Predĺžený víkend

Pohádka, kde vás naladí už okouzlující titulkový průjezd osmdesátkovým maloměstem. Prosvícený obraz, Kate Winslet, station wagon na příjezdovce, mukl, který umí nejlepší broskvové koláče široko daleko a kouká s vaším synem na Blízká setkání třetího druhu (ostatně prokouknout, že celý je to ovlivněný Spielbergem opravdu není těžký) a spraví vám na baráku co jen potřebujete...no kdo by se nezamiloval. A víte co? Já bych to i sežral, kdyby to nebyl jen rámec těch tří dnů. To je tak nesmyslně krátké časové rámování, že jsem se do toho nedokázal pořádně položit a pořád jsem vnímal jak je to přehnaná limonáda. S tím si chtělo pohrát a nedržet se předlohy? I tak to byl příjemnej výlet do jinýho světa a zajímavě nepovedenej film. P.S. Další důkaz toho, že jakmile se Josh Brolin oholí, tak je jeho charizma poloviční. (06.02.2014)

Mám obavy, že uprchlí vězni začnou být dost v kurzu a vězeňská služba bude mít napilno se zřizováním kroužků vaření, pečení a dalších domácích prací, protože klientela přestane vidět budoucnost v obligátních výučních listech a maturitních zkouškách... Těžko komentovat, aniž bych nechtěně spojlerovala, ale mám na srdci něco, co musí bezpodmínečně ven - třeba jak je smutné, že od některých otců se za čas dětství nenaučíme vůbec nic (a to ještě můžeme být kolikrát rádi) a na náhodném setkání s cizím člověkem můžeme postavit celý svůj život - a pak si kladu otázky, proč musí lidé do všeho strkat rypáky a proč ti hloupí, sobečtí frackové, co se jim říká děti, nemohou zůstat ani chvíli bez dozoru?! Labor Day mně uspokojivé odpovědi nenabídl, ani nemohl, zato si ukradl celou mou pozornost a držel mě ve stavu lezavé úzkosti, ale zároveň připouštěl stejný podíl naděje... Citový přelud loňského roku. P.S. Musím si napsat Brolinovi o recept. (21.04.2014)

Pohlcujúca atmosféra ma chytila pod krk už od úvodných titulkov a zásluhu na tom má hudba pre mňa neznámeho Rolfa Kenta, ktorá film jemne podfarbuje takmer non-stop. Tento druh romantických filmov by zniesol aj ich zarytý odporca. Ja ním síce nie som, ale o to viac ma film zaujal. Komorný príbeh o trestancovi na úteku ma v prvom rade výborné dialógy a z filmu samotného žiari ľudskosť a dobro a to napriek tomu, že v spojitosti s trestancom to na prvý pohľad nejde dokopy. Krátky štek T. Maguirea ma zaskočil, nečakal som ho tu, ale o to viac potešil. Josh Brolin od oscarového snímku Táto zem nie je pre starých snáď nemal rolu, ktorá by mu tak dokonale sadla. Spolu s K. Winslet vytvorili výborný pár a romantiku ktorej som veril a hlavne zahreje pri srdci a to sa podarí tak jednému romantickému filmu zo 100. Celkovo krásny film s nádhernou hudbou a dojímavým príbehom. Poteší i fakt, že to má na svedomí syn slovenského emigranta I. Reitmana. Netradičná romantika, ale účinná ako atómová bomba. 100%. (17.08.2014)

Prodloužený víkend jsem zhlédl v rámci akce Valentýn, kdy je člověk ochoten pro naplnění představ o svátku zamilovaných podstoupit nějakou tu romanci a trošku zabodovat v partnerském vztahu. Film se dá zjednodušeně shrnout frekventovaným slovním obratem "neurazí, ale ani nenadchne". Neurazí už jen kvůli přítomnosti ústředního hereckého páru. Kate patří v rámci své generace mezi elitu ženského charakterního herectví a tu opuštěnou maminku jí zkrátka věříte. Josh Brolin by si mohl na role charismatických vousáčů s drsným zevnějškem a dobrým srdcem dát patent - typově tam zkrátka sedne. Ostatní kolem hrají, co mají, a režisér to celé dokáže ukočírovat. Potíž je ve scénáři, který některé věci vůbec neřeší a jiné jen nakousne. Na tom námětu je nejzajímavější a nejdůležitější vzájemné poznávání, budování důvěry a vztahu mezi uprchlým vězněm a jeho rukojmími. Jenže právě to je neuvěřitelně odbyté. Skoro se zdá, jako by Kate Winslet na něco takového jen čekala a s nadšením po pár hodinách skončila v posteli s vrahem odsouzeným na 18 let. Co si potom ale máte o takové postavě myslet? Psychologie je zkrátka odbytá, případně zcela nedůvěryhodná. A ten naroubovaný romantický závěr jako by vypadl z pokleslé červené knihovny. Celkový dojem: 55 %. (21.02.2014)

Precizní červená knihovna, kterou bych před pár lety přirovnával k Danielle Steel či Rosamundě Pilcherové, dnes bych si rád vzpomenul na ty city. S přibývajícím věkem mi asi měkne mozek, zatím tedy jen ten, Kate Winslet jsem měl pořád chuť oslintat. Moje pragmatická polovina říká: nereálná vykalkulovaná klasická hollywoodština o dokonalosti lásky, ta druhá, jejíž jméno jsem zapomněl, neřekla nic, ale navlhčila mi oči. (29.11.2014)