Insidious: Kapitola 2

Hodinu solídny horor v tradične kvalitnom (hoci už trošičku opozeranom) Wanovom podaní. Niekoľko tučných infarktov. Potom sa to zmení na akúsi temnú fantasy a priznám sa, že ma to bavilo ešte viac ako ľakačky, začalo to mať aj celkom zaujímavý príbeh, minulosť sa spojila s prítomnosťou, krásne sa nadviazalo na jednotku. O čosi slabšie ako Conjuring, na ktoré sa Wan zjavne sústredil viac, ale stále silný žánrový kúsok. (09.12.2013)

Ani sa nedivím, že Wan sa rozhodol dať si hororovú pauzu, pretože sa zdá, že svoj kvalitatívny hororový prínos vystrieľal vo svojich prvých 3 hororových bombách (Saw, Dead Silence, Insidious) a teraz už tak trochu iba varí z vody. Tento rok má síce už druhý hororový hit, no nahráva mu hlavne to, že jeho počiny sa dostanú aj k ľuďom, čo o horory ináč ani nezavadia a následne sa z toho chtiac-nechtiac vyvrbí prechválená vec. Ale nevadí, ja Insidious 2 síce hodnotím vcelku vysoko a kladne, no je to za jeho čiastkové hororové momenty / scénky / úseky, rozhodne nie za výsledný dojem, ktorý mi príde dosť rozporuplný a neuspokojivý, nehovoriac o tom, že (subjektívne) som v tomto roku videl už minimálne desiatku lepších hororov, ktoré o takomto prijatí a „sláve“ nemôžu ani len snívať. (09.12.2013)

Druhé, kupodivu ještě větší letošní zklamání od Jamese Wana. Soustředěnou jedničku nahrazuje roztěkaná dvojka, která mě ani v jedné dějové linii nedokázala vtáhnout. Já vím, že hororový žánr mnoha scénáristickými perlami neoplývá, ale někdo s takovou reputací, jako má právě Wan, by se mohl aspoň trochu snažit i v téhle oblasti. Trojku už opravdu nechci. 50% (08.12.2013)

James Wicked And Nightmarish opět nezklamal. Druhá kapitola o cestovce, která když vyhlásí úpadek zrovna v době vaší „dovolené“, tak jste v rejži uprostřed prdele, se nesnaží jít cestou klasického Haunted House (jako jednička), ale spíše thrilleru špikovaného prvky nadpřirozena, což má na tempo i celkové vyznění velmi pozitivní vliv. Když si přidáte autorovu nezaměnitelnou formu „vetešnického hororu“ s tikotem hodin, bušením srdce, arktickou atmosférou a jemným kořením humoru (dvojice krotitelů záhrobí Specs a Tucker), začne vám být i trochu líto, že nás nyní hodlá strašit plešatým Dieselem.. Nu což, uvidíme, kdo se chopí Chapter 3, aby ukázal, čí přítomnost v přítmí okomentovalo polomrtvé médium Elise slovy: „Oh my God!“ Že by tam stál Václav Klaus? (07.11.2013)

Když jdu do kina jako běžný smrtelník, co páchá hříchy vyhazováním oslabené koruny za filmy, vybírám si místo podle toho, jak daleko ode mě bude plátno. Zatímco jdu-li na projekci jakožto člen božstva ČSFD, musím si křeslo, chca nechca, vybrat podle toho, jak daleko ode mě budou lidi, u kterých mi na radaru bliká červený nápis "Jsem křupan a nebojím se to použít." Fascinuje mě, jak 200 lidí dokáže konsternovaně čumět na trailery a upoutávky, i reklama na psí lejno se hltá jako čerstvě upečená husa, ale jakmile naběhne povel "nezapomeňte film ohodnotit na ČSFD", ozve se znělka a do sálu vstoupí první scéna filmu, těch stejných 200 lidí začne šustit, trhat, lámat, syčet, chřoupat, mlaskat a žvanit, jako kdyby dva roky nejedlo a pět let se nevidělo. A já si vždycky v takové chvíli vzpomenu na poslední větu z e-mailu s kódem, která zní: "Přejeme ti pohodový filmový zážitek ve společnosti největších filmových fanoušků. Tvoje ČSFD.cz." O Insidious 2 vám napíšu jindy, po druhé projekci; až zjistím, kdo z trojlístku já, James Wan a křupani udělal chybu. (15.11.2013)