Když utichly trumpety

Film, ktorý aj napriek malému priestoru a minimu vedľajších dejových línií, úspešne rozvíja ústrednú myšlienku a to až do samotného emotívneho záveru. Zároveň zo snímku dýcha reálnosť vojny a osobitá skľúčenosť jednotlivých vojakov, čo je podporené i drsnými bojovými scénami, ktoré aj napriek "televíznej" vizáži boli zvládnuté na jednotku. Ďalšia z vydarených vojnových drám s peknou ukážkou nezmyselnosti všetkých vojen. 80/100 (02.06.2015)

Televizní film, který se svou kvalitou, když ne vyrovná, tak velmi blíží populárnímu seriálu Bratrstvo neohrožených. Podobná je neokázalost, absence patosu, glorifikace války a amerického patriotismu. Válka v podání režiséra je o špíně v zákopech, stresu, strachu, snaze přežít, o nedostatku proviantu a někdy i docela přízemní zbabělosti. Ten pocit reality je sice cenný, ale pokud bych měl mít nějaké kritické výhrady, pak by směřovaly spíš k faktu, že ani takhle poctivě odvedená práce nevypovídá mnoho o celkovém charakteru války na západní frontě. Ta se ze své podstaty hodně lišila od toho, co zažívali vojáci na východní frontě nebo na bojových liniích na asijském kontinentu. Podobné krvavé bitvy vedené na ostří nože byly z hlediska Američanů vyloženě vzácností. Američtí velitelé s ohledem na veřejné mínění ve Spojených státech dbali na minimalizaci ztrát a nevyhledávali osobní kontakt svých jednotek s nepřítelem. Válku rozhodovala materiální a technická převaha, fronta se hýbala kupředu jen zvolna poté, co systematickým bombardováním a ostřelováním byl protivník dostatečně zdecimován. Tam, kde Američané narazili na houževnatého a dobře motivovaného protivníka, jako byli např. Kesselringovy jednotky v Itálii, tam se postup spojeneckých sil přes výraznou převahu zastavil. Po herecké a režijní stránce nemám k filmu připomínek, bylo by fajn, kdyby se podobně pečlivý přístup dal brát v kinematografii za průměr. Celkový dojem: 95 %. (23.09.2009)

Když utichly trumpety patří mezi jeden z těch zapadlých a ne příliš známých válečných snímků. Výborné obsazení jednotlivých postav táhne celý film. Coby hlavní postava mě zaujal Ron Eldard, který zahrál normálního vojáka. Ron Eldard představovat chladného a rozumně uvažujícího vojáka, který si nehodlal připustit, aby s ním jakékoliv emoce zamávaly natolik, aby nebyl schopný vést svoji četu a zajistit jim přežití. Velmi mě moc zaujala scéna příjezdu a útoku německých tanků. Opravdu děsivá scéna - válka je strašná ve všech podobách. (10.05.2015)

Tak tohle skoro není film, to je skoro válka. Z plátna je cítit spáleninu, pach kovu, zaschlé krve, emoce jsou tak uvěřitelné, že máte pocit, že se válíte v blátě spolu s těmi vojáky. Člověk při tom musí přemýšlet, jak tenká je hranice mezi zbabělostí a normálním pudem sebezáchovy, mezi hrdinstvím a pomateností, co ještě člověk může snést, a co už je za jeho hranicemi. (24.06.2011)

Film prostý jakýchkoliv hrdinských gest či patetických proslovů. Zůstalo jen syrové prostředí, řev, panika, šílenství a utrhané končetiny. A v tom všem se snaží hlavní antihrdina přežít. Dobývání mostu patří vůbec k nejlepším válečným pasážím, co jsem kdy viděl. Nebýt pomalejšího rozjezdu, hodnotil bych ještě výš. 85% (20.04.2018)