Réžia:
Krzysztof KieślowskiKamera:
Edward KłosińskiHudba:
Zbigniew PreisnerHrajú:
Zbigniew Zamachowski, Julie Delpy, Janusz Gajos, Jerzy Stuhr, Grzegorz Warchoł, Jerzy Nowak, Aleksander Bardini, Cezary Harasimowicz, Jerzy Trela (viac)Obsahy(1)
Tři barvy: Bílá - tak se jmenuje druhý film z volné filmové trilogie, který natočil polský režisér Krzysztof Kieślowski. Polák Karel Karel a jeho francouzská manželka Dominique stojí před rozvodovým soudem v Paříži. Soud uzná manželčiny argumenty a rozvede je. Karel tímto okamžikem přichází o vše: o svou velkou lásku, o manželku i kadeřnický salón, do kterého vložil své celoživotní úspory, talent a řemeslnou šikovnost. Bez peněz, bez dokladů, hledaný policii pro údajné žhářství, marně hledá způsob, jak se vrátit do vlasti. Ve snaze vydělat si alespoň pár franků koncertuje v podchodu metra na hřeben a zde se také seznámí s tajemným krajanem Mikolajem, který mu nabídne práci placeného zabijáka. Jen díky němu se Karel nakonec dostává do Polska, ukrytý v obrovském cestovním kufru. Doma soustředí všechny své síly k jedinému cíli: rychlému zbohatnutí. S pomocí peněz a důmyslného plánu chce Dominique přilákat z Paříže do Varšavy, aby se jí konečně mohl pomstít? Kromě satiry na dobové poměry v Polsku je film i hořkou výpovědí o mezích komunikace mezi lidmi, o individuální samotě a stavu dnešní společnosti. Hlavní postavy ztělesnili Zbigniew Zamachowski (Ohněm a mečem) a Julie Delpyová (Evropa, Evropa, Homo Faber). Film vznikl ve francouzsko-polské koprodukci v roce 1993, byl rok později oceněn Stříbrným medvědem na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (160)
Uz se sice nekona, tak silna vizualni a hudebni orgie jako v prvnim dile trilogie. Pribeh take neni tolik " skutecny " a silny. Naopak zde mame relativne dost vtipnych situaci, pribeh ( sice absurdni, ale velmi poutavy ), ktery nenudi a skvele herecke vykony, at uz Zamachowskeho, Stuhra nebo Gajose. Ocenil jsem take porevolucni polske realie. Velice dobry film, ktery ale modry stin neprekonal... ()
Mám za sebou Modrou a ani jsem nedoufala, že ji něco může překonat. Teď nevím. Opět nádhera. Příběh o lásce tak intenzivní a silné, přitom bláhové, která se nezlomí, ani když se po ní šlape, a která zvlášť v dnešní době může působit naivně až směšně. Milujte někoho, kdo vás dostane na dno a vysmívá se vám.... a pak se pomstěte. Láskou. Ale počítejte s tím, že ty dvě věci jsou ve zvláštní konstalaci a možná, že se promísí tak, jak jste to nechtěli. Říkám : MOŽNÁ. ()
Biela je silný umelecký film, zároveň je ale aj parádnym trilerom s výborne premysleným podvodom, ktorý jeho umeleckosť ale podtrhuje. Najlepšie je o nej nič nevedieť, pretože film odkrýva svoje "farby" postupne, aby nás ku koncu začal dostávať tým, ako nám začína všetko do seba zapadať. Emócie, ako v prípade Modrej, znova vyvoláva aj sugestívna hudba. Cynizmus bok po boku láske. Rovnoprávnosť muža a ženy. Komentár nového Poľska. Biela je podľa mňa prototypom moderného európskeho artu, kde výpoveď, emócie a svižný, premyslený scenár, sú si navzájom "rovné". Najlepšie je pozerať ju krátko po Modrej, čakajú vás potom dva chytré bonusy v podobe scén, ktoré sú v oboch filmoch točené z iných uhlov. Záverečná scéna bude v divákoch, ktorým sa film dovtedy páčil, ešte nejaký čas rezonovať. ()
Bílá jako barva studu, odstupu a lhostejnosti, ustící nezřídka do nenávisti až chorobné, je námětem posledního díla volní trilogie skvělého polského režiséra. Novodobý hrabě Monte Cristo má tentokrát ryze slovanské kořeny a pochází určitě z naší doby. Potupen a ožebračen i raněn do kořene ve své hrdosti a osobnosti podřizuje svůj život po svém náhlém pádu doposud profesně úspěšného muže jedinému účelu - ničivé pomstě. Námět, který není prost detektivních prvků, využívá Kieslowski k rafinovanému stupňování děje a paralelně i k velmi věcným pohledům na tvář nejen francouzské metropole, ale především své vlasti a jinak nedostupné skutečné podoby právě počínající kapitalistické restaurace v Polsku. Úspěch hrdinova úsilí se pochopitelně vzápětí láme; čeho docílil tím, že ukojil své sebestřené ego? Zlom a stud jsou tedy ne odvrácenou, ale naopak lidsky blízkou podobou BÍLÉ. Barvou vlastně výstražnou, burcující. Burcující ve jménu všeho dobrého, co se v každém z nás skrývá. Kieslowski se se svou uměleckou tvorbou i svým pozemským životem rozloučil tím nejlepším možným způsobem. ()
Predposledný film Kieslowského sa nesie v nezvyčajnom duchu. na jednej strane máme typickú Poľskú člapkanicu a na druhej strane Parížsky Art realizmus. Medzi týmito dvoma prostrediami alebo lokáciami ako chcete panuje určitá rozdielnosť, ktorá sa odráža aj v charaktera hlavných postav Dominique a Karola. Hneď na začiatku je ale potrebné povedať že Zamachowski je strašný sympaťák, na jeho hereckom prejave vlastne stojí celý film a je radosť sledovať jeho prerod z obyčajného človeka , ktorému sa nič nedarí na NIEKOHO. Jeho pomsta je o to v závere sladšia pretože ako to už býva z lásky sú tie najväčšie zločiny a všetci určite vieme že ženy sú často kruté. Keď ale na konci plakal nejak som s ním súcitil. Takisto keď hovoril po francúzky nemohol som sa ubrániť pocitu určitého realizmu. Jedna fantastická scéna strieda druhú, a je tu aj určitá retrospektíva, ktorá odkazuje na Kieslowskéhi diela- babička s flašou - tri farby modrá a väzenie z krátky film o zabíjaní. ()
Galéria (54)
Fotka © MK2 Productions
Zaujímavosti (7)
-
Podľa titulkov funkciu asistenta scenáristu mala Agnieszka Holland.
(Autogram)
- Téměř každý záběr ve filmu obsahuje alespoň jeden bílý objekt. (pUnck)
- Juliette Binoche a Florence Pernel, tedy hvězdy Kieslowského filmu Tři barvy: Modrá si oba ve filmu zahráli epizodní roli. (pUnck)
Reklama