Ja, Olga Hepnarová

V prvej polovici, ktorá sa sústredí na konštantnú depresiu a lezbo-sexualitu Hepnarovej, by som viacej zvýraznil dôvody, prečo sa cítila tak ukrivdené zo strany okolia. Z filmu to nie je dostatočne čitelné a keď divák nepozná históriu udalostí, začne sa mu vyjasňovať až po tragédii, pri rozhovore s obhajcom (Juraj Nvota). Všetko ostatné ale výborné - atmosféra doby, čiernobiely vizuál, chlad a odosobnenosť rozprávania, vyjadrujúceho svet v hlave Hepnarovej. A fakt vynikajúca Michalina Olszanska v hlavnej roli! P.S.: Aká časť rozpočtu išla na cigarety? V 4DX by som to vidieť nechcel! (11.04.2016)

Postavy, včetně té hlavní, nejsou funkčně naexponované, divákova empatie se tedy nemá čeho chytat a navíc mu to dost znesnadňuje i podivný rytmus uvnitř záběrů, respektive absence přirozenějšího rytmu uvnitř většiny záběrů. Připomínalo mi to kadenci vyskládávání nákupu z tašky. Celkový rytmus vyprávění je podobně zbytečně uspěchaný a monotónní, větší prostor kupodivu dostávají sexuální scény, přestože informační hodnotu mají po prvních pár vteřinách už zanedbatelnou. Snímek nenudí, mě osobně ale opravdu zaujala jen jedna sekvence asi kolem 5. minuty a dvě, tři scény v závěru. Už v průběhu filmu jsem dostal pocit, že je úplně jedno, nakolik je děj vůči skutečným událostem a charakterům věrohodný - i kdyby dokonale byl, stejně jsem se nenapojil, nevěřil jsem ničemu, nebylo mi to umožněno (když Olga řekla, že je otloukánek, překvapilo mě to - divák vlastně neví, jestli s tím může souhlasit, předešlý děj tak moc nepůsobí). Naopak jsem si představoval, jak velice silný by ten příběh byl ve formě povídky, aniž by se musela měnit jediná replika. Místo sledování pitvořící se herečky by si divák/čtenář dosazoval vlastní představy o tváři O. H. Je to vlastně taková "zfilmovaná beletrie", jenomže tím zfilmováním nic navíc nezískala. Naopak. (spoiler) Naprosto fascinující je pro mě scéna, kdy matka Olgy přijde poprvé po jejím činu domů. Z kontextu zatím nevíme, jestli o té události už ví. Přisedne si ke stolu k zbylým členům rodiny, o kterých také zatím nevíme, jestli o činu už ví. Z výrazů tváří se to s určitostí nedozvíme. Snad. Možná. Asi. Sedí všichni chvíli u stolu. A střih. Dokonale bezobsažná scéna. (21.03.2016)

Stejný případ jako letošní Rodinný film, Polednice a Rudý Kapitán. Obrovský skok oproti tomu, jak vypadá většina dosavadních českých snímků, ale pořád to není dotažené. Je to v kontaktu se světovou kinematografií, ale ještě to s ní úplně nedrží krok. Kdyby se to vyjadřovalo body, je to takových 7/10... Problém je, že u filmů tohoto typu strašně záleží na detailech, aby se nepokazil celkový dojem. Je nutné tvůrcům těchto filmů fandit, aby točili dál a tříbili si styl. Konečně se u nás začíná něco dít, ale rozjezd je lehce kodrcavý. (17.03.2016)

Když postavíš příběh na hlavní hrdince, můžeš být sebelepší filmař, ale pokud ti herečka nezahraje, jsi v prdeli. To ale není tento případ, protože hereckýmu výkonu, který předvádí Michalina Olszanska by zatleskala ve stoje i Meryl Streep. Viděl jsem už mnoho výborných hereckých projevů a tak s klidným svědomím můžu říci, aby si už Michalina pomalu připravovala děkovnou řeč na Českýho lva, protože tohle bylo ukázkově bezchybné splynutí s postavou. Michalina, přestala být před kamerou Michalinou a začala být Olgou. Film je po filmařský i emotivní stránce jak uragán valící na tebe super kvalitu ze všech stran, který sice po 105 minutách končí, ale ten masakr co ti způsobil v hlavě, budeš urovnávát ještě douho po skončení. Rád bych už přestal s chválou, ale ještě si neodpustím adorovat obrazovou složku, to jsou vymazlený kompozice v každým záběru, zkrátka každej posranej detail má svůj smysl. Kostýmy vynikajcí, rekvizity dokonale přesný, vedlejší role skvělý, hlavně Klára Melíšková by mohla mít za rok lví společnost. Ne, je prostě vidět, že Tomáš s Petrem věděli co chtějí a jejich výsledná práce rozhodně patří mezi to nejlepší co u nás od revoluce kdy vzniklo. (15.03.2016)

Pro nakypření atmosféry stojí zhruba polovina filmu na dlouhých záběrech beze slov, přičemž jsou v ději chvilkama větší skoky, což člověka vede k tomu přemýšlet a domýšlet, co se mezi scénama asi tak událo a vedlo k následovnému. Nepovažuji to více méně za zápor, jako spíš za tvůrčí záměr, ač sama bych raději pokrátila některá hluchá místa (dlouhé záběry na prázdné prostory, nebo nic nedělající Olgu apod.) a vyplnila bych je větší dějovou akcelerací. Chvalitebné je i natočení snímku v dobovém stylu, kdy film působí, že byl takřka i natočen v době, kdy se odehrává. O čem je film, jak je i z názvu vyplývající, především, to je hlavně titulní postava Olgy Hepnarové, a já musím konstatovat, že herecký výkon Michaliny Olszańské (kukuč alá charismatičtější Natalie Portman) je opravdu nekritizovatelný a já bych jí vydržela sledovat i hodiny. Ač se toho za 105 minut příliš neuděje, přesto je z ní krásně cítit, jaké pohnutky se jí asi honí hlavou a její psychologický rozklad. Doufám, že o představitelce hlavní role nadále uslyšíme. Kvůli tomuhle filmu jsem jela 65 km a vůbec cesty nelituji. Co jsem čekala, to jsem dostala. Lehký nadprůměr. (08.04.2016)