VOD (3)
Obsahy(1)
Príbeh mladej ženy, ktorá v roku 1973 nasadla do nákladného auta a v centre Prahy zabila osem ľudí. Svoj čin považovala za akt pomsty spoločnosti, ktorá jej podľa nej celý život ubližovala, a v roku 1975 ju ako poslednú ženu v Československu popravili. Snímka je existenciálnou drámou Olgy Hepnarovej, príbehom osamelého človeka vymedzujúceho sa voči väčšinovej spoločnosti, príbehom, ktorý vyústi do tragédie a niet v ňom víťaza ani porazeného. Film ponúka pohľad na traumatický život aj čin titulnej hrdinky z určitého odstupu tak, aby sa emotívne neprikláňal na stranu Olgy Hepnarovej. Súčasne je aj drámou ľudí z jej okolia a jeho tvorcovia sa snažia nájsť príčiny jej strašného agresívneho aktu. (ASFK)
(viac)Videá (4)
Recenzie (656)
Vlastně mám spoustu výhrad k tomu, kde, proč a jak zvolený koncept skřípal, kde jsem se vyhozená z filmu ošívala, kde mi byl žinantní, jak se filmařství odchlipovalo od díla, často víc než u děl, která hodnotím slaběji, byť hladčeji a obratněji drží tvar... je zkrátka poznat, že je to raný pokus, jak pro autory, tak pro novou éru českého filmu. Ale i tak je to za pět, a z žádné milosti, ten film se skutečně dotýká toho, čeho chtěl, a když to funguje, je to chladivé zjevení nového ostrého nože. *~~ ()
Bolestivý příběh v chladných tónech černobílého obrazu. Je pravděpodobné, že osud vnějšně přitažlivé Olgy se do jisté míry vnucuje jako ublížená nebo politováníhodná postava. Naproti tomu všichni ti zmasakrovaní jsou zde bezvýznamní. Řídit se podle děje filmu, co se vlastně dělo v jejím nitru je pouze spekulace. Možná, že chtěla se sebou něco udělat, či něco změnit, ale nevěděla jak na to. Nabízí se otázka, jak bych asi smýšlel, kdyby zabila někoho mého bližního. Inu, škoda všech životů, včetně těch nevinně zabitých. ()
Takové to klišé, kdy fungují detaily ale nefunguje celek. Atmosféra je skvělá, černobílost snímku sluší, a výborná je nejen Michalina Olszańska ale i její dabérka, post-synchrony naprosto přirozené, a to jsem se na ně několikrát soustředil. Bohužel mi to přišlo spíše jako sled scének, a ono vyvrcholení v podobě jízdy mi nepřišlo úplně odůvodněné, tím spíš když mi nebylo jasné, jak moc si Olga zažila a jak moc si vybájila ve své hlavě. 7/10 ()
Já, Olga Nevybouřená. Punkový riot girrrl přišlo až o dalších 20 let později, tohle všecko se dost možná vůbec nemuselo stát... Aspoň už je ale konečně jasno, kde bral Moore inspiraci pro svýho watchmenovskýho Rorschacha. P.S. Hvězda navíc za bezchybnej výběr Gerarda Waye (mrk, mrk) do hlavní úlohy. Nelze nemilovat. ()
Velmi šedivý pokus o artový, psychologický film, který zrovna dvakrát nefunguje (a tou šedí rozhodně nemyslím fakt, že je film černobílý). Na filmu je fajn nejednoznačnost důvodů, která měla Hepnarová ke svému činu (není jasné, zda věci, ze kterých obviňuje společnost a kterou trestá, jsou realita, nebo jen její smyšlenka - viz bití apod.), jenže to přináší i řadu problémů, obzvlášť v první hodině filmu, která je myšlenkově plochá a prázdnotu zaplňuje odhalenými bradavkami a lesbickými scénami. Poslední půlhodina je o poznání lepší a kdyby byl v jejím stylu celý film, byl by velmi, velmi dobrý, takhle jsem se přistihl, že si po slabé půlhodince na papír čmářu ježky na motorových rogalech. ()
Galéria (53)
Zaujímavosti (45)
- Film měl v únoru roku 2016 světovou premiéru na filmovém festivalu Berlinale (Berlínský mezinárodní filmový festival), kde zahajoval sekci Panorama (sekce autorských filmů s kontroverzním tématem). Byl zde uveden v devíti projekcích. (avitakova)
- Některé postavy byly ve filmu přejmenovány. Například milenka Hepnarové, Jitka (Marika Šoposká), se v reálu jmenovala Alžběta. A její spolubydlící Alena (Marta Mazurek) se zakládá na mixu dvou reálných osob - Boženy a Pavlíny. Změněno bylo i jméno sestry Hepnarové (Zuzana Stavná) z Evy na Ivetu. (hansel97)
- Olga Hepnarová bola "hrdinskou" až do doby popravy. Kat, ktorý mal zatiahnuť za páku pod jej nohami sa vyjadril, že tak peknú ženu nevidel ani vo väzení, nieto na poprave. Olge sa pri poprave "rozsvietilo", začala psychopaticky vyčíňať, pozvracala sa, pomočila, na chvíľu aj odpadla. Jej kat sa neskôr vyjadril, že tento zážitok ho okamžite prinútil skončiť s touto "prácou". Tieto informácie boli tiež niekoľkokrát spochybnené tým, že v protokole o poprave, kde sú všetky podrobnosti, nie je hlasové i mimické správanie Oľgy Hepnarovej uvádzané ako zvláštne. Omyl má pochádzať z knihy Bohumila Hrabala "Ponorné říčky", v ktorej sa píše práve o onej spovedi Pankráckeho kata. (De Large)
Reklama