Kód neznámý

Prolínající se střípky příběhů několika lidí, z nichž některé jsou zajímavé, některé mají určitou sílu, některé jsou nudné a mdlé, některé jsou samoúčelné a o ničem a některé jen servírují černobílé situace víceméně černobílých charakterů. No, a nějak takhle rozhárané je to po celý film. Haneke se tu sice aspoň nezkouší budovat nějakou velkou psychologii všech (o což se snažil v 71 fragmentech a nemyslím si, že zrovna úspěšně), ale zároveň 71 fragmentů na rozdíl od tohohle dospělo k nějakému jednoduchému prolnutí všech osudů. Tady jsem si zpočátku myslel, že mi něco uniká a že asi nedávám dostatečně pozor, pak jsem si vzpomněl, že u 71 fragmentů se vše nějak prolnulo až úplně na konci, tak jsem pak nějakou dobu čekal co z toho teda vlastně bude, no a pak přišel závěr, který... byl prostě nijaký. Sice jsem nečekal moc, ale i tak jsem čekal, že tu Haneke prostě předvede víc a hlavně mu z toho vyplyne něco víc než to, co z toho celou dobu je. A i to není objevného, ba ani nijak zvlášť zajímavého. Takže to u mě zachraňují určité scény (nejvíc se mi líbila ta s traktorem - sice tam neměla žádný smysl, ale pro benningovské záběry já mám slabost a tohle byl jeden z několika, který mi jeho tvorbu připomněl, takže možná skutečně Haneke jeho tvorbu aspoň trochu zná - ale kromě téhle scény to byly už všechny ty, které mi přišly silné), slušná filmařská stránka, občasná podmanivá atmosféra a některé herecké výkony. Ve výsledku to nevidím na víc, než na slabé 3* (11.12.2021)

Zajímavý film o stavu lidskosti v lidech. Pokrytectví, sobectví, rozmáchle ukazovaná lítost a s ní spojená humanita, zároveň však přehlížení svých vlastních problémů, krutost, přehnaný boj o spravedlnost, zastání, které často může vést v konečný neprospěch slabšího článku, nespokojenost, touhy, zklamání, odzicení, ponížení nedobrovolné, ale dobrovolně nedobrovolné, integrita a spojené těžkosti závratné globalizace. Jsou to jen mžiky a vpády, upozornění a zároveň varování. Ale jsme schopni se změnit ve více lidštější lidi, kteří tolik nepodléhají klamnému pocitu sobeckého uspokojení? Zajímavé postavy: herečka Anne Laurent (Juliette Binoche), která nakonec pustí k vodě válečného fotografa Georgese (Thierry Neuvic), Georgesův otec (Josef Bierbichler), nešťastný z nepokračování farmářského života svého syna Jeana (Alexandre Hamidi), rumunská žebračka Maria (Luminita Gheorghiu), deportovaná z Francie a znovu se načerno vracející, Mariin optimisticky naladěný přítel Dragos (Bob Nicolescu), africký učitel Amadou (Ona Lu Yenke), a mnoho dalších postaviček. A závěrečné zvolání? Více lidskosti! Ta nám především chybí. (30.05.2011)

Film, ktery se tvari, jako ze o necem vypovida, ale nerika vlastne vubec nic. Mozna to melo znazornovat problemy soucasne Francie plne muslimu nebo to mozna bylo o vztazich? Nevim, nepochopil jsem to. Podivnost, u ktere jsem ztratil 117 minut zivota. (05.08.2007)

Haneke respektuji i jeho styl, ale tomuhle by rozhodně slušela kratší stopáš a sakra ať se v tom něco malinko děje. Zhruba podobnej film tomuhle bude, když si sednu na balkón, uvařím kafe a budu pozorvat sousedy. To že občas nebudou před barákem a pojedou někde pryč by vůbec Hanekemu navidlo, on by čuměl dál na prázdnej dům klidně skoro 120 min. dokud zas někdo nepřijede! Ještě že Binoche je fakt kus. 45% (08.05.2014)

