Dvojaký život Veroniky

Jeden z nejlešpích filmů režiséra Krzysztofa Kieslowského, který se věnuje opět svému oblíbenému „ženskému“ tématu. Jedna Veronika žije v Polsku, druhá ve Francii – narodily se ve stejný den, jejich osudy jsou si velice podobné. Jedna však tíhne k duchovnějšímu životu, druhá k naplněnému láskou a obyčejnými lidskými hříchy. Pak však jedna z nich umírá, a jakoby její duše začala ovlivňovat život té druhé. DVD: Jako bonus jen textová informace o edici 6+6+6. (30.08.2019)

Schizofrenní drama s neomezeným množstvím interpretací. Kieslowski poprvé kombinuje polské a francouzské reálie a zároveň radikálně mění obrazové kompozice. Pryč jsou špinavé a chladné záběry, namísto nich využívá emocionálně hřejivé barvy, z nichž dominují červená a zelená, které za pomoci netradičně komponovaných záběrů a nadpozemské hudby vytvářejí ojedinělý zážitek. Kieslowski nám ukazuje dvě stejně vypadající (ale odlišné) ženy, představované empatickou I.Jacobovou a jejich jen na první pohled nesouvisející životy. Důležitou úlohu zde zastupují loutky, kterými jsou v režisérových rukou sami diváci a ve filmu pak obě Veroniky, jejichž osudy jsou ovládány neuchopitelnou silou (loutkář/ Bůh/ režisér). Tento neobvyklí film tak můžeme chápat i jako zamyšlení se nad osudem. ___ Určitě je nutnost film vidět několikrát. Při opakovaném shlédnutí si divák začne všímat maličkostí, které napoprvé nepostřehl. Pod poetickým povrchem se začnou formovat myšlenky a úvahy: Film je vlastně o spojení/propojení (duševním, fyzickém, metafyzickém) všeho a všech a o vzájemných vazbách těchto složek. 10/10 (11.03.2009)

Tleskám schizofrennímu výkonu Iréne Jacob i režisérovi tohoto poetického filmu. Tomu nejen za krásný zážitek, ale i za odvahu točit v době, kdy kinům vévodily hity jako Smrtonosná past, Terminátor II či Mlčení jehňátek, výsostně umělecké, pomalé filmy, u kterých musí divák přemýšlet. Jedna rada pro zvláštní pocit - po skončení filmu přejděte k oknu, otevřete ho, zahleďte se na hvězdy a říkejte si: ,,Mám taky někde nějaké dvojče?" (07.07.2006)

Filmy pana Kieslowskiho mám docela zmapované a jeho tvorba na mě působí trochu jako sázka do loterie. Jen několik málo z nich se mně opravdu líbilo. A ani fylozofický nádech Dvojího života Veroniky mě neoslovil tak, jak bych si představoval. Asi mě unikla myšlenka, protože jsem tady nic intenzivního nenašel. (22.03.2013)

Po zhlédnutí tohoto filmu mi jaksi vytanulo srovnání s tvorbou Toma Tykwera. Má ke Kieslowskému velmi blízko, což dokazuje Tykwerův návrat ke Kieslowskému scénáři ve filmu Nebe. Pokud Dvojí život Veroniky soudím čistě subjektivně, musím říct, že na mě působil mnohem příjemněji a skromněji než Tykwerovy filmy, hlavně mi byl bližší a nepůsobil na mě jen jako nějaké ušlechtilé obrázky. Ačkoli to v žádném případě není vtíravý snímek, dokáže si získat různé typy diváků, někoho díky krásné hudbě, někoho díky výkonu Irène Jacob, někoho pro svou tajemnou atmosféru a mnohé jistě dojme jeho smutný příběh. Pokud dokážete vnímat tohle všechno dohromady, je to skutečně výjimečný zážitek. (23.06.2006)