School Is the Foundation of Life
Réžia:
Martin FričKamera:
Jan StallichHudba:
Julius KalašHrajú:
Theodor Pištěk, František Smolík, František Kreuzmann st., Jaroslav Marvan, Ladislav Boháč, Václav Trégl, Karel Postranecký, Čeněk Šlégl, Marie Burešová (viac)Obsahy(1)
Všetko sa krúti okolo školského časopisu Rev septimy, ktorý napísal ktosi zo septimánov reálneho gymnázia a ktorý šplhúň Krhounek odovzdal triednemu učiteľovi. Vzbudil v profesorskom zbore veľký ohlas najmä preto, že humorným spôsobom pojednával o niektorých jeho členoch. Kým mladý profesor Bartoš a starý múdry pedagóg Gábrlík sa nad celú vec dokážu s humorom povzniesť, zvyšok učiteľského zboru zúrivo pátra po vinníkovi, ktorého priznanie je podmienkou zrušenia zákazu účasti na stredoškolskom športovom turnaji. Toto pátranie rámcuje mozaiku veselých epizód zo života študentov i profesorského zboru, tvoreného množstvom typicky svojráznych postavičiek, z ktorých vystupuje do popredia predovšetkým aféra najnadanejšieho študenta Jindru Benetku, ktorý v slohovej práci otvorene kritizuje pomery na gymnáziu a bol kvôli tomu navrhnutý na vylúčenie zo školy. (RTVS)
(viac)Recenzie (408)
Druhý komediální vrchol své doby se od sesterské CESTY DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE odlišuje zacílenějším záběrem stále komediálního a převážně humorně strukturovaného pohledu. Součástí tohoto zaměření je až satiricky nadsazovaný pohled na světla a stíny tehdejšího školství, které bylo a zůstává na absolutním vrcholu vývoje dosavadní dvousetleté historie i současnosti našich moderních vzdělávacích systémů a zařízení. Přesně se tu zrcadlí generační spektrum doby: zbytky monarchie, střední generace i dychtivé mládí Masarykovy a Benešovy republiky včetně bohatého mimoškolského života se vzájemně se prolínající vlasteneckou a rodící se konzumní tendencí v zrání těch nejmladších. V druhorepublikovém kontextu data své premiéry má film až jinotajný vlastenecký ráz nehynoucí naděje na návrat právě ztrácené svobody národní i státní. O režii, scénáři i námětu platí totéž co v případě CESTY. Superlativy jsou - a nemohou nebýt - základní součástí tohoto hodnocení. Jako agitační vnímatelný závěrečný "běh pokroku a mládí" Novotného a Gabrielové (tondy a Máni) je dobově míněn naopak jako výraz nadějí na účinnou obranu a ubránění První republiky. Řetěz až kabaretně působících scén a zliovělých výroků, obsažený ve filmu, je určitě tím nejlepším, co bylo možné dostat ze stejnojmenné Žákovy literární předlohy. Vážné se nemusí - umí-li se to - nutně potýkat s až rozverně veselým. Naopak. Poučení získané snad až neutuchajícím smíchem čas od času přerušovaným nezastíraně vážným, hloubavým zamyšlením, bývá trvalejší kovu. Smích je totiž nejlepší učitel a současně ten nejhladivější pedagog-utěšitel. ()
"Nechceš jít večer do biografu ?? Jestli jsi dutej, já to za tebe vemu.." - "A co dávají ??" - "Ve Víru vášní.." - "Ale kdepak, to mě nebaví !!" - "Co blázníš, člověče ?? Máme to zakázaný !!" - "Vážně ?? Tak to já bych šel.. A víš určitě, že to máme zakázaný ?? Abychom se nezbodli !!" - "Samo, litr !!" - "Tak pojď !! Jdeme na ty vášně ve víru.." ;) ()
Kto by to bol vtedy povedal, že aj po sedemdesiatich rokoch bude mať myšlienka, nápady a hlášky také nadčasové znenie a ich zmysel platí prakticky dodnes. A na tú dobu bola prakticky aj dosť odvážna. Ale jednoduchosť a prirodzenosť predčila všetky možné zápletky. A Frič bol fenomén. Však kto kedy dokázal točiť permanentne tri-štyri filmy ročne? 85%. ()
Velmi povedená komedie, která je po celých 94 minut zábavná a nestárnoucí. Bohužel konec je na můj vkus příliš naivní a přehnaný, ale celkově film potěší všechny nejen ze skupiny pamětníků. Martin Frič poskládal velmi mnoho kvalitních herců a natočil jeden ze svých nejlepších filmů, který ale pro mě není nejlepší ze všech. ()
Predvojnová komédia z čias prvej československej republiky so zásadovými profesormi, z ktorých vyzerá jeden ako mrož a divokými študentmi. Film pre pamätníkov so skvelými hláškami a smiešnymi scénkami, ale dosť sa mi to spája s filmom Cesta do hlubin študákovy duše a po dlhej dobe to už neviem veľmi odlíšiť a podľa mňa boli skoro rovnaké. Má to svoju dynamiku, svoju historickú pečať robenia komédií zo školského prostredia, je to milé. Mňa to veľmi nebavilo, aj keď vtedajšie správanie sa dá celkom pochopiť. ()
Galéria (4)
Fotka © UFA
Zaujímavosti (29)
- Dejepisár Mykyska(Karel Postranecký) sa pýta študenta Krákoru (Vladimír Salač), čo vie o Jánovi Luxemburskom. Ten odpovedá aj, že Ján Luxemburský bol posledný Přemyslovec po preslici a na bojisku si vypichol oko. Posledný Přemyslovec bol, ale Václav III. a Ján Luxemburský neprišiel o oko na bojisku, ale na rytierskom turnaji. (Raccoon.city)
- Ještě před vznikem filmu existovala hra v divadle D38 Emila Františka Buriana. (M.B)
- Fejtóny Jaroslava Žáka, ktoré vychádzali pre nedeľné vydanie Českého slova, boli už roku 1937 vydané knižne pod názvom "Študáci a kantoři – přírodopisná studie" nakladateľstvom Alois Srdce. Ešte v rovnakom roku a zároveň už po desiatich vydaniach knihy boli "Študáci a kantori" Žákom prevedení do podoby divadelného libreta pod názvom "Škola základ života", ktoré naštudovalo divadlo E. F. Buriana. Inscenácia v Burianovom divadle dosiahla 170 repríz, čo viedlo k šíreniu hry na scény ďalších miest. Zaujímavé je, že v Plzni, Ostrave a v Brne mala hra taký ohlas, že cenzúra zakázala stredoškolskej mládeži prístup na predstavenie. (Raccoon.city)
Reklama