Obsahy(1)
Etienne Lautier (Henry Krauss) je obrovský chlap s laskavým srdcem. Snaží se pomoci kolegovi s malým dítětem, jenž byl propuštěn z práce. Lautierova přímluva u nadřízeného však končí hádkou a Lautier sám je také propuštěn. Vydává se na osamělou pouť hledat obživu. Nachází dobré lidi, kteří mu poskytnou přístřeší a pomohou mu najít práci v dolech. Majitel dolu horníky odírá, kde může. A v Lautierovi opět začíná vřít krev. (Snorlax)
(viac)Recenzie (5)
Dvou a půl hodinové sociálně kritické drama z hornického prostředí, zfilmované v polodokumentárním naturalistickém stylu? Nutno říct, že Capellanimu cílevědomost a sebevědomí nechyběly. Postrádal sice progresivnější filmařský přístup jeho francouzských souputníků Perreta a Feuilladeho, jím zvolená konzervativnější forma mi ale ke zpracování takhle ambiciózní látky sedla. Inscenuje v často statických, i třeba několika minutových celcích. Ovšem na pozadí zvolené scény dokáže do detailu, a s podporou výborně sehraného hereckého ansámblu, obrazově posouvat děj plynule vpřed. Rok 1913 je v historii kinematografie přelomový. Je svědkem velkého nástupu dlouhometrážních filmů. Řekl bych, že "Germinal" se mi z té plejády filmů daného roku líbil nejvíc. ()
Krauss by se skvěle hodil na Valjeana. Germinal však zdaleka není tak tragický, jako Bídníci, ale je také burcujícím sociálním dramatem. Hlavní hrdina zde z pokusů o lepší pracovní podmínky vychází sice možná poražen, ale určitě posílen. Z dnešního pohledu je do očí bijící Capellaniho nezručnost při psaní scénáře, který je zbytečně dlouhý. Jako režisér však dokázal natočit několik velmi dobrých sekvencí, ať již jsou to střety horníků nejdříve s policií, posléze s vojskem, tak především důlní neštěstí. Výborně natočená je i samotná sabotáž. Nelze si nevšimnout na svoji dobu velice moderního způsobu střihu. O to více zamrzí, že Capellani nedokázal stříhat více. Mezititulky jsou pojaty spíše jako nadpisy jednotlivých kapitol, nebo spíše jejich perexy. V celém filmu se objeví pouze jeden dialog, přesto se divák necítí o nic ochuzen. ()
Zolův Germinal není jemom silné sociální drama, ale je to také bildungsroman (vývojový román, román formování charakteru). Pravděpodobně i sám název má vztah k rašení, pučení (germination). Etienne Lautier opouštějící Montsou není už takový, jaký byl, když do něj vcházel. Vyvíjí se (k dobrému) nejen člověk, ale i společnost (dříve agresivní horníci se plně věnují záchraně zavrženého kamaráda; ředitel dolu odstupuje ve prospěch sociálně cítícího hlavní inženýra). A ani v tomto aspektu film Alberta Capellaniho neselhává. ()
Videl som najprv spracovanie z roku 1993. Na to, že ide o nemý film a ešte k tomu, že je z 10. rokov, to vôbec nie je zlé. Akurát to je príliš zdĺhavé. ()
Germinal trpí přílišnou délkou, kdy 2,5 hodiny je opravdu moc, ale zase je to natočeno natolik zajímavě, že ten čas uplyne poměrně rychle. Filmů z dělnického prostředí je z dané doby poměrně málo, takže rozhodně doporučuji, postavy jsou věrohodné, stejně jako herecké výkony a příběh je natolik silný, že dokáže udržet pozornost po celou dobu. ()