Anjelský podiel

Podívaná tak na sobotní večer, když není co dělat a tak si můžete pustit film jako Andělský podíl u kterého si možná odpočinete, ale také u něj můžete dělat řadu dalších aktivit. Nuda, která míchá klišé nejrůznějších žánrů. Režisér filmu Hledá se Erik, tentokrát nezvládl udržet rovnováhu mezi dramatem a komedií, prolíná je nevkusně dohromady a nabízí film, který je podle mě ve všech směrech zbytečný. Příliš nepodstatných scén, které nic neříkají a nejsou pro film důležité, načrtnuté postavy, mizerný smysl pro humor. Kdybych to neviděla v kině, ale v televizi, tak to vypnu už v polovině. FFKV (02.07.2012)

Není to klasické sociální drama i když člověk by si to na první pohled mohl myslet. Jako film a zábava to funguje bezchybně. Realita by byla poněkud komplikovanější a nebo jednodušší. Co mě samotného nadchlo je téma. Příběh nemá chybu a herci jsou k sežrání. Všichni hrají jako o život. Jejich většinou mizerné existence jim věříte. Hmmm moc dobré s lehkými podtóny rašeliny a kouře. Vřele doporučuji a nenechte se odradit trailerem, který nevystihuje atmosféru filmu. "Albert Einstein? Kdo to doprdele je Albert Einstein? To je vole kámoš Mona Lisy" :-D hahaha. (15.06.2013)

V podstatě ryze hollywoodský námět zpracovaný zcela nehollywoodsky. Velmi snadno z toho šlo udělat pohádku o tom, jak chudák kluk s kriminální minulostí ke štěstí přišel, ovšem Ken Loach byl jiného názoru, vsadil více na realismus všedního dne (i když tomu, že by padesátikilový střízlíček zmlátil do bezvědomí metrákového pořízka se mi zdálo dost nepravděpodobné) a i když Robbie si zaslouží lítost i sympatie, za jeho temnou minulostí (a hrozbou temné přítomnosti) nechává pootevřené dveře. Příjemný lidský film se sympatickými civilními postavami a atmosférou chudých čtvrtí dnešní Británie. 80%. P.S.: Taky mám rád whisky. (25.09.2022)

Už dlouho jsem se tak u filmu nezasmála a je mi jedno, jestli tam ty sociální problémy měly být nebo ne. Pro to, aby si člověk film užil, musí přijmout, že skutečnost občas přejde do absurdna a že na konci bude happy end - ať už to pro někoho znamená vysněnou budoucnost nebo pro jiné blažené setrvání v životě, co znají. Ale ty dialogy, ty za to stojí! (30.07.2012)

Není všechno surový diamant, co se netřpytí. Pár dobrých vtípků, originální, byť ne povedený amalgám žánrů (sociální drama / komedie / heist), dokumentární styl a anglický ekvivalent toho, čím se hovoří ve „Slovácko sa nesúdí“. Že se některé žánry roubovat nemají (a možná ani dost dobře nedají) kdysi hezky ilustrovala hříčka Woodyho Allena „Melinda & Melinda“. Chyba není v režii ani hereckých výkonech a možná ani námětu, chyba * alespoň pro mě a pro slečnu, která seděla vedle, opilecky zakláněla hlavu a přehazovala nohu přes nohu tak často, že připomínala nůžky * je v mimořádně naivním, tuctovém scénáři a postavách tak nevěrohodných a idealizovaných, že výsledek hraničí s pohádkou. Chvályhodný záměr představit tu světlejší stránku recidivistů, o níž není pochyb, že ji mají, se místy zvrhává až k blbosti – třeba když hlavní hrdina, neštěstím stíhaný příležitostný násilník a dosud-budižkničemu propadá studijní vášni a diváci jsou nuceni cca dvě minuty sledovat, jak si vypisuje z literatury a záložkuje si stránky s rutinou vysokoškolského mazáka těsně před diplomkou, nebo když starý social worker žije těžce profesionálně se svými svěřenci i o víkendech. To devalvuje hlavně dramatickou část. Naneštěstí scénář kromě prvků naivních sytí i neodpustitelné množství klišé. Jeden se diví, že filmaře ještě neomrzelo oblažovat diváky takovými novotami jako „z geniálním nápadem přijde vždy nejpitomější člen bandy“, „miminko jako podnět pro změnu životního stylu“, „buranský Američan v kšiltovce nepozná cihlu od ementálu“. Výsledkem je v podstatě hollywoodská pitomina (což není samo o sobě špatná věc) maskující se nezávisláckou formou, zakládající na podezření nekalého záměru chtít dát festivalovému divákovi to, co má tak rád, aby se před sebou zároveň nemusel stydět. Poměrně vysoké hodnocení filmu napovídá, že to vlastně vyšlo. (20.10.2012)