Sakamiči no Apollon: Kids on the Slope

Krátký příjemný anime seriál o přátelství a vášni pro jazzovou hudbu. I když je fakt, že ten jazz je spíš taková hezká kulisa, zatímco se všechno točí kolem vztahů ústředních postav. Někdy je to krapet zamotané a navíc mi místy vadilo chování Nišimiho, ale v rámci příběhu o středoškolácích, kteří mají celý život před sebou, a nemají zdaleka jasno v tom, co by chtěli, a jak se správně zachovat, je to vlastně docela autentické. Forma poměrně jednoduchá, přímočará, věci se dějí rychle, ale na malém prostoru dvanácti dvacetiminutových dílů se to dá čekat. Místy se tam najdou opravdu krásné a dojemné momenty. Obzvlášť se mi líbil konec. ~(3,7★)~ (18.04.2020)

Kdyby byl Sakamichi no Apollon jen a pouze o hudbě, pravděpodobně bych v rámci hodnocení neměl co řešit. Při absenci romantické linky bychom jako diváci mohli více vstoupit do tajů jazzu. Byť jsou postavy vesměs dobře napsané, nemohl jsem se celých 12 dílů zbavit dojmu, že právě ona romantická linie je na tu hudební naroubována trochu násilně a občas spíš plní roli jakési formy výplně. Nepřišel mi totiž zase tak zajímavý vývoj kolem milostného x-úhelníku a spíš bych ocenil vývoj kolem kapely. Nutno je také podotknout, že narozdíl od téměř všech letošních seriálů má Sakamichi no Apollon svůj vlastní xicht. Ten mu ale nedělá nějaká romance či široko daleko nejlíp napsaný scénář, ale právě jazz, který je pro Anime velmi netypickým hudebním stylem a na každý pád jde o typ hudby, který může na první poslech zaujmout i člověka dosud jazzem nepolíbeného. Právě v tomhle ohledu je škoda, že tvůrci s hudební linie nevytěžili víc, než jen pár (vynikajících) skladeb a nějaké ty starosti kolem kapely. Co se týče postav, tak jsou velmi civilní a tudíž příjemně napsané, čili tady nějaké zásadnější výhrady rozhodně nemám...Animace je velmi povedená, hudba v seriálu je jak už jsem napsal boží, oproti tomu nelogicky nejazzový opening je hodně špatný...Celkově zhodnotit Sakamichi no Apollon je poměrně složité...Zatímco je totiž hudební linie naprosto bezchybná, tak v té romantické to občas docela hapruje, s racionálním uvažovaním si postavy také občas příliš netykají a vůbec celkově působí, tak nějak zbytečně. Nedá se jí sice občas upřít nějaký ten silný moment, ale tak jako tak bych se bez ní prostě obešel...Tím víc mě trochu zklamala druhá polovina seriálu, kdy se scénář téměř nevětví a motá se jen kolem vztahů hlavních i vedlejších hrdinů. Nicméně...za hudbu, za jazzovou část scénáře, za občas nějaký ten povedený moment části romantické, za civilnost a také za vynikající konec „po 8 letech“ Sakamichi no Apollon ty slabší 4* dám. (04.07.2012)

Tak jsem se na to podívala znovu a musím konstatovat, že jsem si tentokrát mnohem více užila budování jejich vztahů. Ačkoliv tedy nevím proč, to, že se příběh odehrává v minulosti, jsem si uvědomila až tehdy, když Džun-nii protestoval se svými vysokoškolskými kamarády. Nějak mi to celou dobu nedocházelo. Ale to nic nemění na tom, že jako vztahovka je to velmi zajímavé, neboť to není obyčejný milostný mnohoúhelník, protože v něm dochází k vývoji a protože je v něm spousty ryzích pocitů. Bylo to fajn. I přestože nejsem žádný fanoušek jazzu, já raději swing, ale nakonec jsem asi tuhle nepořádnou hudbu pochopila – naplno k nim patřila. Jediné, co se mi nelíbilo, byla animace a celkový vzhled postav. Ale to nebylo nic, kvůli čemu bych musela přestávat se sledováním. Hodnocení nechávám na 3*, ale jsou to velmi silné 3*. (22.09.2017)

Jazz nikdy nebyl mým prioritním koníčkem, avšak v tomto počinu jsem nad ním chvíli uvažoval. Protože jsem sám klavírista, dost dobře jsem chápal citové projevy Bona a protože jsem i prožil pár zamilování, chápal jsem i ostatní. Proč si vybrat tento příběh před seriály jinými? Krom toho, že je zde viditelná absence ecchi, hentai, fanservice a dalších ptákovin dnešní doby? -> Nenásilný příběh. Sešel se jeden námořník s tichou myškou a zjistili, že mají dohromady společnou hudbu. A nevěřili byste, jak i v reálném životě společná hudba přibližuje. Když do toho dáte ještě dívku, avšak ne obvyklý milostný trojúhelník, je tu 12 dílů, do kterých se vleze opravdu dost věcí. Co víc, konec byl naprosto úžasný. Hudba, animace a tak jsou na velmi dobré úrovni. Není to Nodame Contabile, ale nachází se zde velké množství různorodých skladeb, odkazů na zpěváky a dokonce i lehce ta klasika. Co díl, to potěšení u srdce. Závěr: neřekl bych, že je to nějak extrémní dílo, které bych si musel opět někdy shlédnout, ale to jedno podívání stálo za to. Občas na to pomyslím, nezapadne to zcela jistě do dějin zapomnění. 75% (31.07.2012)

Prostá romantika se sympatickými avšak nikterak originálními charaktery by snadno upadla do průměru nebýt neokoukaného dobového zasazení (60. léta), silně jazzového podtextu a zkušené režisérské taktovky otce nestárnoucího Bebopa a Champloo. Příjemná podívaná, jejíž jediným nedostatkem je fakt, že "hvězdná" kombinace Watanabe a Kanno mohla raději opět přinést něco více revolučního a trvanlivějšího. (06.07.2012)