Ja, Olga Hepnarová

Velmi zdařilé psychologické drama vystavěné na skutečném životním příběhu jedné z nejznámějších našich vražedkyň. Černobílá dodává snímku atmosféru, která celkově skvěle odráží dobu, v níž se děj odehrává. Pochválit je nutno také herecké výkony, jež staví zejména na méně známých a neokoukaných tvářích, což je ve výsledku spíše klad. Co se výtek týče, tak souhlasím s názorem, že tvůrci mohli více zdůraznit důvody, proč se Olga cítila ve společnosti natolik ukřivděná. (28.06.2016)

Dlouhé záběry, kde se v zásadě nic neděje mají často hlubší smysl pro celkové vyznění atmosféry, nálady a motivace osob. V tomto případě to však po chvíli působí spíše tak, že tvůrci neměli či nevěděli, co vyprávět - případně jak. Tak tedy používají do nekonečna dlouhé záběry, které mohou působit umělecky, avšak obsahové stránce nepomohou a ve výsledku ruší. Skutečně nepotřebuji vidět dvě dlouhé scény, kdy se hlavní hrdinka miluje se svými milenkami a opakovaně šmírovat jejich orgasmus. Méně je často více, což si tvůrci asi nemyslí. Velké plus filmu je výprava a hlavní herečka, čb kamera podtrhuje atmosféru, ve kterém se odehrává (i když na druhou stranu spíše evokuje dobu starší než-li rok 1975), M. Olszańska je velice pravdivá a její výrazy/pohledy působí věrohodně. (05.09.2016)

Hlášení o činu Olgy Hepnarové v rádiu si pamatuji, jako by to bylo včera. Znám dobře i dokument z cyklu Hrdelní zločiny. Vím toho dost, abych mohl s čistým svědomím smeknout klobouk před tímto filmem a ještě k tomu filmovým debutem. Autoři se obklopili týmem, kde každý ve své disciplíně pochopil, co od něj přesně chtějí a jejich idea se stala ideou všech. Zodpovědný výběr herců, především představitelky Olgy vrchovatou měrou vrací tvůrcům jejich úsilí. To, že postupy a výsledný vizuální efekt špičkové kamery i opatrného střihu tolik připomínají československou novou vlnu určitě nebyl prvotní záměr, ale ani náhoda. Společné mají zaujetí tématem a srdce, bez touhy po soškách a kobercích. Při plném vědomí zrůdnosti Olžina aktu pomsty, některé její niterné postřehy vůči stádu a většinové společnosti ač nerad.. chápu (10.06.2016)

Acta non verba. Podle mě filmová událost měsíce, ne-li roku. Není to odpočinková podívaná, nebylo mi u toho dobře, závěr mnou vyloženě otřásl (ačkoli je dobře očekávaný a známý), ale přesto jsem za ten film rád a jeho zhlédnutí je rozhodně silný zážitek. Ten kontrast mezi krásou herecké představitelky titulní role a jejím strašným činem je neobyčejně působivý - čímž ale nemá být řečeno, že by film Olgu Hepnarovou jakkoli omlouval, jak se někteří lidé předem obávali. To si určitě nemyslím, byť mi osobně přišlo, že film přece jen trpí jistým deficitem stran toho přesvědčivě ukázat, čím si ta žena v životě prošla, aby člověk nějak líp pochopil, co ji dohnalo až k tomu závěrečnému masakru na Štrosmajeráku (pokud je to vůbec možné pochopit či "zdůvodnit" - těžké dětství měl kde kdo). Z jejího života jsou do filmu vybrány různé náhodné fragmenty, z nichž je značná pozornost věnována především jejím lesbickým vztahům - osobně mě otevřenost četných lesbických scén v tomto filmu až překvapila, a dovedu si představit, že v nich někdo může vidět v první řadě samoúčelný způsob, jak k filmu přitáhnout větší pozornost (osobně mi to nevadilo ani tak z důvodu nějaké pruderie - ostatně full frontal Mariky Šoposké si dám líbit kdykoli, haha - ale proto, že si myslím, že její nesaturované tělesné i psychické potřeby šlo ukázat i jinak; to, jaké byla Hepnarová sexuální orientace, podle mě žádný vztah k jejímu činu nemá, a jak jsem ji vnímal v tomto filmu já osobně, sedlo na ni jako na každého člověka to, co v jedné své písni zpívá Radůza: "... štěstí hledá každý stvoření / každej chce lásku a klid / a možná, že bolest srdce přemění / jak vždycky chtěls´ ho mít"). Při sledování filmu se mi mimochodem dralo na mysl srovnání s filmem Zrůda - jiná doba, jiné lokace, a přece podobný výsledek - hromada mrtvých, kterou má na svědomí jediná žena. Nezbývá než si povzdechnout, v jakém světě to žijeme - a doufat, že všichni ti současní podobní "Prügelknaben", jako byla Hepnarová a jakých je jistě ve společnosti dost a dost, na rozdíl od ní odvahu k podobnému činu nikdy nenajdou. (15.03.2016)

Výber herečky spoločne s voľbou čiernobieleho materiálu boli v tomto filme jedinými dobrými voľbami. Zvyšok mi pripadá rozpačitý. Prípad je dostatočne známy, divácky atraktívny a v tomto filme nedostatočne využitý. Atmosféra nepresvedčivá, zábery vždy o niečo dlhšie, ako by bolo únosné, vedľajšie motívy spotrebovali čas potrebný na hlbší ponor do osobnosti Hepnarovej, ostatné postavy fungovali iba ako krovie. Celkový dojem - nevyužitá príležitosť. A ani nemusím vysloviť počudovanie nad tým, že celkom dobre poznáme mená zločincov, sériových vrahov osobitne, ale nikto, naozaj nikto nepozná napr. mená tých ôsmich obetí tohto teroristického činu. (04.11.2017)