Una Lucertola con la pelle di donna

Scenáře nikdy nebyly Fulciho silnou stránkou, ale realizátor vizuálně podmanivých scén byl mistrný. Příběh je taková melodramatická mýdlová bublina, trochu naivní a trochu psychedelická (jo, to LSD tehdá tak hodně frčelo :o). Spiknutí, okolo kterého se to celé točí, je trochu na hlavu postavené, závěrečné odhalení nemá vypravěčskou sílu, ale jinak film nabízí dostatek bizarních momentů, aby upoutal pozornost. Všechny ty optické hrátky, skvělý timing scén (varhany!!), občas příjemné erotické dusno (sexuální revoluce tehdy na vrcholu), navíc Fulci perfektně dokázal pracovat s ženami a ženským tělem, většina jeho filmů měla nějakou silnou ženskou představitelku, tady to je podobné. Hodnocení tak na pomezí, bylo to příjemné, ale za půl roku na to asi zapomenu. (16.01.2019)

Roku 71' bylo giallo díky Argentovi na vrcholu, tak není divu, že všichni se chtěli svést na tak úspěšné vlně. Fulci také přidal svou trochou do žlutého mlýna, i když na něj poněkud atypickou. Drtivou část filmu totiž zabírá policejní vyšetřování, vyslýchání podezřelých a odkrývání falešných stop po pravé identitě vraha. Pokud tedy čekáte mordýřské orgie, hledejte jinde (rozpitvaní psi jsou ale docela mňamkou). Předčasným koncem se jeví ona napínavá desetiminutová honička v kostele, protože následující dění je už spíš povinným rozlousknutím pointy. Díky Morriconeho umu a bizarním halucinacím však nedovolí nudit, což je taky důvod, proč ta čtvrtá hvězda. (24.10.2011)

Fulci bohužel velkou část svého filmu věnuje největší slabině žlutého žánru, tedy kriminálnímu vyšetřování, a ani on nedokázal do tohoto hnisajícího vřídku na kráse italského gialla vpíchnout léčivou esenci. Invence v podobě vynikajících snových pasáží, tak typicky fulciovsky syrových, střípky žánrové atmosféry, zejména honička v temném podzemí se povedla, či náznaky erotického dusna jsou spolehlivě ubíjeny sáhodlouhými a nezáživnými etudami s kriminalisty a jejich pátráním. A samotné finále pak místo gradace napětí nabídne pouze poklidný rozhovor. WTF Lucio?! A tak bohužel jen velmi odřená trojka. (21.11.2016)

Notně netypický Fulci, který místo klasického šrotování bezbranných lidí dává přednost detektivnímu příběhu o halucinacích mladé ženy, které jsou možná s vraždou sousedky spojeny více než jenom ve fázi snu. Výrazně je v tom cítit Hitchcockovská paranoia (sny, barevné spektrum), ale taky, i když je to díky roku vzniku přirovnání notně scestné, DePalmovský úlet (LSD, lesbičky). Fulci se projevuje jako zdatný řemeslník, který tentokráte kočíruje i výrazně výtvarnou kameru, úžasně pracuje se střihem a celkově umí i po letech napnout (scéna v útrobách varhan). Bohužel standardně prohrává na poli vypravěčském a chvílemi je film zbytečně roztahaný a upovídaný. Jinak ale asi to nejlepší, co jsem od něj prozatím viděl. 4 ½. (29.11.2007)

Povedené Fulciho psychedelické giallo. Hned na začátku jsme svědky velmi barvité a stylové snové sekvence, dobře podtržené hudbou Ennia Morriconeho (i když zdejší hudební motiv nepatří k jeho nejvýraznějším). Filmu vadí jen mírná rozvláčnost, pro žánr giallo bohužel typická. Nicméně někdy film určitě zopakuji. (15.10.2011)