Roztomilý člověk

Nevím, zda by mě redaktor Lokálního hlasatele Viktor Bláha připadal jako roztomilý člověk i ve skutečnosti. Spíš ne. Ale život této postavy na plátně nemá chybu. Patří k těm komediím, kdy se náš kritický zrak (daný současnou rozmanitostí televizní a filmové tvorby) postupně otupuje, až v jeho sítnici zůstanou pouze dvě barvy - černá a bílá. Postupně se pak můžeme unášet skvěle vyfabulovaným příběhem, mistrnými konverzačními dialogy, plynulým tempem vyprávění a neopakovatelným kouzlem Viktora Bláhy a Poldy Krušinové. Upřímně řečeno si nepamatuji na žádný filmový příběh, kde bych čekal až z hlavního hrdiny vypadne nějaká lež (možná je to dáno tím popotáhnutím kravaty) - Max Braun u nás sice není tak známý, ale v Jižní Americe, tam má velkou popularitu. Když je přestupný rok, tak se jeden den prospí v kruzích. A prosím Vás to cvičí v prádle? Pak ovšem přichází objekt, který je schopen Viktoru Bláhovi konkurovat - a tu skříňku mám teď já, k zasnoubení bohužel nedošlo, a ten závěr - měli jsme si vybrat větší kostel, dej pozor, ať mi neomdlíš, miláčku. Ze všech filmů dvojice Nový-Gollová považuji tenhle za nejlepší ve smyslu jejich rovnocenného partnerství, zatím co v jiných filmech zářil jeden z nich vždy o něco víc, zde je jejich hvězdný třpyt stejný a navíc vychází ze stejného zdroje. Neméně skvělí - Pešek (prosím neurážej moji sestru), Pištěk (tím jsem odstranil tu překážku), Filipovský (na svatbu se chodí přece hlavně kvůli jídlu), Baldová (naše Emilka včera sedla ke klavíru a přehrávala Vaši skladbu, to dítě má úžasný hudební talent). V tomto případě neznám jiné hodnocení. (11.03.2004)

Geniální a hvězdně obsazená veselohra podle literární předlohy Kašpárek Františka Xavera Svobody, manžela známé spisovatelky Růženy Svobodové, vynikající autorky především secesních próz. Pod režijním vedením M. Friče tak vznikl jeden ze skvostů české filmové komedie, ve které omyl stíhá omyl a náhoda náhodu. Osvědčené duo Nataša Gollová - Oldřich Nový, s nimi plejáda skutečných hvězd v nestárnoucí duchaplné a vtipné podívané. (05.03.2012)

Výmysly pana Bláhy a slečny Poldy jdou občas hluboko do absurdna, ovšem Frič to opět bezchybně ukočíroval. Opět skvělý a okouzlující Oldřich Nový, tentokrát s trochu načechranějšími vlasy než obvykle. Příjemný je pohodářský výkon neokoukané sympaťačky Lídy Chválové. Představte si Raoula Schránila, jak spí v kruzích, a musíte to milovat! (17.12.2005)

Max Braun, tedy Viktor Bláha, vlastně Oldřich Nový mi dokázal, že na klavír, promiňte, křídlo, lze zahrát aniž byste si k němu předtím kdykoli sedli. Což jsem na jednom nekonformním srazu učinil a dlouho se mě potom někteří známí ptali, kde své dekadentně moderní umění budu předvádět na úrovni veřejné. Nataša Gollová a její slovní palba kadence dobře promazaného kulometu, skvěle fabulující Oldřich Nový s noblesním nadhledem a zoufalý Ladislav Pešek, který už místy skutečně netuší, co je pravda a co ne. Ostatně on to kolikrát už netuší ani divák - a proto se možná tak dobře baví. Nechci to srovnávat s ostatními komediálními drahokamy, jen musím podotknout, že i tady se dokázala najít maximálně vtipná poloha a využila se do posledního milimetru. Tady k té páté hvězdičce chybí opravdu více než pověstný ždibíček. (09.06.2008)

Další z řady mile naivních komedií s Oldřichem Novým, kterými si postupně doplňuji své filmové vzdělání. V poslední době se mi navíc starší filmy trefují do nálady čím dál více. Pravda, nového je teď méně, tak kdy jindy sáhnout po starších kouscích. Roztomilý člověk mi ale nepřijde tak dobrý, jako například Kristián, Eva tropí hlouposti či Dívka v modrém. Možná je to tématem, nemám moc rád manipulace a humor na nich postavený. Ač to Oldřich Nový zvládá opět bravurně, jeho postava redaktora Bláhy mě spíš štvala, než bavila. Přesto si tři hvězdy film zaslouží, opět i za to, že se tvůrci snažili národ v těžkých časech pobavit. (29.09.2020)