Revizor

Bohužel jsem zatím knižní předlohy nečetl, věřím, že to tedy brzy napravím, takže nemohu takto srovnávat. I přesto o tom nemálo vím ještě ze školy. V. Burian jako Chlestakov výborný, jako ve svých ostatních rolích. Film byl dobře pojat, jako by šlo právě o divadelní hru, kterou Revizor původně je. Herci na hraně přehrávali, prostředí se zúžilo na ulici, hostinec a dům hejtmana. Příběh všichni známe a nemá chybu! Fakt se mi to líbilo, i když k TOP 5 V. Buriana patřit nebude, pořád je to paráda! (10.06.2012)

Zcela upřímně bych to viděl možná i na dvě, no ale jednu přidáme z úcty ke klasikům jak filmovým, tak literárním. Ani jedni to ovšem pro mě nijak zvlášť nezachraňují. Ruskou literaturu obecně spíše nemusím, a potupně přiznávám, že v době psaní tohoto komentáře jsem neměl předlohu přečtenou. I tak si myslím, že se tentokrát moje nechuť schovává opět právě zde. S tímhle obsazením a stopáží se přece nedá udělat špatný film. No ale Revizor opravdu nezapůsobil… Navíc místy dojížděl na klasický nedostatek – musíte natrávit několik desítek minut keců a neusnout u nich do té míry, abyste si uvědomili, že se ve vteřině stal zlom, který zahýbe kecy následujících desítek minut. Pokud se vám to nepodaří, patrně si trochu ošoupete tlačítko REW, abyste nebyli tak trochu v lese. (07.01.2014)

Niekde som čítal, že Martina Friča museli prehovárať, aby do úlohy Chlesťakova obsadil Vlastu Buriana. Obával sa jeho nezvládnuteľného temperamentu a sebastrednosti. Nakoniec sa to ukázalo byť veľmi dobrou voľbou. Burian sa disciplinovane podriadil charakteru diela a svoju úlohu nakoniec zvládol tak, ako by bola písaná pre neho. Skromné kulisy, krátku stopáž a figúrkovitý charakter ostatných postáv vysvetľuje rok vzniku filmu a vrcholiaca hospodárska kríza. (27.01.2011)

Abychom docenili plně kvalitu skvělé adaptace tohoto zakladatelského díla klasické ruské literatury, musíme docenit dobu jeho vzniku a okolnosti, za kterých vznikal. Podzim třiatřicátého roku byl vrcholem velké hospodářské krize v naší zemi, existenciální nejistotou nejen dělnických a rolnických vrstev, ale i bílých límečků a plášťů, zoufalstvím, v němž se začal zadírat i jinak nezničitelný baťovský botostroj. Filmové podnikání té doby bylo i za "krotkých" realizačních podmínek a shovívavé kriteriality jejich posuzování nejistotou, do níž film jako REVIZOR přikládal další polínko doslova hazardu. Film právě proto na tomto pozadí působí ještě více - dekorace sem, dekorace tam - doslova jako zjevení z jiné doby. Martin Frič tu snad poprvé naznačuje skutečný rejstřík svých tvůrčích kvalit a své nadšení i vůli promítá i do jinak nezvladatelného egocentrického Vlasta Buriana, který, zbaven své škrabošky lidového komika, až paradoxně naznačuje nejen šíři, ale především hloubku svého hereckého tvůrčího rozměru. Poprvé a zjevně naposled se v tomto ohledu propojuje s dalším velikánem Jaroslavem Marvanem. Za kulisy nahlížíme i v případě Zdeny Baldové zachycené v prchavé osobitosti odcházejícího středního věku, v němž se pro zvlášť pozorného pozorovatele skrývá i popel dívčího jiskření. Ale i ostatní herci se v REVIZOROVI pohyují vesměs na horních hranicích svých hereckých schopností. Provinciální Rus Nikolaje I. tu tak ožívá v až překvapivě přesvědčivé podobě. Řekl bych, že během premiéry se shora dívající Gogol nejen nenudil, ale naopak že prožíval velké a krásné lidské pohnutí. Určitě nebyl, není a nebude sám. (30.07.2008)

Moc se mi na našich starých filmech líbí, jak herci hrají očima. Ani není třeba slov. Jakoby pozůstatek z časů němého filmu. Třeba Zdeňka Baldová je zde nádherná, jak se očima nabízí Chlestakovovi. Z těch veselých scének na diváka přechází radost. Lidská hloupost je pořád stejná, ale při Gogolovi z ní člověk aspoň nedostává depresi. Podmáznout, opít a ještě nabídnout vlastní dceru. (15.09.2012)