Ja, Olga Hepnarová

,,ODSUZUJU VÁS K SMRTI PŘEJETÍM!... /// Realistický sedumdesátky, který v sobě ukrejvaj víc komanžský atmosféry, než všechny předlistopadový filmy dohromady (no tak dobře, trochu kecám, ale!…). Artovej film, plnej dlouhejch záběrů (včetně lesbický orgastický scény), kterej se snaží vystihnout (a celkem se to daří!) přerod bezmocnýho jedince v masovýho vraha. Michalina Olszańska vzbuzuje různorodou škálu emocí, ze kterejch vyjde vítězně ta, že Olgy byla hnusná píča, kterou člověk nemohl mít rád (no dobře, ještě vzpomínám na Mariku Šoposkou…). Kromě veškerý filmařiny mě překvapilo, že ta holka měla kurevskou pravdu! Potencionálních vrahů je mezi náma dost! Nebo ne? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Znám studentskej filmeček Všechno je sračka. 2.) Zjistím, že myšlenka GTA pochází z Česka. 3. Věřím, že svět je abstraktní hmota, která nemá žádnou hodnotu. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (29.08.2016)

Když jsem šla loni na zlínském Filmfestu na Olgu Hepnarovou, moc se mi do toho nechtělo. Nechtělo se mi do depresivního snímku. Navíc se překrýval s jiným filmem, který jsem vidět chtěla. Nyní s odstupem si to "sedlo". Pokud současní tvůrci sahají do minulosti, vždy se ptám, jestli není dost současných témat? V případě Olgy mi to ale nevadilo. O jejím činu se hodně mluvilo, ale nikdo púořádně nevěděl, proč to udělala. Vždycky to byla "ta ženská, co najela do lidí", jen málokdo z mého okolí znal její jméno nebo věk. A už vůbec nikdo netušil, co se jí mohlo odehrávat v hlavě. Zpracování poměrně náročného tématu se zdařilo. První polovina je téměž dokumentární nahlédnutí do Olžina života, nebýt jejich komentářů, jen stěží bychom odhadli, co si vlastně myslí. Poprvé se mi zdálo její okolí netečné. Teď vnímám za mlčením matky i působením psychiatra spíše bezradnost. Jde o zdařilou sondu do duše psychopata, která je nadčasová. Za mě nejvyšší hodnocení. (05.11.2017)

Postavy, včetně té hlavní, nejsou funkčně naexponované, divákova empatie se tedy nemá čeho chytat a navíc mu to dost znesnadňuje i podivný rytmus uvnitř záběrů, respektive absence přirozenějšího rytmu uvnitř většiny záběrů. Připomínalo mi to kadenci vyskládávání nákupu z tašky. Celkový rytmus vyprávění je podobně zbytečně uspěchaný a monotónní, větší prostor kupodivu dostávají sexuální scény, přestože informační hodnotu mají po prvních pár vteřinách už zanedbatelnou. Snímek nenudí, mě osobně ale opravdu zaujala jen jedna sekvence asi kolem 5. minuty a dvě, tři scény v závěru. Už v průběhu filmu jsem dostal pocit, že je úplně jedno, nakolik je děj vůči skutečným událostem a charakterům věrohodný - i kdyby dokonale byl, stejně jsem se nenapojil, nevěřil jsem ničemu, nebylo mi to umožněno (když Olga řekla, že je otloukánek, překvapilo mě to - divák vlastně neví, jestli s tím může souhlasit, předešlý děj tak moc nepůsobí). Naopak jsem si představoval, jak velice silný by ten příběh byl ve formě povídky, aniž by se musela měnit jediná replika. Místo sledování pitvořící se herečky by si divák/čtenář dosazoval vlastní představy o tváři O. H. Je to vlastně taková "zfilmovaná beletrie", jenomže tím zfilmováním nic navíc nezískala. Naopak. (spoiler) Naprosto fascinující je pro mě scéna, kdy matka Olgy přijde poprvé po jejím činu domů. Z kontextu zatím nevíme, jestli o té události už ví. Přisedne si ke stolu k zbylým členům rodiny, o kterých také zatím nevíme, jestli o činu už ví. Z výrazů tváří se to s určitostí nedozvíme. Snad. Možná. Asi. Sedí všichni chvíli u stolu. A střih. Dokonale bezobsažná scéna. (21.03.2016)

Vlastně mám spoustu výhrad k tomu, kde, proč a jak zvolený koncept skřípal, kde jsem se vyhozená z filmu ošívala, kde mi byl žinantní, jak se filmařství odchlipovalo od díla, často víc než u děl, která hodnotím slaběji, byť hladčeji a obratněji drží tvar... je zkrátka poznat, že je to raný pokus, jak pro autory, tak pro novou éru českého filmu. Ale i tak je to za pět, a z žádné milosti, ten film se skutečně dotýká toho, čeho chtěl, a když to funguje, je to chladivé zjevení nového ostrého nože. *~~ (24.04.2016)

Očekávaný zázrak na poli české kinemotagrafie se nekonal. Podivná nekontrastní černobílá maskující zřejmě nulový rozpočet, to bych ještě bral. Horší je to se scénářem, pokud se Kazda s Weinrebem na natáčení chystali víc jak 5 let, čekal bych, že snímek nebude jen rekapitulací života Olgy Hepnarové z deníku Blesk, ale místy možná hlubší analýzou. Nic. Snímek může být paradoxně úspěšnější u zahraničního publika, které nebude s případem Hepnarová obeznámeno. Dokážu si představit, že nevědět nic a nic se ani pořádně nedozvědět může mít mnohem silnější a poněkud bizarní účinek. Ale abych jen nepindal - zahráno dobře a scéna z vesnické tancovačky s Collegium Musicum na pozadí je výborná. (30.03.2016)