Jára Sedláček

Jára Sedláček se narodil jako Jaroslav Sedláček 9. října 1884 v Praze do opravdu umělecké rodiny. Herectví se věnoval rovněž jeho otec, člen pražského Národního divadla Alois Sedláček (1852 – 1922), sestra, také členka Národního divadla Anna (Andula) Sedláčková (1887 – 1967), také neteř Marcela Sedláčková (1926 – 1969) a další příbuzní (například nevlastní vzdálená neteř Nataša Gollová). Po vzoru členů svého rodinného klanu se i on pustil do hereckého života, k němuž už jako dítě získal potřebné zkušenosti v dětských rolích a od svého otce a sestry.

Na rozdíl od otce a sestry zůstal plně věren pražskému prostředí a svoji celkem krátkou divadelní dráhu svěřil menším a zábavným nenáročným scénám. S aktivním hraním začal už před 1. světovou válkou. V desátých a dvacátých letech prošel Divadlem Marie Zieglerové, Divadlem na Vinohradech, Deklarací, Komorním divadlem, Uranií, Longenovou Revoluční scénou, Divadlem Komedia, Rokokem a kabaretem U bílé labutě. Kromě činoherního herectví se na prknech Divadla Komedia uplatnil na postu uměleckého ředitele i vrchního režiséra a Komorního divadla ve funkci režiséra.

Až do své předčasné smrti zůstal věren Divadlu Vlasty Buriana (1925 – 1929), kde se v Maughamově hře „Viktorie“ postavil po bok hostující sestry Anny (Anduly). Ke konci života se uplatňoval též jako herec a režisér v olomouckém Moravském divadle. Jára Sedláček byl ve své době velmi oblíbeným činoherním (částečně i operetním) vytříbeným komikem, jenž přesně využíval své zděděné neškolené vlohy. Na jeho počest vydali Čeněk Šlégl a Jaroslav Marvan vzpomínkovou knížku „Za oponou: vzpomínka na Jarouška Sedláčka ,Zlaté dítě‘ “ (1930).

Do české kinematografie pronikl už v jejích začátcích, a to díky filmové společnosti ASUM své sestry a švagra, architekta a autora barrandovských ateliérů Maxe Urbana (1882 – 1959), v jejichž filmech se Sedláček (i se sestrou a otcem) uplatnil v různých rolích. Bohužel řada těchto snímků je nedochovaná (u některých známe jen název a několik málo tvůrců) a neznáme ani jména Sedláčkových úloh. Zde uvádíme filmy ASUMu, u kterých jistě víme, že v nich Jára Sedláček účinkoval: ZÁHADNÝ ZLOČIN / SENSAČNÍ PŘÍPAD (1912) Rudolfa Kafky, Hurtův FALEŠNÝ HRÁČ (1912), DÁMA S BARZOJEM (1912) Maxe Urbana, Urbanova ROZVEDENÁ PANÍ (1913), ŠATY DĚLAJÍ ČLOVĚKA (1913) a také NENÁVISTÍ K LÁSCE (1914). Ani jeden z uvedených titulů se do dnešních dnů nedochoval.

Spolu se švagrem se též pokusil poprvé a naposled o filmovou režii komedie (volně inspirovanou divadelní hrou dramatika Williema Shakespeara „Mnoho povyku pro nic“) ŠATY DĚLAJÍ ČLOVĚKA (1913). Po dvanácti letech se na filmová plátna na sklonku života krátce vrátil. Díky svému angažmá v Divadle Vlasty Buriana si s Vlastou Burianem zahrál v komedii Svatopluka Innemanna FALEŠNÁ KOČIČKA ANEB KDYŽ SI ŽENA UMÍNÍ (1926) epizodku přítele bohatého zubaře MUDr. Karla Vernera (Karel Hašler) Petra Chládka (ve zvukové verzi Vladimíra Slavínského z roku 1937 jeho úlohu převzal zpěvák a herec František Krištof – Veselý). Ještě týž rok si pro něho připravil práci na postavě přítele Jiřího Landy (Karel Lamač) herec a režisér Theodor Pištěk v komedii ANIČKO, VRAŤ SE! / TULÁK (1926). O rok později do filmových ateliérů zavítal naposledy jako MUDr. Mrázek v melodramatu Josefa Medeotti – Boháče SEXTÁNKA (1927). Zvukového období se již Jára Sedláček nedožil…

Skutečně ojediněle spolupracoval s rozhlasem. Sedláček se rovněž zapsal do análů českého divadla jako autor různých kabaretních výstupů, vtipů, skečů, komedií a frašek (př. „Burianův zdravý nemocný“ 1924 z Rokoka s Vlastou Burianem v titulní úloze ošetřovatele na marodce Wertera, „C. k. ulejváci“ 1926, „Jaký pán, takový krám“ 1926, „Vdám se – až naprší!“ 1926 apod.), sám nebo ve spolupráci s Čeňkem Šléglem či Janem Richterem. Jára Sedláček zemřel náhle 25., 26. nebo 28. února 1929 (některé prameny uvádějí, že zemřel už roku 1927) v Praze ve věku pouhých nedožitých čtyřiceti pěti let (nebo snad čtyřiceti tří let)… Pohřben je s otcem a sestrou na slavném národním Vyšehradském hřbitově.

Jaroslav "krib" Lopour