Každým dnem

Slusne zahrane, chvilemi usmevne drama o homosexualnim paru, ktery se snazi adoptovat zanedbavane a nemocne decko fetacke sousedky. I kdyby se film odehraval v soucasnosti, neprobihala by adopce snadno, ale tim ze se pribeh odhehrava v 70.letech, museji oba predstavitele celit predsudkum, nepochopeni, pohrdani a mnoha tezkostem. Mirne nadprumerne. (18.05.2014)

Koncom sedemdesiatych rokoch v Kalifornii si do svojho poručníctva chcú vziať dvaja homosexuáli 14- ročného chalaniska s Downovým syndromom, na ktorého matka sere a navyše bola zabásnutá za prechovávanie drôg. Avšak po tom, ako pravda o ich nekonvenčnom vzťahu vyjde najavo, začne v súdnej sieni tvrdý boj o jeho získanie do opatery. Je to emociami nabitý film a zároveň ľahko stráviteľný, čo je v skutku, podľa mňa, ideálna kombinácia na spríjemnenie si piatkového večera s vypnutým mozgom. Či už s pivom, alebo bez piva, to je úplne jedno, pretože to, že ide o homosexuálny pár (pre tých s predsudkami) vôbec, ale vôbec nevadí. (26.04.2013)

Po celou dobu bych přísahala, že hlavní roli má Robert Downey Jr. .. Nicméně Any day now je sice emocemi nabitý, ale ne v takové míře, jako mohl být. Možná, že kdyby nebylo tolik zbytečných a rušivých zpívacích scén, dostaly by prostor právě ty emoce. Doprovodná hudba je ale opravdu příšerná, pokaždé jsem musela vypínat zvuk. A to je právě to, co mi na filmu vadí úplně nejvíc a díky čemu nedám čtyři hvězdičky. Jinak jsem ráda, že takový příběh někdo zpracoval. Bylo neskutečně smutné sledovat, jak soud raději svěřil dítě nespolehlivé fetačce než-li milujícímu homosexuálnímu páru. Tu bezmoc jsem cítila i já. (12.07.2013)

Přepálené. Mám rád kýč, ale tohle je koncert emocí, kde je hudba tak nahlas, že z ní zbyde jen hluk. V sedmdesátých letech je dítě s Downovým syndromem raději dáno do ústavní péče a pak zpět matce závislé na drogách, než aby zůstalo u pěstouna, který se o něj s partnerem stará. To proto, že pěstoun si na Halloween vzal ženské šaty (takže Divadlo Járy Cimrmana by na pěstounství šanci nemělo) a proto, že dané dítě si stále hraje s panenkou (což je pro všechny v soudní síni u dítěte nepřekonatelný neúspěch výchovy, pěstoun se dokonce rozpláče). Tragédie se nevříti na plátno jako nahá Miley Cyrus na bourací kouli, ale spíše s očekávatelnou účelovostí vypočítavého klišé. Pro našeho právníka "Atticuse Finche" (Jako zabít ptáčka) to vytvoří morální loužičku, ve které stihne ještě před závěrečnými titulky systematicky všem zodpovědným osobám vymáchat čumák. (Charles Bronson s Přáním zabít by je rovnou zabíjel). Tím bajka končí. A protože tam byla papírová zem, propadli se ze sedmdesátých let až sem. (10.11.2013)

Předpokládám, že cílem tvůrců bylo především dojmout a spravedlivě rozhořčit diváky. V obou cílech však snímek výrazně selhává především díky své šablonovosti. Lidé, kteří již mají něco nakoukáno, jednoduše na nabízené klišé neskočí úplně lehce. Scénář obsahuje celou řadu již stokrát slyšených replik, samotné postavy jsou psány podle příručky "zaručeného dojáku" a ani herecké výkony nejsou kdovíjak přesvědčivé. Dvě hvězdy jsou za to, že přes všechny výtky není film úplně nudný a obsahuje záblesky inteligentního interního humoru. Hudba: Joey Newman složil velmi nezajímavé klavírní variace, která jsou naštěstí doplněny povedenými autorskými kusy Rufuse Wainwrighta. (15.11.2013)