Obsahy(1)
Na dvoře vládce sicilské Messiny se utkávají dva páry: sršatá Beatrice se sarkastickým Benedickem a poddajná Hero s hrdinným Claudiem. Zatímco druhý pár spěje zdánlivě hladce k oltáři, první dvojici musí přátelé lstí dopomoci, aby je donutili odhalit, že pod neustálým vzájemným špičkováním skrývají hlubší city. Když už to vypadá na dvojitý šťastný konec, zamíchá kartami Don John, zhrzený nevlastní bratr vladaře, a zasáhne ho na nejcitlivějším místě, když proti sobě poštve jeho přátele. Komediální Shakespeare ve vrcholné formě a inscenace, která přenáší děj do 80. let dvacátého století, aniž by na tom tratila, protože milostné zmatky jsou stále stejné, ať už se odehrávají v jakémkoliv století. (rikitiki)
(viac)Recenzie (18)
"Jestli někdy vlezu do chomoutu, vytrhněte býkovi rohy, zasaďte mi je do čela, zmalujte mě k nepoznání a tak velkými písmeny, jakými se píše "kůň k pronajmutí" , dejte pod můj portrét napsat: Toto je Benedict, ženatý to muž." Má momentální malá obsese jménem "David Tennant" si tu rochnila jako prase v žitě, páč co tady tento skotský rodák na pár metrech čtverečních předvádí, to se ani nedá popsat slovy, učiněná one-man-show. Ale abych nebyl nefér vůči ostatním hercům, tak i Catherine Tate nezůstává o nic pozadu. Moje vůbec první seznámení s touto Shakespearovou hrou nemohlo dopadnout lépe a moje duše věčného starého mládence tu došla naplnění (teda- skoro) :-) Člověka tak může mrzet jediné- že nesedí přímo v tom divadle spolu s dalšími diváky a po skončení představení se nepřidá ke standing ovation... ()
Celé divadelní provedení v moderním kabátku je protkáno vtipem a povedlo se nad očekávání (snad jen tu vážnější část ve druhé polovině nemuseli pojmout zas tak vážně), ale jakmile se na scéně objeví společně nebo i jednotlivě Catherine Tate a David Tennant, vyhoupne se pokaždé barometr zábavnosti do těch nejvyšších sfér. U Doctora to ještě mohla být náhoda, ale po tomto představení mám jasno - tahle herecká dvojka je pro sebe prostě stvořená. Catherine tu dokazuje, že je právem považována za jednu z nejlepších britských komiček a David je natolik excentrický, že s ní v pohodě drží krok. U výstupů, jako když například Benedict i Beatrice poslouchají fingované tajné rozhovory ostatních, při žádosti o ruku a mnohých dalších jsem se smíchy třískala jako už dávno ne, zvláště Davidovy výrazy a pohyby mě úplně rozsekávaly. A k tomu samozřejmě Shakespearovy dokonalé dialogy...co se mě týče, tohle rozhodně nebude záležitost jen na jedno zhlédnutí. ()
No... tedy.... Nenapadají mě slova, kterými lze toto představení shrnout, neboť naše mateřština, byť oplývá skutečně bohatou zásobou superlativů, nedokáže postihnout pocit, který vyvolalo. Oba hlavní představitelé zde jasně dokazují, že Shakespearova nadčasovost je nezpochybnitelná. Tato hra, byť jakkoli skvělá sama o sobě, dostává v provedení dvojky Doctor-Donna takové rozměry, že i Will by se divil. Projednou to totiž není hra o slovech a každý, kdo viděl jen minutu Davidových grimas mi to potvrdí. Snad poprvé mám chuť na ovace ve stoje uprostřed obýváku. ()
Shakespeara nijak v oblibě nemám, sice znám jeho hlavní díla a většinu jsem v různých adaptacích (literárních, filmových i divadelních) poznal, ale za znalce bych se rozhodně nepovažoval. Proto nejsem při hodnocení zatížen srovnáním s jinými adaptacemi konkrétních her. Tahle verze Much ado about nothing je ovšem adaptací vynikající a velmi se mi líbila. Především díky obsazení dvou hlavních postav, David Tennant a Catherine Tateová to zahráli úžasně. Při jejich slovních přestřelkách jsem se často smál. Pokud nejsou na scéně, je to o poznání slabší, další postavy už jim spíše jen sekundují. Dějově je to klasicky překombinované a lehce naivní, jak už divadelní hry občas bývají. Nicméně pobavil jsem se skvěle a tato adaptace si minimálně čtyři hvězdy zaslouží, a pokud patříte k fanouškům Shakespeara, můžete si přidat i tu poslední pátou. ()
Byl jsem doma, u malého monitoru mého notebooku, na rozvrzané židli, kolem mě bylo spoustu rušivých elementů - ale přesto jsem na konci povstal a tleskal jsem ještě hodně, hodně dlouho potom, co jsem vypnul přehrávač. Tohle totiž bylo to nejlepší a nejúžasnější divadlo, které jsem doposud viděl a velice mě mrzí, že ne naživo. Takhle úžasně jsem se totiž snad ještě nikdy nebavil. Obří výbuchy smíchu, fantastické scény (hlavně Catherine Tate na háku a Tennant pokydanej barvou a to, co tomu předcházelo). Kromě toho, že je Mnoho povyku pro nic naprosto geniální komedie, má ale ještě něco. Perfektní herecké výkony, hlavně (a zejména, protože ostatní jsou zbyteční) Doctora a Donnu. Ti dva spolu měli už v Doctorovi fantastickou chemii, ale tohle představení je důkaz toho, že je mezi nimi naprosto přirozená a že ti dva se pro sebe narodili, neboť není úžasnější herecké dvojice než Davida Tennanta a Catherine Tate. Oba jsou tak fantastičtí, úžasní a dechberoucí, tak kouzelní, šarmantní, elegantní a vtipní, že je prostě radost je sledovat, v životě jsem mezi dvěma herci skutečně neviděl lepší chemii a vzájemnou magii. Ti dva mi navíc dali úplně zapomenout na Doctora, jak moc mě v tomhle Shakespearovi uhranuli. A tá závěrečná děkovačka a standing ovation byli naprosto, naprosto zasloužené, já totiž na konci tímto fantastickým zážitkem ani nedýchal. David Tennant je rozený génius který má očividně talent prostě na všechno a navíc je tak okouzlující, že kdybych byl žena, tak ho miluju. Catherine Tate je fantastická komička (a neméně okouzlující) a rozhodně by společně měli ještě něco ukutit, protože jejich výkon, ať samostatný, nebo společný, mi dal zapomenout i na trošku slabší, ale skvěle vypointovanou druhou polovinu. Tohle, je vážení, mnoho povyku pro hodně, protože tohle jen tak neuvidíte. 1000%. ()
Reklama