Hry o život: Skúška ohňom

Je vcelku paradoxní, že ve druhých Hunger Games, kterým jejich apriorní kritici vytýkají jakousi twilightovskou pubertální romantiku, v podstatě žádná romantika není. Respektive není jí tam zásadně víc než v jiných hollywoodských blockbusterech. Zkrátka romantická linie mezi Katniss, Peetou a Hurikánem je tentokrát značně upozaděna a slouží spíše jen k hloubkovějšímu prokreslení charakterů a k vykreslení emočního rozpoložení kladných postav uvnitř zkušenosti totalitního systému, než aby byla středobodem všeho. Jinak jde o poměrně drsnou dystopickou sci-fi. Vrchní Kapitolané se proměnili ze srandovních barevných paňáců na bezskrupulózní totalitářské svině, jež budí respekt. První polovina filmu šlape výtečně, divák se dozví více o fungování daného světa. Přítomná socio-medio-politická linie nepůsobí hloupě. Nejslabší je nakonec část v Aréně, v níž musí dojít alespoň k několika akčnějším scénám (do té doby se jedné o značně konverzační film), která do značné míry jen variuje dění z prvního dílu. Chápu, že to tam muselo být, ale dokud byli hrdinové na vítězném turné a zprostředkovávali vztah mezi utlačovanou veřejností a vládnoucí vrstvou, bavil mě film o něco víc. Úplný závěr pak přišel příliš náhle - to, co bylo jen řečeno, bych klidně ještě v pár scénách přímo zobrazil. Každopádně na další pokračování se těším. (21.11.2013)

Pokračování Hunger Games se těší o poznání větší divácké přízni, můj dojem je ale přesně opačný. K plusům lze řadit rozumnější střih a větší rozpočet, který nespokl jen větší honorář Jennifer Lawrence a dalších zúčastněných, ale podepsal se i na lepších (bombastičtějších) efektech. Tím ale výčet pozitiv končí. Druhý díl potřeboval jít ve zobrazení světa Panemu dál a upřímně řečeno, odhalil jen větší plytkost a nebojím se napsat tupost. Vytváření dystopií, které by se daly brát vážně, Hollywoodu nikdy moc nešlo a tady vzhledem k cílové divácké skupině nebyla snaha veliká. S logikou si příběh neláme hlavu, dialogy mi připadají ještě hloupější než v jedničce, prezident Snow, který měl ztělesňovat sofistikované všemocné zlo, vypadá spíš jako umíněný stařec v počátečním stádiu senility, který primitivním násilím a demonstrací zvůle přikládá polínka do ohně tam, kde by měl manipulací a intrikami korumpovat a chladit vášně. Kromě Philipa Seymoura Hoffmana mě vlastně na dvojce nezaujalo už nic. Celkový dojem: 35 %. (31.01.2022)

