Život Adéle

Cesta k přirozenosti, cesta k autenticitě. Troufalost, s níž režisér Abdellatif Kechiche přiměl diváka projít s Adele rozhodující část jejího života, tedy období dospívání a uvědomování si sebe sama, je o to víc překvapující, oč se příběh pokouší nevnímat hranou fikci a přítomnost filmových kamer. Klasické téma queer snímků je rozehráno s pocitem jisté zúčastněnosti, za což do jisté míry může režisérův voyerismus, ale také snaha prožít život toho druhého vlastníma očima. Práce s kamerou, s detaily, s fotogenickými tvary lidských obličejů, s barvami a náladami je něco, s čím se lze na plátně setkávat spíše výjimečně a nikdy v tak intenzivním tvaru, jako v tomto případě. Vrcholem filmového buřičství jsou zcela bezpochyby erotické lesbické pasáže, zachycené ve své pornografické obnaženosti, zvyšujíc tím naléhavou sdílnost snímku. To, co La Vie d'Adèle staví na piedestal mezinárodních filmových ocenění, je právě jeho otevřenost a spontánní projev (nejen) titulních představitelek, které se svých rolí ujaly s maximální zaujatostí. (18.05.2014)

Jednou z největších devíz tohoto filmu je, jak se mu daří předstírat iluzi skutečnosti. Není to jenom proto, že se tu až na opravdové výjimky stříhá jen mezi detaily (takže imerzi opravdu nenarušuje téměř nic), ale taky kvůli nekonvenční dramatické výstavbě filmu. Velmi mnoho scén (zdaleka ne jen ty sexuální) trvá déle, než je běžně zvykem; jejich cílem není úspornost řízená dávkováním podstatných informací, ale co nejkomplexnější představení postojů, nálad a situací. Téměř tři hodiny dlouhý snímek tím pádem skutečně dosahuje zdání plynutí reálného života, v němž různé fáze nejsou pouhými sledy pečlivě choreografovaných záběrů, ale dlouhými obdobími, v nichž ještě doznívají ta předchozí a ozývají se v nich nadějné hlasy těch budoucích. Kechiche tak pro mě téměř redefinuje pojem "verismus", alespoň co se týče filmu. Dál by se samozřejmě dalo mluvit o tom, proč je Život Adele důležitý z hlediska zobrazování ženy na plátně a co o tomto problému říká z hlediska dějin umění, ale to snad jindy, až opadne prvotní nadšení. (23.11.2013)

Ou man, ten scénář je tak uhozenej, jako většina těchto filmů a soudobá duhová komunita (bez pardónu). Bullshit střídá ještě větší teatrálnost, ba dokonce je všem "neznalcům" zbytečně předložen dlouhý milostný akt. Zůstala jsem nad tím zaraženě viset a vůbec nad celou tou pubertální zápletkou. Jedno velké WTF a to jsem prosím lesba. (14.12.2013)

Hodně kontaktní film. Život Adele komplexně zachycujíce několik vývojových fází života dívky, která se mění v ženu. Kechiche by mohl ukázat jenom příčinu, následek a důsledek. Více ho ale zajímá proces, průběh samotné proměny, a jeho trvání. Délka je jedním z mnoha nástrojů, které režisér využívá ke zrušení bariéry mezi titulní hrdinkou a divákem. ___ Dobrých osmdesát procent dialogů (a tudíž i celého filmu) je řešeno detaily tváří. Tradičně vystavené dialogové scény nás neustále ubezpečují, že realita pokračuje mimo rám obrazu. Zde naopak vzniká dojem uzavřenosti do malého prostoru, víceméně vymezeného jenom těly herců. Ignorování okolního prostředí zesiluje sepětí s postavami, jejichž intimní zónou je limitováno, co uvidíme a uslyšíme. Oddálení kamery od figury na konci dialogu pak působí jako osvobozující vykročení z vnitřního vesmíru mezilidských vztahů do okolního světa. Svou roli také sehrává, zda je komunikace postav, jedno zda verbální či nonverbální (mezi kterou bychom mohli zařadit také sex), zprostředkována technikou záběru/protizáběru, anebo švenkováním kamery. Jakkoli náhodně působí, je forma neustále pod kontrolou režiséra, plně podřízena procesu tělesného a duševního sbližování a oddalování postav. ___ Ve více významech dochází k překročení hranice během erotických scén (láska a sex, skutečnost a předstírání), ze kterých každá má své opodstatnění (například ostrý kontrast momentu extrémní intimity s následující scénou rodinné oslavy narozenin, která vyžaduje mnohem více přetvářky). Explicitnost erotických scén vyvolává oprávněná podezření z voyerismu tyranského režiséra (kterého obě herečky označily za génia, s nímž však již vícekrát nechtějí spolupracovat), jejich nadstandardní délka je ale zároveň nejkrajnějším vyjádřením neochoty filmu při komunikaci s divákem cokoli předstírat. Ne náhodou Život Adele limity upřímnosti reprezentace (ať ve filmu nebo v jiných uměních) řeší také v dialozích, jež nikdy neupadnou do kavárenského blábolení, kterým by tvůrce pouze dokazoval svou intelektuální potenci. Odkazy, z těch filmových například Pabstova Pandořina skřínka, smysluplně doplňují hlavní motivy vyprávění a současně nám pomáhají pochopit postavy mimo vztahový rámec. ___ Neznám mnoho filmů, které by dokázaly jít takhle hluboko a s takovou fyzickou naléhavostí pod kůži hlavní postavy. Sousloví „být v cizí kůži“ bylo v mém případě naplněno s nebývalou intenzitou. Rád jsem po třech hodinách opět začal žít vlastní život, ale mé pouto s Adele se závěrečnými titulky rozhodně nezaniklo. 85% Zajímavé komentáře: JFL, Traffic, Havenohome, mcb (25.11.2013)

TŘI HODINY! Může to být sebelépe zahrané a pocity sebelépe čitelné a pochopitelné, tři hodiny je prostě moc. Ve filmu fakt nemusím strávit hodinu francouzské literatury čistého času, nebo půl hodiny sledovat lesbický sex. Jo, bylo to dobrý hlavně část na střední škole mě fakt bavila, ale díky zbytečné délce jsem to spíše mrzutě dokoukával, než abych se dojímal nad Adéliným osudem. (20.10.2016)