Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář

Snad jenom ten násilně naroubovaný epilog měl raději zůstat v době svého vzniku, kdy nebyli diváci na podobný výsměch (jiným filmům , nikoliv jim samotným) připraveni. Většina ostatních vtipů překvapivě funguje i dnes a k mnohým bych s chutí přidal přívlastek vynikající. Tempo udržuje Frič humorem konverzačním, takřka cimrmanovským, občas lehce marxovským (-„Naskytla se mi příležitost, pane, vyměnit vašeho chrta za slepici“ –„Je čistokrevná?“) i situačním, mnohdy na hraně grotesky (nezapomenutelná je scéna, kdy jeden z amantů hlavní hrdinky vyrazí dveře padouchovy kanceláře s odhodlaným výrazem, prakem a hláškou „Ani hnout! Střílím naostro koňskými šrouby“). Pytlákova schovanka, označil bych ji za „raubířskou komedii“, mě velice mile překvapila. Je jiná než většina černobílých českých filmů. Je stále vtipná a díky odvážným výstupům postav z fikce působí stále překvapivě moderně. Zřejmě nejlepší česká filmová parodie. 85% Zajímavé komentáře: Zloděj kol, sportovec, Martíneček (30.07.2008)

„Promiňte, pane, zde se nesmí střílet. Pušku nutno odložiti v šatně.“ Parodie v pravém slova smyslu. Už úvodní „podobnost úmyslná a čistě záměrná“ (oponující drtivé většině filmů) cosi naznačí a parodické motivy začnou vystupovat hned záhy. Všechna ta pateticky procítěná zvolání („Elén!“ - „René!“ - „Vy zde?“ - „Ano…já zde!“), u nichž se snad ani nelze min. usmívat, přičemž asi nejlépe je „prodávají“ Nový s Vítovou (troufám si tvrdit, že jde o její možná vůbec nejlepší film). A těch všemožných frků a narážek...navíc se tvůrci nebojí přidat sem tam i něco z vyloženě černohumorného soudku („Zapomněla jsem, že nás Klára slyší…“). Velmi baví i výborné texty písní, do nichž je radost se zaposlouchat („Co to dupe, kdo to je, že nám nedá pokoje…“). A od úprku ze svatby se přeřadí na ještě vyšší obrátky a z dílka se stává parodie takřka dokonalá…až na tu odpornou (ovšem asi i nezbytnou) prorežimní tečku. I přes ni sázím silné 4*. „Telefon.“ - „Odpusťte, pane, že nesu bílý koupelnový. Halový mahagonový leštěný je v opravě, prosím.“ (30.12.2017)

Au, au a zase au. Tanec na hrobě vlastní hvězdné slávy kinematografie první republiky s grácií palubního orchestru Titanicu. Neskutečně vtipné, neskutečně smutné u vědomí toho, že Oldřich Nový za pár let oblékal před kamerou montérky a Hana Vítová prostě údernice hrát nemohla. Snad v každé scéně tohoto filmu je obrazový nebo textový gag. (20.07.2010)

Parodie prtvorepublikové červené knihovny, která se zpočátku ani jako parodie netváří. Jistě. Nová poválečná kinematografie hledala nové trendy a přístupy. Tohle je ale poněkud přehnaný výsměch tomu, co bylo dříve téměř svaté. Stejně jako většina filmu působí depresivním dojmem dávno zapomenutého přízraku nechtěnné doby, působí tak i smutné hledání humoru v místech, kde ho člověk běžně nehledá. 55% (07.01.2013)

Parodie mi chvílemi připomínala opravdu velmi špatný film ze třicátých let a ne nějaké jeho ironické ztvárnění, ale pak začalo přibývat absurdity a vynikajícího filmařského řemesla a například píseň v pochybném baru a napínavé sekvence v závěru daly plně najevo výjimečnost díla u kterého jsem se nezbavil smutku z toho, jak jedna nezapomenutelná éra překotně mizí. A proto mi byl ten dovětek pořádně nesympatický a Nového mi bylo až líto. (24.10.2009)