Formalisté prominou, ale jestli je něco, co si na Hunger Games zaslouží podrobnější rozbor, tak je to postavení dívčí / ženské hrdinky a problém emancipace, potažmo sexismu. Teze o feministickém postoji série, která by měla čtenářkám / divačkám dávat příklad aktivní nebojácné hrdinky, jsou totiž docela dobře napadnutelné, respektive to zdaleka není tak jednoznačné, jak se možná zdá. Katniss je v prvním i druhém dílu poměrně často postavou reaktivní až pasivní, závislou na pomoci shůry ve stylu deus ex machina ("padáčky" od Haymitche, což je pochopitelně otcovská figura) nebo větší pohotovosti ostatních (Finnick a jeho oživení Peety, při kterém Katniss akorát vyděšeně přihlíží a x dalších případů...). Katniss rozhodně není po většinu času proaktivní figurou, která by určovala směr vyprávění, ale přesto je protagonistkou, což evidentně samo o sobě někomu stačí. V tom je ale právě ta komplikace - Hunger Games na jednu stranu působí jako progresivní, emancipační popkulturní produkt, jenže pouze do určité míry. Ve skutečnosti film na mnoha místech nabízí divačkám zcela konzervativní potěšení z toho, že hrdinka může na veřejnosti předvádět krásné nové šaty (stávat se "objektem pro pohled") a být slavná. Samozřejmě, filmy / knihy toto všechno zároveň kriticky reflektují (druhý díl je v tom důslednější), ale nemyslím si, že by vyloženě znepříjemňovaly sledování těch efektních momentů; je to pořád okouzlení pozlátkem, luxusem a popularitou, byť vylhanou a pomíjivou. Je to na jednu stranu logické. Aby frančíza dokázala přivábit svoje cílové publikum a zaplatila přitom svůj vysoký rozpočet, těžko se může uchýlit k radikálnější interpretaci, která by vyloženě systematicky podrývala cokoli okouzlujícího a narcistního. Pořád tu musí být vzrušení z toho, že sledujeme dobrodružství pro vyvolené - že nahlížíme do pozic vyhrazených jen pro mizivé procento "šťastných". Na druhou stranu, rozhodnutí portrétovat Katniss převážně pacifisticky (málokdy skutečně někoho zlikviduje, a kdyžtak jen náhodou) a nechávat "černou" práci na druhých, prostě naráží na stanovené meze a ústí v už zmiňovanou neakčnost až pasivitu. Což se dá ale znovu obrátit a číst jako záměr - hrdinka je tady ostentativně zobrazovaná jako oběť systému, se kterou je neustále manipulováno. Jenže fakt se to dá chápat jako důsledný komentář neschopnosti vymanit se ze stereotypů, které ženám přikládá společnost? Nejsem si jistý. Místo toho jsem z toho rozpačitý, tak nějak pořád. Ale jak říkám, je to pro svoji rozporuplnost a kompromisnost, která je vlastně v řadě ohledů pochopitelná, zajímavý materiál k diskuzi. (10.09.2015)

Nesporně lepší, ale stále ne (dost) dobré. Lawrence si uvědomuje, že papírem šustící dialogy plné životních mouder a velkých pravd mohou zachránit jen herci s velkým há a tak se snaží neherecké brávíčkáře typu Hemswortha s Hutchersonem upozadit co to jde. A v první polovině mu to i vychází. Ovšem jakmile mu vstupem do arény odpadne možnost opřít se o Harrelsona/Hoffmana/Tucciho//Banksovou a především Sutherlanda (tomu slouží ke cti, že jednoho z nejhloupějších záporáků dokázal uhrát s noblesou), tak je v háji on a s ním i celý film. Rázem je odkázán pouze na krasav(i)ce bez talentu a jejich neumětelství nedokáže zamaskovat ani důrazem na solidní akční složku, která však dojíždí na to, že se vše podstatné (a zajímavé) odehraje mimo obraz. (26.01.2014)

Mňa tie ženské autorky nejak neberú. Recenzie mal tento film ešte lepšie ako ten prvý, no mne sa práve že ten prvý páčil o trochu viac. Tu sa len polku filmu kecalo o tom čo bude a čo bolo. V tej druhej už prišla na rad akcia, ktorá je prekvapivo nevýrazná. Francis Lawrence je dobrý režisér, no mám pocit akoby mu štúdio pricviklo gule. Rovnako nevýrazne a nezáživné je aj herecké obsadenie a príbeh. Herci vyzerajú ako keby ani nevedeli čo hrať a každý ma tak dva tri vyrazy, aby sa nepovedalo, že jeden je málo. A čo sa týka príbehu a jeho záveru, tak je snáď ešte nevhodnejšie strihnuté ako druhý Hobit. Najväčšie plus je teda hudba James Newtona Howarda, ktorý bol tuším tiež zmätený a sám nevedel čo k tomuto bordelu zložiť. Nakoniec zložil prekvapivo dobrý soundtrack a zaradil sa medzi to najlepšie v tomto filme. Oblúbené soundtracky: I Had To Do That, The Tour, Arena Crumbles. 60% - 3* (14.04.2014)