Život Adéle

Problém není v (opodstatněné) olbřímí délce, ale stejně měla být mezi kapitolou 1 a 2 přestávka. A to hned několika let, aby především Adèle dospěla, protože působí značně nepatřičně, když sotva dvacetiletá dívčina hraje v druhé fázi ženu středních let a jediné co ji odlišuje od náctileté fáze jsou brýle. Dalším problém jsou explicitní sexuální scény, jejichž podání do nálady filmu nesedne. Více než co jiného působí, že se chtěl Kechiche na place ukájet nad poplácáváním se mladého masíčka. Paradoxně je tedy nejlepší postelovou scénou až ta dialogová po zahradní párty. No a v neposlední řadě je problematická závěrečná dvacetiminutovka, kde to postupně vyšumí způsobem, který kvalitám zbytku filmu vůbec nesluší. Výše uvedené potíže, ale stejně nepřebijí fakt, že jsou tu stále ještě celé pasáže (o stopáži delšího celovečeráku), kdy je historie vztahu Adèle a Emmy bezkonkurenční v autenticitě protažení diváka všemi dobrými i špatnými emocemi, které ke vztahům nedílně patří. PS: Pokud vám též bude hlavou vrtat role deníku, o kterém se sice stále tajemně a důležitě mluví, ale nic z toho (ani ten MacGuffin), tak doporučuji si zjistit, čím je uvozena a jakým stylem je vyprávěna předloha. (23.11.2013)

Ačkoli za část svých kvalit vděčí "Život Adele" původnímu komiksu (dostupný ve francouzštině a od září 2013 také v angličtině) o velké a přes několik let se klenoucí lásce dvou mladých žen, hlavní důvody, proč se ve výsledku jedná o tak emocionálně pohlcující zážitek, spočívají v dokonalém formálním uchopení adaptace. Zásadní roli hraje zdejší až unikátní symbióza bezprostředních hereckých výkonů a jejich zachycení kamerou, která se drtivou většinu stopáže drží v detailech či polodetailech. Tento postup, doslovně navozující blízkost, vyzdvihuje sebemenší detaily v tvářích ústředního páru, na nichž vyprávění staví intenzivní citové napětí veškerých scén. "Život Adele" přináší intenzivní tříhodonový ponor do jednoho vztahu, kde ani jedna vteřina není zbytná. Každá chvíle dramaturgicky dokonale sevřeného filmu totiž předkládá komplexní a velmi intimní pohled do citového života titulní hrdinky - od prvotního nelehkého ujasňování si orientace přes pohlcující vášnivou lásku, která se posléze mění v pochybnosti budící nejistotu a drásavě bolestivou ztrátu. Navzdory jízlivým poznámkám si "Život Adele" veškerá ocenění a pozornost kritiky i diváků nezaslouží kvůli explicitním sexuálním scénám, ale prostě proto, že představuje unikátně intenzivní divácký zážitek, který doslova publikum protáhne turbulencemi jednoho dlouholetého vztahu. A navíc i když si diváky beze zbytku podmaní a nechá je prožít každou omamnou i zničující chvíli zdejšího vzahu, nikdy to nedělá prvoplánově. PS: Mně osobně dal "Život Adele" nejintenzivnější divácký zážitek za posledních mnoho let. (27.06.2013)

Alespoň mě nikdo nemůže obvinit z toho, že jsem se šel koukat jenom na lesbické porno, když je tu okolo toho na tři hodiny dialogů ... Je to dobrej film, většina dialogů je zábavná a má výborný náboj a působí reálně, což nabourává jednak slabá poslední část filmu (tohle že se má odehrávat mnoho let po té první části? To jako fakt? Nezvládnuté herecky ani maskérnou) a fakt, že scéna, kterou tvůrci evidentně chtěli jako vysoce dramatickou, vyzní spíš humorně - kamarádka Adele pojme podezření, že je Adele lesbičkou a začne ji nadávat, přitom se k ní přidá xy lidí a nadávají Adele, přestože jejich gay kamarád je pořád.. No, jejich v pohodě gay kamarád, tahle scéna je naprosto zbytečná, nefunkční a místo ní bych si dokázal představit víc scén o coming outu, už jenom proto, že takhle je to v základu děje úplně obyčejná artová (něcojako)romance. Se slušně natočeným lesbickým pornem, které ovšem není samoúčelné, jak by se mohlo zdát. (21.08.2016)

Zase budem trošku za hovado ale čo už. Prvá dajme tomu polovica je fantastická. Super natočená, krásne nasnímaná a dokonale zahraná. Bohužiaľ neskôr sa už film točí v kruhu a aj napriek občasným záchvevom geniality sa vkráda hrozná nuda a film začína pripomínať lesbickú verziu Núdzového východu so zle namaskovanými ( resp. nenamaskovanou osemnástkou, ktorá sa snaží hrať tridsiatničku) hercami. A tie kecy o tom, že "to je život " nekupujem, pretože to čo sa Kechiche snaží povedať v dĺžke 3 hodín sa Kevinovi Smithovi podarili dvoma scénami ( prvá je hádka gayov v Zack a Miri a druhá Bansksyho monológ z Chasing Amy na tému Everybody need a cock), ktoré boli úprimnejšie a zábavnejšie. U mňa hlavne vďaka prvej polovici 7/10, ale pre milovníkov klubových filmov prišla desiatková udalosť. P.S. tie erotické scény sú super :) (21.10.2014)

Pocit hmatatelné reality a komplexního nahlédnutí do života Adele navozuje Kechiche téměř všudypřítomnými detailními záběry na tváře hereček, které samy o sobě dokáží zachytit i ty nejsubtilnější emoce a pohnutky - hlavně díky tomu dokáže tříhodinový dialogový film udržet pozornost a navodit iluzi skutečného vztahu mezi Adele a Emmou, i když příběh žádným zásadním způsobem nevybočuje z klasické dějové struktury. Právě onen důraz na intimitu danou atypickým záběrováním, díky níž diváci až perverzně nahlížejí do životní epizody jedné dívky/ženy, je zcela zásadním ozvláštněním jinak velmi předvídatelně plynoucího festivalového filmu. Kapitolou samou o sobě jsou i explicitiní sexuální scény, které narušují zažitou představu o tom, co je na plátně ještě zobrazitelné a jakou to má funkci. Tyto momenty (stejně jako mnoho dalších) však nejsou nositeli dějových informací, ale spíše slouží k co nejvěrnějšímu zachycení dané atmosféry, pocitů a emocí hlavních představitelek. Čemuž přidávají dokonce i zdánlivě nesouvisející scény mimo ústřední vztahovou linii (protestování v ulicích, výuka ve škole...), v nichž se zásadním sjednocovacím motivem stává mimo jiné i vyznamotvorná hudební složka a práce s modrou barvou (odtud originální název komiksové předlohy). Z Životu Adele tak nakonec zůstanou pouze silné pocity a vědomí dvou téměř geniálních výkonů hereček, jejichž nejvypjatější scény vždy dosáhnout požadovaného emocionálního účinku na diváka, než samotný příběh, jehož odvyprávění by klidně zabralo polovinu času. Stále je to ale film, který by neměl uniknout pozornosti, jelikož dokáže být v některých momentech opojným i devastujícím zároveň - a to samozřejmě v nesmírně pohlcujícím slova smyslu, v němž dění na plátně na chvíli vypadá jako skutečný život. P.S.: Adèle Exarchopoulos je objev. (23.11.2013)