Zvuky temna

Fulciho rozlučka se seriózností ve které recykluje pád z útesu. Obsahuje všechny klady ranného období - dobré herce, kvalitní hudbu a zajímavý scénář (Sacchetii), který je alfou omegou celého filmu. Poslední třetina je pak naprosto bezchybná, atmosféra houstne, zvraty se množí a Fulci s přehledem zakončuje. Jedinou vadou na kráse tak zůstává můj čas od času se vynořující dojem tv looku, což nechápu. Tarantino vždy tlachal o remaku Zombi nebo Seven notes in black. Na remaky nikdy nedošlo, ale v Kill Billovy alespoň zazní Frizziho main theme '7 Notes'. (27.08.2009)

Ten plakát nahoře mě dost dlouho odrazoval, ale jelikož se mně doneslo, že to ani tak není horor jako spíš thriller, tak jsem se zhluboka nadechla a šla jsem do toho. Ani trochu toho nelituji a díky za tip, který už sice něco pamatuje, ale nic to nemění na faktu, že jsem byla napnutá po celou dobu a obzvlášť od momentu určitého vyjasnění jasnovidecké vize. Pak jsem jen čekala do jakých detailů se splní. Konec byl vysloveně parádní, jen mně na mysli zůstala otázka ohledně předešlé akce a proč? To ale nebylo zřejmě to podstatné. Jinak rozhodně nezanedbatelná byla i velmi vhodně zvolená hudba, smysl pro barvy, detaily a atmosféru, která se dala místy krájet. Výborná byla i Jennifer O'Neill, s jejíma očima, protože to dodalo celému snímku ten správný šmrnc. Zvuky temna v každém případě stojí za zhlédnutí, nebudete litovat. (29.06.2015)

Sette note in nero má především velmi povedený děj. Na Itálii sedmdesátých let to vyráží dech, na Fulciho obzvlášť. Od určitého momentu je sice jasné, jak bude příběh končit, nicméně díky skvělé gradaci si film divákovu pozornost udrží. Mám však pocit, že je tento film tak málo hororový, že se mu už ani nedá říkat giallo. Fakt jenom detektivka, což ale nepovažuju za zápor. (27.01.2010)

Úvod se sebevraždou a následná vize hrdinky navnadily, ale dál se konalo jen velmi průměrné giallo, postavené na potenciálně dobrém, leč z dálky předvídatelném a tím trestuhodně zabitém zvratu. Ten zvrat měl být až na samém konci filmu a ne, že se už někde ve třetině jasně naznačí a za půlkou vysloví na plnou hubu. Stejně tak nepřekvapí odhalená identita vraha, co naopak překvapí je, že vraždy jsou jen dvě (!), hlavně že nájezdů na detail očí je asi tak milion. Aspoň že na hrdinku se dobře kouká. (27.03.2014)

Tak tohle giallo je velmi podařené! O hororu se tu podle mě moc nedá mluvit, takže to žánrové zařazení je zkrátka mimo, i když je giallo hororový subžánr. Zvuky temna je v první řadě italská detektivka stavící svůj děj na vizi hlavní hrdinky, která zobrazuje zavraždění a zazdění jedné oběti přímo v jejím bytě. Touha znát pravdu ji zavede k větvícím se důkazům a stopám, které vás možná nemile překvapí jako ji samotnou. Chce to jen se malinko přenést přes pomalejší rozjezd, ale pak už se od toho nejde moc odtrhnout. Detektivka, u které jsem zhola nic nepostrádal. (27.03.2014)