Sakamiči no Apollon: Kids on the Slope

Romantický - tej romantiky sa, ale veľa nedočkáte. Ono je to skôr vzťahové anime medzi hlavnými hrdinami mužského pohlavia. Čiže kamarátsky vzťah na vysokej úrovni. A v podstate len to ma zabavilo. Bolo načrtnutých xy tém namiesto toho aby sa snažili rozobrať jednu do úplného detailu a to tiež škodí kvalite. Tá romantika muž/žena je tam nejakým spôsobom dosť zabitá a podľa mňa je to spôsobené aj malým počtom dielov. Vôbec to nie je "jednohubka" a má to aj koniec. S koncom som maximálne nespokojný a nechápem ako sa s niekoho mohlo stať to čo sa stalo (však uvidíte). Dokonca je to tam také ako keby odstrihnuté a človek sa len pozerá čo to má znamenať a nechápe. Hudba mi nevadila a ani nejako moc nevyhovovala, až na opening, akože toto je opening pre hudobné anime?. Za opening som, ale nestrhával body lebo to je moc subjektívny pocit. Možno pre fanúšikov Jazzu to má ešte nejaké plusy. Celkom prepracované bolo správanie jednotlivých postáv (uveriteľné správanie). Malo to veľký potenciál a bavilo ma to, ale pre isté aspekty som nakoniec nemohol zdvihnúť hodnotenie. V každom prípade flintu do žita nehádžem a nehovorím, že to nestojí za to. (08.01.2015)

Watanabe, autor Cowboye Bebopa, se pustil do režírování seriálu, jenž je prost vší nadsázky, nadhledu i vtipu. Kdykoliv to v minulosti učinil, vždy byl výsledek slabší než ten, který ukázala banda křižující sluneční soustavu. Myslím, že ani tentokrát se nepříblíží svému největšímu úspěchu, a to i přesto, že v druhém kvartálu 2012 bude Sakamichi no Apollon nejspíše jedním z nejlepších anime, žel v žánru, který mi není ani trošičku blízký. +++++ Děsím se neustále zraňovaných srdcí, vyznání lásky, nejistého směřování citů, jež usiluje nejspíš pouze o to, abych s hrdiny Sakamichi no Apollon žil, soucítil s nimi, radoval se s nimi, plakal s nimi... prostě věrně prožíval totéž co oni, jednou týdně se 20 minut tvářil jako člověk plný empatie a jazzu. +++++ Pokud jde o rozpracování psychologie postav, Sakamichi no Apollon dokázalo v této sezóně mezi anime své hrdiny oživit nejuvěřitelněji, ale přece tím dosáhlo pouhého mírného vyvýšení se nad melodramatické mýdlové opery, k nimž přidává nádech zašlých časů (jazzem, paletou barev), které, řečeno textem písně: "...si nedáme vzít, i když už jsou dávno pryč," a kouzlo všedních dnů, kterých se mydlinky obvykle děsí. Inu mají proč, všednost zezevšedňuje. +++++ Nicméně uznávám, že postavy i ve čtvrtém díle odhalovaly něco nového ze své povahy, minulosti atd.. Leč přístup k chápání člověka to byl konformní: jasné příčiny a následky chování, světlo jako výchozí stav a milostná láska jako nejvyšší dobro, nejvznešenější cíl a osud. Opět řečeno písní, tentokrát záludně a podvratně: "Die Liebe ist die größte Kraft." Končím po 4 dílech, ale bez jedu. (05.05.2012)

Za mě obrovská spokojenost, protože tohle anime má mnoho opravdu skvělých a silných okamžiků a to ve všech rovinách, které nabízí. Ať už je to romance, bromance, drama nebo hudební stránka, v každém tomto ohledu jsem vždy našel minimálně jeden zajímavý a povedený okamžik, který mě dostal. Jistě mohl bych zlehka vytknout, že za sebe bych si přál trochu víc hudby a méně těch věcí okolo, protože jazz mě jako hudební styl baví, ale tím bych přišel o hodně z těch povedených romantických momentů, naprosto realistických a pro mě zajímavých lidských dramat... Zkrátka třeba konec linky takového Juna a Yuriko pohladil mé romantické srdce a úplný konec anime mi přišel tak krásně uspokojivý... Ono to bude hodně i tím, že jsem si oblíbil skoro všechny postavy co zde byly a tak i když byly na dně a občas se chovali tak, že mi to třeba i šlo proti srsti, stejně jsem jim pořád dokázal fandit... Jistě, (v mém srdci) na mém trůnu nejlepšího hudebního anime je stále Nodame, ale tohle bylo taky vynikající. 9,1/10 (10.05.2019)

Tak jsem se na to podívala znovu a musím konstatovat, že jsem si tentokrát mnohem více užila budování jejich vztahů. Ačkoliv tedy nevím proč, to, že se příběh odehrává v minulosti, jsem si uvědomila až tehdy, když Džun-nii protestoval se svými vysokoškolskými kamarády. Nějak mi to celou dobu nedocházelo. Ale to nic nemění na tom, že jako vztahovka je to velmi zajímavé, neboť to není obyčejný milostný mnohoúhelník, protože v něm dochází k vývoji a protože je v něm spousty ryzích pocitů. Bylo to fajn. I přestože nejsem žádný fanoušek jazzu, já raději swing, ale nakonec jsem asi tuhle nepořádnou hudbu pochopila – naplno k nim patřila. Jediné, co se mi nelíbilo, byla animace a celkový vzhled postav. Ale to nebylo nic, kvůli čemu bych musela přestávat se sledováním. Hodnocení nechávám na 3*, ale jsou to velmi silné 3*. (22.09.2017)

Krátký příjemný anime seriál o přátelství a vášni pro jazzovou hudbu. I když je fakt, že ten jazz je spíš taková hezká kulisa, zatímco se všechno točí kolem vztahů ústředních postav. Někdy je to krapet zamotané a navíc mi místy vadilo chování Nišimiho, ale v rámci příběhu o středoškolácích, kteří mají celý život před sebou, a nemají zdaleka jasno v tom, co by chtěli, a jak se správně zachovat, je to vlastně docela autentické. Forma poměrně jednoduchá, přímočará, věci se dějí rychle, ale na malém prostoru dvanácti dvacetiminutových dílů se to dá čekat. Místy se tam najdou opravdu krásné a dojemné momenty. Obzvlášť se mi líbil konec. ~(3,7★)~ (18.04.2020)