Když utichly trumpety

Když utichly trumpety patří mezi jeden z těch zapadlých a ne příliš známých válečných snímků. Výborné obsazení jednotlivých postav táhne celý film. Coby hlavní postava mě zaujal fešný Ron Eldard, který mě po herecké stránce sice nijak neuchvátil, ale nejspíš to bylo jeho postavou, která měla představovat chladného a rozumně uvažujícího vojáka, který si nehodlal připustit, aby s ním jakékoliv emoce zamávaly natolik, aby nebyl schopný vést svoji četu a zajistit přežití. Především sobě. Distingovanost od emocí a jakási absence povinnosti chránit "svoji" četu a případně za jejich členy položit život mu ubírá na jistém temperamentu, který by jinak jeho voják mohl mít. Ale asi to tak mělo vyznít. Jinak má film vše, co si od takového žánru představuju. Naturalisticky zobrazené násilí, válečné hrůzy a utrpení, velkou porci akce a bojů, stejně jako vztahy mezi jednotlivými vojáky a jejich vyrovnání se s drsným a nelítostným prostředím, v němž se ocitli. Děj mi díky spádu a množství akce velmi rychle utekl a na konci jsem se dozvěděla, že tento pozapomenutý boj předcházel mnohem zásadnějšímu a slavnějšímu boji u Bastogne, jehož se zúčastnili chlapci z Bratrstva neohrožených:) (25.05.2014)

Žádné velké ideály, žádní kladní hrdinové, žádné dojemné projevy a hrdé mávání americkou vlajkou, jen krutost, špína a šílenství války. Hlavní postava Manning má jedinou ambici - přežít, tomu podřizuje vše, na ostatní příliš nehledí a nijak se to nesnaží skrývat. Podobný egoistický přístup spolubojovníkům - podřízeným i nadřízeným - není po chuti. Může se z takového jedince stát hrdina? Dojem z filmu poněkud sráží slabá hudba, jinak nemám co vytknout. Syrový, uvěřitelný a překvapivě dobrý válečný film. 75% (02.02.2009)

"Jak víte, že zaútočíme? Horké žrádlo, kafe, cigára........Zaútočíme, to je jistý". Asi jsem moc válečných filmů neviděla a ani nejsem kompetentní posuzovat dění na takových bojištích, ale já těm klukům věřila úplně všechno, tu hrůzu a děs v očích Sandyho, jeho nechuť k jídlu. Davidovi jeho rebelii a chuť vypadnout a místo toho chudák získával raketovým tempem vyšší a vyšší hodnost. Od první minuty jsem měla strach a nervy nadranc snad větší než oni a už vůbec si nedovedu představit reál. Ačkoliv se tady kdekdo ohání televizním zpracováním, tak mně je to úplně jedno, protože tak výborný válečný film, který jsem oproti jiným prožívala naopak velmi intenzivně, si z mé strany určitě zaslouží plné hodnocení. (26.10.2013)

Za relativně skromný peníz byl natočen film, který má se skutečnou válkou společného mnohem víc, než většina slavných velkoprodukcí včetně takového Ryana. Dokonalé prostředí, uvěřitelné charaktery, bahno, mnoho perfektních scén a žádný kecy o vlastenectví, sebeobětování a hrdinství. "My pudeme do útoku?" - "Teplý jídlo, cigára, chlast, já myslim, že je to jasný." (02.12.2005)

Tak tohle skoro není film, to je skoro válka. Z plátna je cítit spáleninu, pach kovu, zaschlé krve, emoce jsou tak uvěřitelné, že máte pocit, že se válíte v blátě spolu s těmi vojáky. Člověk při tom musí přemýšlet, jak tenká je hranice mezi zbabělostí a normálním pudem sebezáchovy, mezi hrdinstvím a pomateností, co ještě člověk může snést, a co už je za jeho hranicemi. (24.06.2011)