Psohlavci

Skoro vždy kdy naši filmaři šáhli do dějin a natočili historický film,tak skoro vždy (na 9takových ,je 1 opravdu dobrý) vznikl průměrný,s nereálnou výpravou film. A to je případ i Psohlavců, ani Fričovi se nepodařilo dílo, které by alespoň trochu bylo realistické a nazavánělo divadlem, či pohrávání si s historií. A je jedno, že vzniklo v 50tých letech a je v něm nános ideologie. (18.04.2007)

Jirásek napsal Psohlavce jako přesvědčený národně liberální představitel českého měšťanstva (boj za politická práva proti svévolné německé šlechtě), tato politická rovina ve filmu nezmizela, spíše je zdůrazněna, sociální rozměr není tolik akcentován. Obrazová stránka odpovídá Stallichovu standartu, historický výpravný film by takto měl v 50. letech vypadat, horší je to s jazykem, pražským hercům z pusy chodský dialekt nejde a nejde, třebaže pro romantické pojetí filmu byly typově vybráni víceméně správně. Nemělo by se zapomenout na hudbu E. F. Buriana, která z celého díla nejméně odpovídá dobovým konvencím, její symfonismus není z rodu české už tehdy zavedené filmové hudby. Přesto je Fričovým nejpovedenějším historickým filmem Hvězda zvaná Pelyněk. (08.03.2010)

Srovnávat s původní verzí Svatopluka Innemana z roku 1931 by bylo nefér už jen z toho důvodu, že Fričova verze byla natočena v jiných společenských podmínkách a měla lepší technické vybavení (např. barevná kamera). Raději srovnejme s Vávrovou husitskou trilogií, která je vrcholným počinem historického filmu 50. let. A tady Fričovi Psohlavci bohužel prohrávají. Samozřejmě i zde je skvělá výprava a jedno herecké eso vedle druhého, ale Frič narozdíl od Vávry neumí pořádně zacházet s komparzem, takže davové scény vypadají jako schůzka ochotníků. Ani závěrečná scéna Kozinova oběšení nevyvolává tolik žádaných emocí, jako tomu bylo u Husova upálení. Martin Frič zkrátka na objednávku a bez nějakého tvůrčího zapálení natočil velmi průměrný snímek, který sice odpovídá dobovým standardům, ale dnešním divákům už může sotvaco nabídnout. 5/10 (29.11.2011)

Český epický velkofilm o Chodovcov, ktorí bojovali za slobodu a za svoje práva. Ten manifest a neskoršie povstanie boli spracované veľmi dobre a záver s obesením taktiež, ktorý mi jemne pripomínal záver filmu Jánošík z roku 1935. Frič poňal najslávnejšie dielo románopisca Jiráska a asi aj celej českej literatúry za ten správny koniec. Hodnotenie: 75% (19.05.2014)

Další velkofilm z českých dějin, natočený v padesátých letech minulého století. Tentokrát se filmaři prosadili díky dobré předloze, kterou nenapsal nikdo menší než Alois Jirásek. A tak hrdina Kozina, kterého Chodové dneska trochu opomíjejí, se dostal prostřednictvím tohoto rozmáchlého filmu i do každé domácnosti, kde se o jeho skutcích mohou dovědět široké divácké masy. Film posiluje patrionismus, vlastnenectví, může se stát i podpůrným materiálem pro činnost leckterých ultrapravicových spolků činných právě v Chodsku. (09.09.2011)