Tajomstvo krvi

"Náš život byl stejně krásný, vždy v něm o něco šlo." Film Martina Friče o jednom z těch mužů, kteří svým objevem "předběhli dobu", jistě krásný je. Je přitom i postaven na dosti přesném popisu skutečného života Jana Janského, objevitele základní teorie o rozdělení krve do čtyř skupin a člověk se tak může toho o dané osobnosti hodně dozvědět. Třeba to, že prvním impulsem pro daný zásadní objev byla snaha Janského potvrdit si (nakonec zcela mylnou) hypotézu o vztahu krve a duševního zdraví dotyčného. Že byl Janský de facto psycholog jsem tedy neměl ani potuchy. Co mě tedy vůbec nepřekvapilo, byly všechny ty složité peripetie, které na Janského v souvislosti s jeho objevem čekaly. Mimořádně nadaní lidé nemívají často "na růžích ustláno" a Janský je toho názorným příkladem. Vladimír Ráž tuto postavu ztvárnil výborně a řada dalších hereckých osobností (z nichž bych vypíchl Zdeňka Štěpánka v zajímavě se vyvíjející postavě profesora Kuffnera) mu v tomto hezky sekundují. (31.08.2020)

Takřka bezchybný, dobou vzniku naštěstí nïjak netknutý životopisný snímek se skvělými herci (společné scény Vladimíra Ráže a Zdeňka Štěpánka jsou fantastické), scénářem, který laiky do problematiky zasvětí a znalce nepobouří žádným přílišným zjednodušováním, a Fričovou spolehlivou režií, která zejména z části odehrávající se během války vytvořila opravdu hutný zážitek. A ten strhující konec! (03.01.2012)

Z plejády životopisných filmů, které se staly průvodním jevem socrealistické epizody našeho filmu se jedná rozhodně o nejživotnější snímek. Janský má v sobě jiskru života, zatímco u ostatních filmů se velké postavy podobaly spíše z hrobu vytaženým a nabalzamovaným mrtvolám. Navíc se snímek zdárně vyhýbá ideologickým klišé (lékař není zároven bojovníkem za práva lidu, jeho hlavním nepřítelem není buržoazie, ale lidská závist a zakořeněná nedůvěra) a fakta tak zkresluje o poznání méně. Přesto však je snímek stále akademický, naplnuje jen obvyklé schéma zázračně nadaného člověka, který bojuje s mnoha překážkami a vítězí (i když zde bohužel až po smrti), zatímco jeho rodinný život je jen plochou, někdy až zbytečnou ilustrací. Některé postavy jsou ryze schematické, jediný, kdo může hlouběji zaujmout je přísný a náladový lékař v podání Zdenka Stěpánka, jenž jako první pochopí cenu Janského objevu, najevo to však dává velmi originálním způsobem. Navíc filmu ani nesedlo natočení v barvě, lépe by se k němu hodil obraz ve škálách šedé - Stallich svou věrností agfě dokonale pohřbil svůj talent, který zde jen náznakově probleskuje (atmosfericky výrazná scéna z válečného lazaretu). O čtyřech hvězdičkách se dá v tomto případě uvažovat jen v kontextu doby, kdy šlo o vymykající se dílo (Frič vychází z tohoto období více než se ctí, dokázal v něm překonat schematičnost v okupačním "thrilleru" Past a najít vnitřní patos a podstatu socialistického boje v Zocelení, natočit Císařova pekaře a Pekařova císaře - film jakoby z jiného světa, snad jen ty jeho agitační komedie nemusely spatřit světlo světa), z odstupem času však z filmu sálá chlad a přílišná jednoznačnost. (26.09.2011)

Příběh o doktoru Janském a jeho krevních skupinách by měl patřit mezi základní znalosti každého člověka. Snímek samotný pak zaslouží vysoké hodnocení.....jako ukázka filmařského umu, jako argument, že né všechny filmy z 50. let byly agitky, a hlavně pro strhující výkon Vladimíra Ráže a Zdeňka Štěpánka !! (03.07.2012)

Velmi zdařilý životopisný film o Janu Janském a o tom, jak mnohé převratné objevy přinesou uznání svému objeviteli až po jeho smrti, protože předběhly svou dobu. Skvělé herecké obsazení v čele s charismatickým Vladimírem Rážem a starými hereckými bardy, odpovídající dobová výprava a početný kompars, zajistily tomuto nevšednímu příběhu o objeviteli krevních skupin, věrohodnost. Určitě si tento významný lékař i jeho vědecký objev filmové ztvárnění zasloužil. Moc se mi to líbilo. (21.06.2013)