Dom pri cintoríne

Poslední, nejkonvenčnější i nejsoudržnější film z Fulciho "Gates of Hell" trilogie. Zápletka má tentokrát hlavu a patu, ale Fulciho smysl pro podivné momenty a bizarní stylistické excesy, jako dezorientující kamerové švenky, zmatené přeostřování a nepochopitelné střihy, jsou tu pořád znát. Tentokrát je tu ale o něco méně gore efektů. Nejpůsobivější momenty se většinou točí kolem záhadně pootevřených či zabouchnutých sklepních dveří, které hrají napínavou roli v klíčových scénách. Hmyzoidní zombík v chirurgickém plášti, pojmenovaný Freudstein (zřejmě spojení jmen Freud a Frankenstein), je úžasně bizarní záporák. Středobodem nadpřirozených událostí se tentokrát stává dětská postava, která si projde překvapivě velkými hrůzami (nedivil bych se, kdyby si její dětský představitel z natáčení odnesl nějaké trauma). Vyhněte se anglickému dabingu, kde je tato postava nadabována dospělým hercem, který se snaží napodobovat hlas dítěte, čímž dělá z filmu nechtěnou komedii. (15.08.2023)

Čakal som lepší rozjazd, aj s tou atmosférou to nebolo ktoviečo. No predsa to bolo o niečo lepšie ako Zomby 2 alebo Páter Thomas. Na začiatku jedna vražda a začne sa odvíjať príbeh. Opäť pomalý, nezáživný začiatok s kopou nesympatických postáv, ktoré si akoby k telu nikoho nepustia. Malý chlapček síce vyzerá ako anjelik, no má strašne zvláštne prenikavý hlas a asi mu niečo je. Jeho otecko je tak isto zvláštny a matka radšej berie lieky, ktoré jej samozrejme ktovieako nepomáhajú. No a to je tu ešte opatrovateľka s prefarbeným obočím, ktorá je síce dosť pekná, ale na každého hádže zvláštne pohľady, neodpovedá na otázky a sem tam mimochodom poutiera nejakú krv z dlážky. Najviac ma však dojala scéna, kde na matku zaútočil netopier a otecko sa chvíľu len tak díval akoby ho to strašne zaujalo a potom začal niečo riešiť. No zrazu atmosféra nejako zhustla a kombinácie gore efektov a malého chlapca, ktorý to prežíva ma dostala a hrôza je to pravé slovo, ktoré sa mi dostalo pod kožu. Kdežto Zombi 2 je zívačka a Páter Thomas srandička toto je trošku iná káva. A Lucio Fulci konečne vyšperkoval svoju réžiu v tej najlepšej chvíli a to ako zombík ťahá matku dole schodmi, to je proste veľmi slušne drsne pôsobivé... (18.05.2005)

Pochmurné podzimní počasí a bezútěšné prostředí zrušeného hřbitova s náhrobky mezi žlutavým spadaným listím zahušťují už beztak hustou atmosféru. Lokace domu je dokonale vybraná, na osamělém místě u lesa, stranou mimo hlavní silnici, což zvyšuje ztísněnost pocitu, že tady se člověk pomoci nedovolá. A samotný dům, postavený ve starém stylu, je jako stvořený pro nějaké satanské rituály či blackmetalové dýchánky :o)). Tenhle film je tak krásně strašidelný a dobrý, že by se klidně obešel i bez těch gore scén. Paradoxně právě jejich až přílišna naturaličnost a propracovanost mi tu neseděla, narušovala mi tu krásně tajemnou atmosféru. Ale co bych si stěžoval, drsné násilí vždycky k Fulcimu patřilo a ještě musím Maestra pochválit za ten krásný, nejednoznačný závěr. (28.09.2003)

Taliansku kinematografiu mam rad /Lamberto a Mario Bava, Corbucci, Zingarelli, Fellini, Argento, Steno/, a mam rad aj horory. Ale tie od Fulci-ho ani moc nie. Skor u mna vedie Lambero a Mario Bava, popripade pan Argento. Masiarina taka, aka ma byt, ale mam silny pocit, ze masiarina len sa snazi zakryt rezisersku neschopnost a scenaristicku bezradnost. Strasidelna atmosfera je slaba, a absurdita dostala prilis vela priestoru. Ale od Fulci-ho asi to najlepsie. 66 % (08.03.2014)

Byť vrcholným dílem Lucia Fulciho je pro mne Beyond, Dům u hřbitova mám rád. Za doprovodu typické italské hororové hudby 80.let (W.Rizzati) sledujeme okem neklidné kamery temný příběh rodiny, která se na čas přestěhuje do prokletého domu. Hřbitov, tajemný doktor Freudstain zabývající se hrůznými experimenty a hledající odpovědi na otázky života a smrti ( jistě připomene proslulého Frankensteina), dívka, viditelná jen pro někoho, a brutální vraždy ( podřezávání, napichování, propichování...) V momentě napětí hudba graduje, kamera ukazuje detaily očí - Fulciho copyright. Postrádal jsem tak jen režisérovo oblíbené vydloubnutí, vytržení či propíchnutí oka... Kromě masakrování nebohých obětí je velmi působivý nenápadný zašlý hřbitov ( připomene Pastora Thomase) či hrůzu budící sklep ( vzpomeňme nejen na Beyond), do kterého snad nikdo nemůže vlézt dobrovolně, leda že by to měl napsané ve scénáři. Když se obloha zatáhne, spustí se déšť a vítr se opře do korun stromů, pak je příhodné sáhnout po Domu u hřbitova... p.s.ten spratek by zasloužil vyvrhnout... (12.01.2012)