jen zoufale křičí "nevěstka, je to nevěstka". Pohled do jeho smutných očích v tu chvíli je vskutku děsivý. Škoda, že tomuto vrcholu snímku předchází řada scén, v nichž "hlavní housle" hraje postava upovídaného a věčně opitého rytmistra Kyllijána v podání Vlasty Buriana. Ten sice hraje a místy i zpívá ze všech sil, ale nějak mi to do tohoto jinak spíše smutného příběhu o zneužití člověčí důvěry moc nesedělo. Asi hlavně kvůli tomu nemohu dát víc než tři hvězdičky, byť třeba způsob, jakým je film natočen (snímání herců z různých úhlů a poloh), je jasným důkazem mistrovských kvalit Fričovy režie. Možná bych i proto své hodnocení ještě přehodnotil. Ale otrávilo mě, že film končí veselým popěvkem rytmistra Kyllijána, což mi vůbec nesedělo do atmosféry závěrečných chvíl snímku, kde jinak jako jakési memento zní stesk Žemlovy posluhovačky Randové "všechno tady snědli". Škoda. Tahle snaha kombinovat psychologické drama s komedií mi fakt nesedla. Byť chápu, že to je asi pro tehdejší filmovou tvorbu u nás docela typické. (10.07.2017)