Réžia:
Lucio FulciKamera:
Alejandro UlloaHudba:
Riz OrtolaniHrajú:
Jean Sorel, Marisa Mell, Elsa Martinelli, Alberto de Mendoza, John Ireland, Riccardo Cucciolla, Jean Sobieski, Faith Domergue, Lucio Fulci, Malisa Longo (viac)Obsahy(2)
Záletný doktor se po manželčině smrti třese na milionové dědictví a nový život. Místo toho se ale zblázní do striptérky, která jako by jeho zesnulé ženě z oka vypadla. (Netflix)
Videá (1)
Recenzie (42)
Prepracovaná kriminálka s milostnou zápletkou a odľahčenými erotickými scénami ( veľmi vkusne natočenými ) si udrží diváka v napätí až do konca. Zásluhu na tom má vynikajúci scenár, parádna Ortolaniho hudba a kvalitná réžia. Vôbes sa nejedná o giallo a taktiež treba poznamenať, že francúzsky a španielský názov je značne nepresný ( tretia krajina v koprodukcii to vystihla najlepšie ). ()
Tohle, že vážně natočil tvůrce Pátera Thomase a Aenigmy?? Neuvěřitelné!! Fakt, jakým způsobem se mistr hnusu vyvíjel je opravdu úžasné a myslím si, že by ho málokdo poznal v tomhle kousku. Perversion story bych označil jako velice povedené pre-giallo sice bez oblíbených Fulciho trade marků, za to s promakaným scénářem a kamerou. Navíc s luxusní pointou a dobrým hereckým ansáblem, což nebýva u toho režiséra vždy zvykem. Je jasné, že tohle ještě nebylo to "pravé žluté giallo", když L' Uccello dalle piume di cristallo chybělo k uvedení rok a inspirace tak mohla být Hitchcockem nebo maximálně Bavou. Ale i přesto bych neváhal tenhle snímek mezi giallo řadit. Fulci vážně na začátku své kariéry válel a teď po shlédnutích všech jeho giallo filmů, ho můžu bez debat zařadit mezi velikány žánru. ()
Napřed jsem nedoufal v něco víc, o to překvapivější bylo, že to je dobře natočený film. Vezmu to zgruntu, i když z názvu je patrné, že by snad mohlo jít o nějaké obscénnosti, ale pozor, není tomu tak. Poněvadž tu žádné explicitní scény nehrozí. Nutno také dodat, že příběh se vyhýbá i jakémukoli zobrazenému násilí, místo toho je způsob vyprávění spíše decentní, přičemž tomu nechybí parádně tajemná zápletka. I záběry San Francisca let šedesátých nejsou k zahození. Prostě, hezky se na to koukalo. ()
Noir z Itálie, Fulci bez krve, scénář a dobří herci... Skvělá detektivka na půl cesty mezi neo-noirem a pre-giallem, která je šedesátkově precizně natočená, příběhově a atmosféricky slušná, má feeling Antonioniho Zvětšeniny a místy ztrácí tempo. Holt Fulci měl talent a koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let to bylo zatraceně dobře vidět. ()
Vynikající kriminální příběh, na kterém není nic strašidelného ani mysteriozního, ale jehož dokonalost tkví v báječné zápletce. Drama několika postav je nasnímáno skvělou kamerou, jejíž úžasné obrazy doprovází velmi dobře zvolená hudba. Notná dávka nahoty divákovi připomene, že 60.léta přinesla sexuální revoluci a hnutí hippies. Na kvalitním filmovém materiálu nám režisér předkládá pestré obrazy nezávazného života v stripteasovém baru, které jsou v protikladu se záběry na zemřelou ženu a celu smrti. Velmi působivá je scéna milování , kdy sledujeme dvojici zespoda, jako by ležela na červené skleněné desce. Kamera si vůbec vybírá zajímavé záběry - přes sklenice, odrazy na lesklém stropě apod. Vedle precizní formální stránky je navíc příběh, jenž se zdá zpočátku banální, avšak v závěru vyústí ve skutečný boj o život. Jde o ten typ snímků, kdy se zkraje nic moc neděje a přesto cítíte, že jste jím jaksi hypnotizováni a přitahováni. O to více překvapí hlavní pointa. Snímek, ve kterém Fulci dokázal, že se obejde bez gore efektů (mrtvola je sice hnusná, ale ne šokující) a že umí natočit silný film. ()
Galéria (65)
Fotka © Empire Films
Reklama