Zajímavé téma – různé sociální vrstvy, v titulkách je uvedeno, že jsou nastíněny tři, řekla bych, že vlastně čtyři, protože i to, jak hlavní hrdinka hraje herečku ve filmu, zastupuje jejím prostřednictvím tu nejbohatší vrstvu. Film na mě ze začátku působil příšerně chladně, absence hudby ho činila tvrdým, nesmlouvavým. Po shlédnutí jsem z filmu byla dost na rozpacích, přišlo mi to všechno v náznacích, v symbolech, lehce povrchní, tak nějak nedotažené, vyřčené napůl s tím, že zbytek visí ve vzduchu a buď si ho vezmeš, nebo ho tam necháš (tak nějak ambivalentně, jako by to režisérovi bylo jedno)…rozehráno maximum potenciálu, dotaženo minimum….schválně?? Po pár dnech doceňuji Kód neznámý, děkuji režisérovi za to, že nepoužil žádnou hudbu, krom „hudby“ každé společenské vrstvy sobě vlastní (bubny, traktor, veselice na svatbě), děkuji za tu syrovost a „nelíbivost“ na první pohled. Nutí mě pořád dál se zamýšlet, rozhodně zůstává…S vykřičníkem…Asi bych ho nenazvala sociální studií, ale má k tomu blízko a je tam tolik aktuálních věcí dnešního moderního (= stejně tak bolavého jako svobodného) světa k pozastavení. Nemyslím, že se režisér snažil o nějaký „art film“, jak tu někdo zmiňoval, ale to je můj osobní názor. Takže z původních třech hvězdiček zvyšuji na čtyři… (13.04.2010)

Michael Haneke se instrukcemi k použitému kódu neobtěžuje již tradičně. Tentokrát (či lépe řečeno tenkrát) se nesrozumitelnost dostává do samého těžiště, řekněme, vyprávění. Nerozumění je frekventované: Mezi postavami, generacemi, pohlavími, etniky, mezi jazyky, mezi tvůrce a divákem; záměrně. Vynakládáno tolik umu proti základnímu srozumění bývá málokdy a málokým. Musela to být dřina. Haneke ředí střepiny mozaikové narace příměsemi, které jsou solí filmu - hlukem, sníženou viditelností, neurčeným kontextem, náboženskými přesvědčeními, konfuzí médií. Kořením, které pálí. Hnidopich může klást otázku, zda Haneke dělá dobře: Za prvé, když o záměru frustrovat diváka informuje už titulem. Není výpověď oslabena, když se dává najevo, o co jde? Haneke už nikdy později tuto strategii nezvolil a vždy se důsledně snažil vypadat, že se cosi sdělit pokouší; nejen, nicméně natruc. A za druhé: Co je to za počin, komunikovat nemožnost či obtíže sdělení? Ironie na druhou? Sympaticky samolibé. (02.12.2018)

Myšlenka je velmi dobrá, ale ztvárnění se mi moc nelíbí. Moc to skáče od jednoho k druhému. Návaznost je taktéž místy děsná. Škoda stylu, já ho sice mám rád, ale Haneke už to přehnal. Různý pohled na život pár lidí v Paříži. (20.10.2010)

Hanekeho Alvin Straight. (29.03.2012)

Zkusil jsem do třetice štěstí s Hanekem, ale opět to nevyšlo. Je vidět, že je to prostě festivalový režisér, který se vyžívá v dlouhých nepřetržitých záběrech o ničem. Tři hvězdy dávám proto, že je tu docela dost scén, které mají co říci a jsou velmi zajímavé (v podstatě se to týká všech příběhů), ale pak je tu také velká spousta scén, které jsou naprosto zbytečné. Jak píše B!shop, nevím, proč bych se měl dívat tři minuty na to, jak týpek jede metrem, pak si sedne, pak si stoupne a stojí. Nebo jak jsou deset minut slyšet bubny a lidi chodí po ulici. To se zkrátka můžu podívat z okna. (24.04.2017)

