Škola základ života

Nesmrtelná klasika z dětských časů mých dědů a babiček. Vztahy žáků a učitelů, studentská léta. Jeden z pilířů lidského života v dobách jeho mladého rozpuku. Název filmu je i životní pravdou, co platí již od dob Marie Terezie. Okamžiky, na které člověk celý život nostalgicky vzpomíná, na křižovatky cest, co ho vedly do světa dospělosti. Na velké momenty světa školních lavic a posledních zvonění. Rok co rok je škola továrnou lidských kolektivů, nových výzev a pohnutých osudů. Dnes stejně jako tenkrát. (27.11.2016)

Narozdíl od jiných recenzentů mám opačný názor. Uznávám, že Cesta do hlubin má kromě sledu vtipných scén i lidskou postavu neobvyklých rozměrů, ale zároveň se domnívám, že Škola, základ života vystihuje atmosféru středoškolského prostředí i v těch nejjemnějších nuancích, což se Cestě až tak dobře nedaří. Film by si zasloužil trochu větší historický rozbor, nálepka klasiky je sice oprávněná, ale zároveň nicneříkající. Ten běh k lepším zítřkům i vztah Máňa-Jindra může působit křečovitě, ale v tehdejší filmové poetice má své plné odůvodnění. Vynikající Theodor Pištěk ve skvělé masce (nezapomenutelný tenisový match). Skvostná miniatura Zdeňky Baldové v roli matky kvintána Živného - "Z měšťanky ho vyhodili, na řemeslo se nehodí, aspoň tu maturídu kdyby udělal:" (23.11.2003)

Jo, je to hezké, autentické, svým způsobem i vtipné, technicky dokonalé, ale zároveň tak moc prošlé a mimo dnešní dobu. Chápu, že starší generace, která na tom vyrůstala, to zbožňuje, ale porevolučním lidem už to vlastně nemůže nabídnout vůbec nic kromě té nostalgie. Objektivně tomu není co vytknout, subjektivně je to o ničem. 75% (25.01.2017)

Mnoho z vás srovnává tento film s Cesta do hlubin študákovy duše. Já si tohle srovnání nedovolím, protože bych velmi nerad odpadoval film více než 70 let starý. Bohužel musím tento film hodnotit velmi negativně. Nevím, zda jsem byl špatně naladěn, ale tenhle film mě absolutně nezaujal. Celé se to točí kolem ničeho. Vtip jsem zde nezaznemenal. A nakonec to jaksi divně skončilo. Od odpadu tenhle film zachránily jen herecké výkony, které byly skvělé. (03.12.2010)

Prvorepublikově idealistická sonda do prostředí středoškolské mládeže, je dobré si ale uvědomit, že v dané době šlo ovšem navíc o vrstvu čisté elity národa, za časů první republiky byla výsada vystudovat reálné gymnázium zpřístupněna pouze malé vrstvě společnosti, tedy přesný opak dnešního status quo. Díky výše uvedeným faktům je hned jasné, že zamýšlená satira bude ve výsledku jen dobově decentní a že Martin Frič natočí spíše dobově úsměvnou a milou komedii, ze které se ovšem stala nepřehlédnutelná ,,študácká" klasika. A není divu - vynikající herecké výkony (a s nimi spojená spousta dnes již zlidovělých hlášek ,,Muška jenom zlatá... Studenti? Vy nejste studenti! Vy jste barbaři!), funkční a dodnes platný humor a obzvláště nadčasové téma a prostředí - přiznejme si to otevřeně, od dob Fričovy komedie se některé c & k neduhy a profesorské povahotypy ještě zcela nevytratily a posun nastal pouze v rovině uvolnění mravů žactva, kterého se tak obávají filmoví pedagogové. Co se naopak Martinu Fričovi trochu vymklo z rukou, to byl agitačně vyznívající závěr (pochopitelný ovšem v roce dokončení filmu) a opět dobovou zvyklostí vynucené obsazení rolí studentů povětšinou zralými herci, což ovšem dnes lze přejít se shovívavým úsměvem. Škola je skutečně přesně dle Masarykovských zásad základem života a tenhle film to jen a jen potvrzuje... (23.08.2010)