Rozparovač z New Yorku

Tak tohle je opravdu blbost. Nechápu proč vrah musel pokaždé když někoho mordoval kvákat jak potrefená husa. Jen to ničilo i tak špatnou atmosféru a doted nevím jestli to bylo míněno spíše jako parodie. No na druhou stranu si tam divák užije celkem dost gore efektů a trochu té samoúčelné erotiky, takže úplní dne žánru to není. (10.04.2006)

Až v perfektnej kvalite zistíte ako je ten film dokonale natočený. Tie farby, uhly kamery, výborná pointa, to ako sa film zlomi aj do fantastického napínavého hororu. Urban špina versus naozaj krásne, a krásne natočené ženy, aj to zamračené nebo nad New Yorkom dokázal Fulci natočiť s istou poetikou. Praktické gore FX sú stále bomba, šokujúce, funkčné, neuhýbajúce a nestárnúce. Fulci bol na vrchole síl, hral sa s obrazom, atmosférou, ani minúta nenudí, nie je naviac. Silný, kontroverzný, dospelý a nezabudnuteľný horor. (23.03.2021)

Pro Fulciho mám slabost, a proto i jeho filmy sleduji z trochu jiného úhlu. Vcelku průměrný kriminální příběh je okořeněn několika fulciovskými gore scénami. Rozřezávání bradavky a následně oka včetně poloviny obličeje ( a to je jen začátek tortury nebohé dívky) patří asi mezi nejznámější, nikoliv však jediné gore scény. A co se oka týká, nemyslím, že by šlo o poctu Bunuelovi. Fulci je očima prostě posedlý - vyděšené, vytřeštěné, probodnuté bambusovou třískou, vydloubnuté nehtem, vyražené šroubem, prokousnuté pavoukem, rozříznuté nejen žiletkou.... A pročpak vydává vrah zvuky jako kačer? Pozorný divák najde odpověď ve filmu. (16.08.2010)

Průměrný maniak poznal jak realita dokáže býti strohá, že i pro úchyla je potřebná praxe, zapomněl si otevřenou břitvu v kapse a stal se urgentním klientem u urologa. Jak to na mě všechno působí? Copak nám ten Lucio Fulci nabízí tentokráte? Jakýsi zvláštně nečitelný mix víceméně nudných, groteskně mizerných hereckých výkonů, průměrného příběhu o artikulačně nedomrdlém individuu a kupy zralé italské erotiky. To vše zabalené do balíčku s titulkem krimi-giallo na přelomu 70tých a 80tých let. Po mysteriózní The Black Cat (1981) a hororově vydatném gore House by the Cemetery z téhož roku odstartoval Fulci jakousi zámořskou misi hororově laděných kriminálek. Samotný The New York Ripper příliš nevyužívá prostředí anonymních uliček, temných zákoutí a mnohdy uvadající příběh se ku atmosferické erekci snaží přivést okatým kopirajdem Argentových barevně diskofilních hrátek v nasvícení scén. Fulci stále udržuje pravidelný oční, posléze pak alespoň prsní kontakt s divákem, dmýchá jakousi všudypřítomnou perverzi a do toho celého šlehá nijaká hudba Francesca de Masiho, jež je stejně efektní, jako velebení Boha v mešitě na předměstí Teheránu. Navíc tomu všemu vůbec nepomáhá dost šílený český dabing. I když na druhou stranu ale musím přiznat, že se z kdesi vykradlo pár slušně napínavých momentů, pobavily minirole samotného Fulciho coby policejního šéfa (Soaviho štěk mi utek, hledal sem pod křeslem zapadlou tatranku) a docela i „chutné“ žiletkové gore finále. V součtu taknějak slabý průměr, minimálně bizardní co se do nápaditosti vražd týče, maximálně bizardní pro valnou část současného publika a víceméně žánrový artefakt své doby. [final rate: 50%] (19.02.2008)

Fulci je rozhodně jeden z nejlepších hororových režisérů. Ale i on sem tam udělal přešlap a ten přešlap je právě tenhle film. Nejedná se o nějaký totální průser, spíše je to takové moc unylá podívaná s neuvěřitelně špatnýma hercema až to bólí. Film se docela táhne a čeká se docela dlouho na nějakou lepší akci, ale na druhou stranu vraždy jsou fakt povedené a gore je moc pěkné, Fulcimu tohle prostě jde. Škoda že Fulciho proslavená atmosféra v tomhle filmu se prakticky neobjeví. Fulciho mám rád ale tohle spíše takovej průměr. (04.01.2013)