Tears the World Can't See
Obsahy(1)
O třech kumpánech, okurčičkách a povedeném manželství... Klasickou Čechovovu komediální miniaturu Slzy, které svět nevidí natočil v roce 1962 pro pražské televizní studio režisér Martin Frič s Janem Werichem, Jiřinou Šejbalovou, Vlastimilem Brodským a Jiřím Sovákem a patří k opravdovým skvostům české televizní tvorby. Tři kamarádi z mokré čtvrti se vracejí z hospůdky řádně nachmeleni a rozhodnou se pokračovat ve flámování u jednoho z nich doma, protože on má hodnou ženušku, která to pochopí a pěkně je uhostí. Realita je však poněkud jiná... (Česká televize)
(viac)Recenzie (55)
Tady je krásně vidět, že všichni herci byli především divadelníci, takže první záběr, kdy se Werich, Sovák a Brodský v hodně opojné náladě vrací v noci z hospody a před domem jednoho z nich se domlouvají, že k němu skočí ještě na skleničku a na něco k snědku, tak je vše točeno snad v pětiminutovém záběru bez jediného střihu. Všichni herci měli svoje dialogy perfektně naučené a je opravdu radost sledovat jejich herecké umění. Když se k nim potom v bytě přidá ještě Jiřina Šejbalová, dílo dokonalého herectví je dokonáno. Čechova naši režiséři točit uměli a když se režie ujal ostřílený frajer Martin Frič, není absolutně co vytknout. Parádní Čechovův humor, vytříbené charaktery, geniální herci. A pití, pití a zase pití. Skvost naší televizní tvorby šedesátých let!!! ()
To co se mi nelíbilo u Král a žena je zde ještě zvýrazněno a možná trochu posláno do současnosti. Opět jde zčásti o dialog mezi mužem a ženou. Zatímco on si myslí, že manželka pohostí jeho a dva kumpány řádně přiopilé, ona má zcela opačný názor, ale nakonec zvítězí selský rozum a ženská důmyslnost. Krom Jana Wericha se zde objevují další tři legendy hereckého nebe. ()
Anton Pavlovič Čechov, povoláním lékař, je jedním z mála spisovatelů, jejichž diagnózy jsou zároveň léčivými mastmi. Drobné bolístky lidských duší před námi poskakují v malicherném tanci a jejich nositelů nám nemůže nebýt líto. Zdánlivě vyžilé manželství, jež kdesi pod povrchem skrývá tolik citu. Síla sentimentálních opileckých přátelství i tesknota přihlížení cizímu, byť jen strojenému, štěstí. To vše v podání velikánů českého herectví - ať familierního Jana Wericha, humpoláckého Jiřího Sováka nebo rezignovaného Vlastimila Brodského. ()
"A můžeme křičet a můžeme zpívat. Mášenka je vzhůru. Ale rozespalá. Jeje, ta je rozespalá. Znáte ženy, ne?" - "Rozespalý? Ty já hlavně." Tahle herecká etuda na opilecké téma by mě asi normálně moc nebavila. Ale jednak je to dílko od klasika (A.P. Čechov) a pak pánské herecké trio v čele s Janem Werichem je zde vskutku skvostné. Libo ještě "okurečku"? Jiřina Šejbalová Vám ji ráda nabídne... ()
"A můžeme křičet a můžeme zpívat. Mášenka je vzhůru. Ale rozespalá. Jejejeje, ta je rozespalá. Znáte ženy, ne?" - "Rozespalý? Ty já hlavně." Excelentně zahraná Čechovova okurčičková věc s výborným Janem Werichem a neméně dobrou Jiřinou Šejbalovou. Pánové Sovák s Brodským samozřejmě také nezklamali. Obzvlášť jejich závěrečná óda na šťastné a idylické soužití Rebrotěsových se podařila. Tak tedy: Na šťastná manželství. ()
Reklama