Když utichly trumpety

Tak často se nestává, aby film s dovětkem "televizní" byl na takové úrovni. A pro tento snímek to pro mě platí dvojnásob, protože děj je zasazen do druhé světové války, konkrétně do roku 1944 a popisuje ne moc známou kapitolu spojeneckého tažení, a to bitvu o Hurtgenwald. Že film produkuje HBO, je znát už od začátku. Realistická a ponurá atmosféra podzimního lesa byla místy až strašidelná. Všude samé bláto a sračky, opravdu to vypadalo skutečně. Navíc je zde k vidění i poměrně dost bojových scén, které jsou na TV film hodně dobré, hlavně bitva o most vypadá výborně. Musím ocenit i snahu tvůrců o co možná nejvěrnější techniku. Takže pro válečné nadšence rozhodně skvost. Ron Eldard dobře zahrál povahu Manninga. To vše dá dohromady jeden z mála dobrých nezávislých válečných filmů poslední doby. (13.09.2010)

Také pravé vojnové šialenstvo, nesílené a akčné. Film je dosť realistický s depresívnymi scénami, no trochu aj filozofuje v štýle, čo si tak vojaci o tom všetko asi mysleli a keď utíchne streľba, koľkých i napadne, či toto všetko dáva vôbec zmysel. Kľudne by som ho porovnal k Čate s menej výraznými hereckými osobnosťami, ale stále dostatočnou myšlienkou, dobrou hudbou i obrazom. (29.03.2017)

Snaha přežít za každou cenu válečné šílenství a hrdinství... To nejde moc dobře dohromady. Ale občas se stane, že se jedno neobejde bez druhého... Tak trochu jiný válečný film, ve kterém nejsou jen hrdinové, či zbabělci, ale obojí se střetává v jedno. Hlavní hrdina je kontroverzní postava, ale člověk ho prostě musí chápat. Škoda, že film místy působí lacině a závěrečná akce je dost zkratkovitá a hraná na efekt... (30.11.2009)

Televizní film, který se svou kvalitou, když ne vyrovná, tak velmi blíží populárnímu seriálu Bratrstvo neohrožených. Podobná je neokázalost, absence patosu, glorifikace války a amerického patriotismu. Válka v podání režiséra je o špíně v zákopech, stresu, strachu, snaze přežít, o nedostatku proviantu a někdy i docela přízemní zbabělosti. Ten pocit reality je sice cenný, ale pokud bych měl mít nějaké kritické výhrady, pak by směřovaly spíš k faktu, že ani takhle poctivě odvedená práce nevypovídá mnoho o celkovém charakteru války na západní frontě. Ta se ze své podstaty hodně lišila od toho, co zažívali vojáci na východní frontě nebo na bojových liniích na asijském kontinentu. Podobné krvavé bitvy vedené na ostří nože byly z hlediska Američanů vyloženě vzácností. Američtí velitelé s ohledem na veřejné mínění ve Spojených státech dbali na minimalizaci ztrát a nevyhledávali osobní kontakt svých jednotek s nepřítelem. Válku rozhodovala materiální a technická převaha, fronta se hýbala kupředu jen zvolna poté, co systematickým bombardováním a ostřelováním byl protivník dostatečně zdecimován. Tam, kde Američané narazili na houževnatého a dobře motivovaného protivníka, jako byli např. Kesselringovy jednotky v Itálii, tam se postup spojeneckých sil přes výraznou převahu zastavil. Po herecké a režijní stránce nemám k filmu připomínek, bylo by fajn, kdyby se podobně pečlivý přístup dal brát v kinematografii za průměr. Celkový dojem: 95 %. (23.09.2009)

Vojak Manning z 28. pešej divízie dokáže v nasadení pri Hurtgenskom lese prežiť ako jediný z celej čaty "až" 3 dni a hneď si za to zaslúži povýšenie. Moc hrdý na to neni, najradšej by z tohto pekla vypadol domov, nie je totiž žiadny hrdina, skôr sa snaží len prežiť. Film sa na nič nehrá, John Irvin (režíroval už aj skvelé vojnovky Hamburger Hill, alebo Žoldáci) ukazuje pravú (veľakrát špinavú) tvár vojny, a vôľu obyčajných vojakov prežiť. Film vznikal v tom istom roku ako "Tenká červená linie", alebo "Zachraňte vojína Ryana" a režisér vsadil na neopozerané herecké tváre, za čo som ja osobne vďačný. V mojich očiach to prispieva k realistickejšiemu zobrazeniu vojnového besnenia. Vzhľadom na to, že filmov s tématikou bojov v Hürtgenskom lese neni moc, (amíci sa asi zbabranou taktikou moc chváliť nechcú), doporučujem. (08.09.2009)