Tri farby: Biela

Jak holič, ctitel a tvůrce ženské krásy, v sobě divoké zvíře našel. Mám moc rád závěrečnou metaforu s princeznou zavřenou v zámku. Bohužel Kieslowski se nespokojil s lidským love story a narouboval ho na Polsko. Komunismus - impotence, následný Klondajk - divoký a zvířecí sex (ale vždy platí Nezabiješ - scéna v metru), no a teď by měl být čas na rodinu, která vytváří harmonii mezi člověkem zvířetem (protože k dětem se dostáváme určitým způsobem) a posláním od boha. Kde je ale Polsko dnes... (15.06.2009)

Tak vážně nevím - když pročítám ty vychvalující pozitivní komentáře, přiznám se, že můj zážitek z Bílé byl o poznání slabší, i když film nepochybně obsahuje řadu filmařsky brilantních scén. Kieslowski by zasloužil postavit pomník za své starší filmy, jako byl Krátký film o zabíjení, Krátký film o lásce nebo Dekalog, které mi přišly mnohem celistvější a funkčnější. V Kieslowského pozdní tvorbě 90. let z mého pohledu převládá foma nad obsahem. Mám jednoduše problém se scénářem, který řadu motivů i posatv řeší pohádkovým způsobem kde se vzaly, tu se vzaly. Nevadí mi, že Kieslowski o řadě svých hrdinů (např. o Mikolaji) prozrazuje jen minimum. To považuju za součást režisérovy hry s divákem. Vadí mi ale, že postavy procházejí těžko uvěřitelným vývojem. Karel, který na počátku příběhu je naprosto bezradný, slabošský a neschopný vyrovnat se se svým pařížským pobytem, se jakoby mávnutím kouzelného proutku mění ve všeho schopného manipulátora a úspěšného byznysmena, byť je pouhým vyučeným kadeřníkem. No a motiv pomsty své bývalé manželce, byť musel hlavního hrdinu stát obrovské úsilí a financí, je evidentně krkolomný, překombinovaný a nefunkční. Kieslowski si umí vybrat herce, umí je vést a některé jeho pohledy na polskou společnost počátku 90. let jsou opravdu půvabné, přes to všechno jsem z filmu jako celku hodně rozpačitý. Celkový dojem: 55 %. (31.01.2009)

Časť Biela na mňa umelecky tak nezapôsobila ako Modrá, hoci atmosférou voľne nadväzujú. Pripadal som si ako v Kubrickovom filme postáv, o ktorých slušný človek nemá vysokú mienku, ale musí kvitovať motivátory, ktoré spravidla za zozvieraťšťovaním ľudstva zväčša stoja. Epizodické rozpoltenie na seba chirurgicky nadväzuje a zapadá, behom minúty dostane životný Knokaut osoba, ktorá dovtedy Knokauty neprijímala, ale dávala. Skutočne ide o film na zamyslenie a používa nepríjemný čierny humor (pre jej zhmotnený realizmus a rozbité osudy) a sarkasticky absurdný pre nezaujatého diváka, ktorý sa od nich drží z 20teho poschodia na dištanc. Sexualizmus > láska, sila osobnosti > pokora a empatia - všetko elementy reality a nevyfabrikovaných rozprávok idealizmu, hoc rozprávkovo prechody času v jej bezohľadnosti pôsobia a nie ako kontinuálna schizma časovej rovnodennosti. (30.07.2016)

Nejvydařenější část Tří barev. Příběh o lásce a jejím zmaru vyprávěl mistr psychologických dramat Kieslowski s podmanivým zanícením. Ušlápnutý, milující a ponižovaný Karol se mění na zbohatlíka neomezených možností. Jediné, co jej omezuje, jsou jeho city. A láska k bývalé ženě se přetavila v něco dílem krvežíznivého, dílem poťouchlého. Zbigniew Zamachowski je v roli Karola Karola perfektní, ale Janusz Gajos coby tajemný Mikolaj je snad o třídu lepší. Jeho zvláštně uhrančivý pohled hned tak nezapomenu. (14.05.2011)

Druhá část trilogie Tři barvy, která působí po úvodním dramatickém díle velmi osvěživě a odlehčeně. Komediální stránka filmu se nese v typickém, nenásilném a milém Evropském stylu. Zbigniew Zamachowski je parádní a připomínal mi charakterový mix mezi Alanem Rickmanem, Samem Raimi a Romanem Polanski:) A Julie Delpy je nádherná. (25.11.2012)