Zlá krv

Tak na francouzský film zas chvíli nebudu mít náladu. Prvních 45 minut bylo jako věčnost! A to fakt nejsem z těch lidí, kteří neustále potřebují nějakou akci. Ale tohle bylo moc. Pokus o umění (asi?), ale přitom čirá demence. Týpek nesympatickej, chová se jak magor, ale oni vůbec všichni se tam chovají jako chovanci ústavu pro duševně chorý. Nezachránila to ani Modern love od Bowieho (to jsem uvažovala o jedné hvězdičce, protože ta scéna má k umění asi nejblíž). Jedna hodina padesát dva minut, za kterou jsem si asi pětatřicetkrát řekla "bože, to je ale ptákovina". (28.03.2018)

I když to vizuálně hodně imituje Godarda, neměl jsem u JLG nikdy takový pocit zahleděnosti do sebe sama, samoúčelné filmové hříčky, která jen zkoumá možnosti filmového stylu tak moc, že jednotlivé záběry jsou sice skvělé, ale celek je otravný až iritující. Všechny ty kejkle a vyprázdněná zasněnost mě začaly v polovině nudit. V první řadě proto, že film působí vyumělkovaně, uměle a nepřirozeně. Ta důrazná stylizace tu není proto, že by nějak prohlubovala děj a zážitek, ale protože tu být může. Pro mě definice samoúčelnosti. Jako dvacetiminutová práce studenta FAMU na téma "jak mě ovlivnil JLG" by to bylo skvělé, jako film naprosto k ničemu. Někdo si do těchhle vyprázdněných filmů dokáže promítat z hlavy celé filosofické soustavy, pro ty pak asi Zlá krev asi bude mít smysl. Pro mě to ale není. (08.02.2013)

Jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl. Zvířecí rysy Alexovy tváře perfektně ladily s jeho žlutou koženou bundou (takovou chci taky!), upnutým bílým či černým trikem a rozčepýřenými vlasy. Jeho divoký vzhled byl naopak v kontrastu s jeho zálibou v knihách, poetickou duší a zejména se dvěma svého času nejhezčími francouzskými herečkami – Binoche a Delpy. Juliette Binoche se vyznačovala jemnou, tajemnou krásou, oděna v ostře červenou či modrou barvu půlku filmu záhadně vyhlížela nekonečno a přitom vedla s Alexem řeči, které sice nebyly plytké, ale prokazovaly její nedospělost a velkou závislost na Piccolim. No a Delpy coby Lise, tu si nechávám nakonec. Ona je nádherná, ty smutné, trochu ospalé nepřítomné oči, ty plné smyslné pootevřené rty (kam se na ni hrabe Jolie s tou svojí nechutnou pneumatikou), husté dlouhé vlasy, zkrátka takový andílek, je to můj platonický idol… Platonický, protože ona bohužel nechce. Na druhou stranu jsem na tom líp než ti, kdo mají za idol někoho jiného, protože já aspoň viděl, jak se ten můj tváří při navlékání kondomu a to není málo. Alexovi se divím, já bych jí rozhodně dal přednost, i když uznávám, že její závislost na něm byla poněkud protivná. Nejlepšími scénami jsou jízda Alexe a Lise na motocyklu, šílený Alexův útěk před písní Modern life kombinovaný s tanečky okolo ohrady, kde se v pruzích střídaly pouze dvě barvy – šedivá a červená a pak samozřejmě úplný závěr. Je to hloupé přiznat, ale pár slziček jsem uronil. (05.09.2012)

Aj keď mi to pripomínalo It's All About Love a Million Dollar Hotel dokopy (dva filmy, ktoré sú tu podľa mňa značne podhodnotené), disponovalo krásnymi ženami, dobrou hudbou a pár zaujímavými scénami, či skôr obrazmi, bol to ten prípad, kedy ma ART viac zmätie ako obohatí (čoho dôkazom je aj to, že ma donútil napísať len jednu nevkusne dlhú vetu). (15.04.2014)

Generační výpověď. rod českých Žiletek. Kdo neprošel přelomem devadesátek, asi tenhle tenhle svěží vítr pochopí jen napůl, asi jako třeba já Rebela bez příčiny. Krásné záběry!!! Postavy jak z Uzřela oslice anděla, krásné ženy, osten Věčného návratu. Odpustí se tomu detektivka, klipovitost i přitaženost celku za vlasy. Silné! (18.12.2014)