Těžký život dobrodruha

Malá exkurze do světa zločinu. Lidé s příliš bujnou fantazií musí počítat s tím, že jim jejich okolí, až dosud trpělivě přihlížející těmto pošetilým hnutím mysli, jednou nastaví zrcadlo. A pohled je to věru nepříjemný. Facka, kterou uštědří Fred Flok svému duchovnímu otci, naivnímu spisovateli stejně naivních detektivních příběhů, znamená konec všem iluzím. Pacient je vyléčen. Definitivně. A český film začíná opatrně koketovat s parodií. Frič sestavil vynikající manšaft a zároveň si dal záležet na fešném vizuálu, který svým stylem a atmosférou připomíná skutečné noirovky. Pešek je v roli bezbranného Crispena okouzlující, nechává svého roztomilého bambulu projít všemi nástrahami sofistikovaného situačního humoru, v jehož tenatech uvízl jak lapený zajíc. U Korbeláře, jehož charismatický zjev i hlas jej přímo předurčují pro hrdinu bez bázně a hany, tedy pro, jak se říká, muže s tajemstvím, jde o jasnou trefu přímo do černého. Adina Mandlová tu, kromě jiného, upozornila na svůj fatálně nedoceněný komediální talent, Marvanův policejní komisař, který jako by z oka vypadl elitním členům londýnského Scotland Yardu, naopak předestírá hercovu pozdější pestrou galerii mužů zákona. Co ovšem vytváří z tohoto filmu nadčasovou a prudce elegantní záležitost, jsou nestárnoucí melodie Emana Fialy v čele s dobovým evergreenem Sám já chodívám rád v osobité interpretaci legendárního R. A. Dvorského. Kdo by si právě tehdy, uprostřed válečných dnů, pomyslel, že jednou bude parodie náležet k prestižním vrcholům československého filmu. Ale ještě dřív než plátno ovládl Limonádový Joe a další známí protagonisté, vynořil se odkudsi z šera a cigaretového dýmu tajemný lupič Fred Flok, aby udělil důkladnou lekci důvěřivým čtenářům šestákových detektivek. (28.12.2008)

Vynikající scénář, kdy do poslední chvíle netušíme, jak to dopadne. Jen mi přijde, že u konce už trošku moc zbytečně zamotávali, a nakonec vlastně ani nedořešili linku s dívkou Helenou (Jestli to taky byla policistka, nebo že by „Fred Flokova“ manželka?). Evidentně chtěli odsoudit dobrodružné romány, z nichž si mladí brali hloupé návody, ukázat, že v realitě to bývá trochu jinak, ale nakonec zase tak moc odsuzovat nechtěli, nějakého většího mravního imperativu se vzdali (a dobře tomu), takže to vyzní nakonec také poněkud nedořešeně. Rovněž by mne zajímalo, které scény byly všechny připravené, a kde policisté měli problém Kryšpína uhlídat. Jenže celkově je to dokonale natočené - kamera, herci, písničky (Sám já chodívám spát rulezz), a v podstatě napětí od začátku do konce. (14.02.2016)

moja zaujímavosť: Otomar Korbelář vo svojej autobiografii uviedol, že filmovanie bolo plné improvizácii. Väčšinu z nich režisér Martin Frič akceptoval, jednu, ktorá bola podľa Otomara najlepšia, však zamietol. Jednalo sa o scénu, kde si mali podľa scenára Karel Kryšpín (Ladislav Pešek) a komisár Niklas (Otomar Korbelář) navzájom vymeniť pohľady, namiesto toho si vymenili pohľadnice, ktoré si vopred pripravili do náprsných tašiek. (dyfur) (27.09.2014)

Věčně zelená situační komedie, nebo spíše parodie, vysmívající se falešnému světu hrdinů levných dobrodružných románků. Vyniká především brýlatý Ladislav Pešek v hl. roli spisovatele Kryšpína. Detektiv Jaroslav Marvan v dlouhém koženém kabátu, mě zde svou vizáží spíše připomínal gestapáckého vyšetřovatele, ale to je věc názoru. Adina Mandlová zde byla nicméně velmi okouzlující. Scéna fiktivní rvačky v hospodě byla vskutku originálně pojata. Zpívající R. A. Dvorský ve svém nepřekonatelném podání zazpíval Fialův a Grussův šlágr "Sám já chodívám rád", který teprve navodil tu správnou atmosféru. Skvělý film, pěkná hudba, dobře sehrané herecké party, ale hlavně ta úžasná noir atmosféra od samého začátku až po svůj konec. (20.10.2007)

Někdy mne napadá, že David Fincher musel vidět Těžký život dobrodruha, než natočil Hru. Nejen na svou dobu skutečně neotřelý námět spisovatele, kterému vlastní fikce přerůstá přes každodenní realitu a on se ponořuje do světa, který si dosud jen představoval. Zprvu v mezích komedie, která ale postupně přerůstá v zoufalý boj o vlastní identitu. Na konci v okamžiku největšího zoufalství sice přichází trochu moralizující rozuzlení (právě zde je ta podobnost s Hrou největší), ale i tak jde o velice vydařený film. (28.11.2016)