Brooklyn

S. Ronanová mi vyrástla pred očami. Iba nedávno ma upútala vo filme Pokánie a o pár rokov je z nej dospelá žena a úžasná herečka, ktorá v pohode potiahne i náročné scény. 50-te roky jej pristanú, jej tvár do filmu jednoducho krásne zapadla, nie je to žiadna namyslená sexi herečka, srší z nej úprimnosť a pokora a práve preto ju mám rád. Príbeh o chudobnom dievčati, ktoré hľadá šťastie v Amerike je natočený v príjemnom a pomalom tempe, rozpráva s ľahkosťou a pozerá sa na to fajn. Možno to chcelo jednu silnejšiu scénu, ale i tak ma tá jemná a nenásilná love story medzi mladou Írkou a Talianom bavila. Krásny film, ktorý asi viac ocení ženské publikum, ale mne sa to páčilo. Kurva, asi začínam starnúť... 80%. (28.02.2016)

Taková úhledná zrzavo-zelená knihovnička s pastelovou ořízkou. Jestli to má víc vrstev než cituplné váhání Šorše nad tím, jestli spíš zahoří k zakrslému italskému opraváři bidetů, nebo k zazobanému irskému náckovi ze Star Wars, tak jsem je asi přehlídl, ale může za to předávkování barvou, měkkým světlem a irskou muzikou. Ani se na ten film moc nezlobím, je to prostě jen kompilát všeho, co mě na podobných dramatech zabíjí. Ten konec už fakt čisté heslo z encyklopedie klišé pro začínající a končící scenáristy. (10.03.2016)

Meh..ještě jsem to stihl do oscarů :P Takže jsem viděl vše krom Carol a s klidem můžu říct, že Brooklyn je pouze standardní žánrovka s perfektní Saoirse Ronan, a to jsem ji předtím vůbec nemusel a vlastně jsem chtěl film vynechat. Přesvědčilo mě až Sundance. Nic speciálního, ale poměrně jsem se bavil...7/10 (29.02.2016)

Čirá romantika, radost pohledět. Pokud filmovat červenou knihovnu, tak prosím takhle. Příjemně, s nadhledem (předlohu adaptoval Nick Hornby), s povedenou dobovou atmosférou a především s herečkami a herci, kterým všechno věříte, každý úsměv, každou starost. Obzvlášť tedy do postupně rozkvétající Saoirse Ronan by se zamiloval snad každý, no a když se to křehké éterické stvoření rozpláče, dojalo by i kámen. Nevidím důvod dávat nižší hodnocení jen proto, že "to je obyčejná romance", což je možná pravda, ale záleží na dojmu, jaký na mě udělala. A ten dojem je stoprocentní. (11.03.2016)

Příběh z dob, kdy minimálně Spojené státy vítaly ekonomické migranty takřka s otevřenou náručí a ke zdárnému absolvování vstupní kontroly se stačilo decentně nalíčit a mile usmát. Návratem do minulých časů ale Brooklyn není jenom svými reáliemi, ale také přímočarým vyprávěním. Oproti knize je sentimentálnější, doslovnější a tematicky méně rozvětvený (chybí obsluhování Afroameričanů nebo náznak lesbické lásky). Zároveň si ale z větší části zachovává sympaticky nenucený vývoj událostí a svou vyprávěcí strukturou důsledněji rozvíjí motiv dvou domovů. Ve druhé polovině Eilis zažívá podobné situace jako v první, pouze je mnohem zkušenější, z žačky se stává učitelkou (proměna je dovršena druhou scénou na lodi, kdy radí nezkušené dívce). Trvalou připomínkou domova je zelená, ke které se postupně přidávají další barvy, podobně jako se ke smutku v hrdinčině tváři přidávají další emoce (spíše než aby jednu emoci zcela nahradila jiná). Neschopnost přestřihnout pouto k domovině přidává protagonistčině cestě za snem na ambivalenci – během první hodiny vytěsňuje stesk nejprve soustředěnou prací, poté budováním nového domova, aby si následně bolestivě připomněla, že její jediný a skutečný domov se nachází v Irsku. Odstěhování do USA tak oproti jiným přistěhovaleckým příběhům není koncem, nýbrž začátkem trápení. Nejvýraznější odchylku od předlohy představuje výrazné zredukování úvodní části příběhu. V knize na několika desítkách stran poznáváme prostředí a osoby, které bude muset Eilis opustit. Ve filmu dívka krátce po začátku oznámí, že odcestuje do Ameriky, což vzápětí také udělá. Nemáme tak možnost lépe poznat starší a protřelejší sestru Rose, jejíž odkaz Eilis rozvíjí a nevzniká tudíž napětí mezi tím, která ze sester si úspěch zaslouží a tím, která ho nakonec dosáhne. Eilis lze bez problému přijmout jako tradiční romantickou hrdinku. Film je tak ve vztahu ke konvencím idealistických vyprávění o naplnění amerického snu méně podvratný než kniha. Zachovává si ale její vypravěčskou přímočarost a věcný, nesentimentální tón, kdy nám slovy a hudbou polopaticky nesděluje, co hrdinka prožívá, ale nechává nás, abychom si tím prošli společně s ní. 80% (27.02.2016)