Pozor varování pro případné diváky, nejdramatičtější na filmu je jeho DVD obal, zpředu vidíte vyobrazenou ženu ve vodě v traumatizující chvíli a zezadu je umě napsaný obsah filmu cosi o psychologickém vyprávění a prožívání životních osudů lidí z různých sociálních a společenských vrstev a situací. Skutečný obsah ukazuje 80minut skrze statickou kameru lidi, kteří dělají rutinní každodenní činosti jejich životů. Sem tam někdo někomu něco řekne a někdo prostě odněkad někam jde, postrádá to tah, postrádá to život a nějaké to drama, není to můj šálek vyprávění. Např. parádní scéna Juliette Binoche žehlí 3 minuty prádlo, na to už nikdy nezapomenu. :) 30% (29.05.2020)

Haneke se snaží v Kódu neznámém o maximální výpoveď svým nezaměnitelným stylem. Tentokráte mě však absolutně nevpustil do svého světa a nechal mě stát pouze na jeho okraji, jakkoliv je jeho práce naprosto precizní a zvolená témata silná. Rozhodně nepomáhá větší absence hudbní složky, která by jinak mohla na diváka působit a jeho vcítění se do filmu prohloubit. Takhle jsem byl jaksi naprosto odtržený, odtržený od něčeho od čeho jsem nechtěl být. (19.06.2010)

Michael Haneke u mě stále stoupá v ceně. Jako jeden z mála dokáže přesně lokalizovat ránu a pak jí bezohledně otevřít. Jeho Kód neznámý sleduje podobnou problematiku jako třeba Babel nebo Crash, tedy mezikulturní a mezicivilizační nedorozumění, vykořeněnost, imigraci, váznoucí mezilidskou komunikaci a ve srovnání se zmíněnými filmy je trestuhodně opomíjený. Nespravedlivě, ale docela pochopitelně. Haneke totiž nejde prvoplánově na efekt ani na city, netlačí děj tak okatě kýženým směrem jako třeba Crash ani se nestaví do role dokumentaristy s rozkmitanou ruční kamerou. Když konstruuje, potom tak, že si to divák neuvědomí. Jednou statickou scénou dovede nenásilně vyjádřit spoustu skrytých skutečností. A znovu se strefuje i do vlastních řad když na příkladu divadla, filmu nebo fotografie relativizuje poslání a smysl snahy vyjádřit dané problémy uměleckou formou a tím vlastně podrývá vlastní snažení. Poctivý a nemilosrdný film o věcech, které nás v současném světě pálí čím dál víc. (09.04.2012)

Podle mě je film o sociálních vrstvách, o nenávisti a sobectví mezi nimi. Je to chladná studie, která se zarývá do mezilidských vztahů a neschopnosti komunikace moderní společnosti. Je to Michael Haneke, tak jak ho známe s typicky jakoby nezúčastněnou kamerou. Horší čtyři hvězdy. (23.01.2013)

Líbilo se mi to. A líbila se mi i forma roztrhaných nesouvislých příběhů bez konce ... (06.07.2013)

Vynikající...propojení zdánlivě nesouvisejících příběhů. Haneke jak ho má rád. Skvělá hudba. (05.08.2013)

Haneke má rád nesrozumitelnost, pomalost, zdánlivou iracionalitu hlavních postav a otevřené konce. já to beru a jeho filmy mám ráda, protože mi přijde, že je v nich vždy nějaká zajímavá myšlenka. jenže tady bohužel není a přijde mi, že je to jen prázdná hanekeovská forma bez obsahu, v níž haneke vykrádá sám sebe ... také mě trochu štve, že si myslí, že tím, že do filmu obsadí jednu slavnou francouzskou herečku, z filmu udělá nějaký evropský artfilm .. neudělá, navíc jeho rakouští herci jsou mnohdy autentičtější a lepší .. (07.09.2008)