Dog's Heads
Réžia:
Martin FričKamera:
Jan StallichHudba:
E. F. BurianHrajú:
Vladimír Ráž, Jana Dítětová, František Kovářík, Jarmila Kurandová, Zdeněk Štěpánek, Ladislav Pešek, Jiřina Steimarová, Jaroslav Průcha, František Smolík (viac)Obsahy(1)
Barevný film podle stejnojmenného románu Aloise Jiráska zpracovává známou historii vzpoury statečných Chodů, vedených Janem Sladkým Kozinou a Matějem Přibkem, proti násilnickému tyranství cizáckého šlechtice Maxmiliána Lammingera z Albenreuthu. (oficiálny text distribútora)
Videá (2)
Recenzie (62)
,,Co je to svoboda, dědečku?“ Nesmírný patos se na mě valil hned v úvodu. Bohužel zbytek stopáže tvoří velmi nudné rokování Chodů, chození sem a tam, neustálé dohady, právníci, soudy a podobné libůstky, které jsou nudné a nezajímavé. Když se konečně v závěru strhne bitva, trvá jen malou chvíli. Příšerné nářečí evidentně dělalo problémy i hercům, já jakožto divák jsem z toho měl aspoň legraci. Aspoň Miloš Kopecký si svou roli záporáka evidentně užil a bylo příjemné ho sledovat, jinak to byla socialistická bída. ()
Přes pomalejší rozjezd, i pana Ráže, docela pěkná klasika. Konec už měl grády i památnou větu. Hraje zde celá plejáda výborných českých herců od již zmiňoveného Vladimíra Ráže (hrál skkvěle Jana Sladkého Kozinu), přes Miloše Kopeckého (Koš) až po Zdeňka Šťepánka a pana Brodského (soudce). Přesto, že jsem od filmu čekal spíš nudnou a "těžkou" verzi příběhu Aloise Jiráska, byl jsem mile překvapen. ()
Román Aloise Jiráska „Psohlavci" si získal hned od svého prvního knižního vydání v roce 1885 nejširší okruh čtenářů. Tento hluboce lidský a umělecky pravdivý obraz boje prostých českých lidí proti poddanství a útisku vždycky byl a je dosud výrazem odvěké touhy našeho lidu. po svobodném a rovnoprávném životě; zároveň v mistrovské zkratce zpodobňuje ušlechtilý odboj někdejších chodských strážců hranic proti tyranskému představiteli cizácké šlechty, Maxmiliánu Lammingerovi z Albenreuthu, v jedné z nejsmutnějších epoch našich dějin, na sklonku 17. století. — Jiráskův snad nejznámější a nejoblíbenější román zaujal nejen čtenáře, jak o tom svědčí více než 30 vydání této knihy, ale i výtvarné, hudební a dramatické umělce. Karel Kovařovic složil na námět „Psohlavců" stejnojmennou úspěšnou operu, na jevištích divadel se hrálo několikeré dramatické zpracováni „Psohlavců" — v Praze naposledy v roce 1953 v Armádním uměleckém divadle za režie národního umělce E. F. Buriana. — Čeští filmoví pracovníci se obracejí k Jiráskovým „Psohlavcům" již po druhé. V roce 1931 je natočil režisér Svatopluk Innemann podle scénáře Václava Wassermanna a Josefa Neuberga s Bedřichem Karenem v titulní roli. V jubilejním desátém roce naší zestátněné kinematografie přicházejí nově zfilmovaní „Psohlavci" opět do našich kin — „abychom se" řečeno slovy Zdeňka Nejedlého, zasvěceného vykladače díla Aloise Jiráska — „i potěšili i poučili o tom, co bylo a nikdy být už nemůže a nesmí, i o tom, co síly bylo a dodnes je v našem lidu." Filmový přehled 7/1955 ()
Zatímco Revolučnímu roku 1848 jsem spíše strhával hvězdičky za komunistický nános, neboť po řemeslné stránce šlo o skvělý snímek, zde tři hvězdičky odpovídají řemeslné kvalitě. Pan Frič mě celkem zklamal. Od režiséra jeho formátu bych čekal více emocí, ale hlavně jsem byl na rozpacích z toho nesystematického střídání scén. Takovýhle zmatek bych spíš čekal od pana Vlčka (Rudá záře nad Kladnem) a nikoliv od jednoho z nejlepších režisérů. Škoda. ()
Je hodne zajimave, srovnavat tyto Psohlavce s o 23 let starsimi. Ten casovy rozdil, diky Fricove rezii vypada daleko vetsi. Ja myslim, ze se jedna o dobre zpracovany Jiraskuv roman, kteremu snad az na dialogy neni moc co vytknout. Hezka vyprava a velkoryse herecke obsazeni, tam snad chybi jenom Bek... ()
Galéria (101)
Zaujímavosti (9)
- Jelikož film je vytvořený v komunistickém propagandistickém duchu, s filmem souvisí několik historických ironických faktů. Film vykresluje Chodováky jako mírumilovné dělníky utlačované kapitalistickou cizáckou šlechtou. Je zde například scéna, kde se Chodováci snaží zachránit svůj rodinný strom před pokácením, šlechta jej ovšem přesto dá pokácet. Scéna má v divákovi vzbudit soucit s poddanými a hněv vůči bezohledné šlechtě. Jen o pouhých 9 let později socialistický režim, který film silně ovlivňoval, začal bourat královské město Most a desítky dalších vesnic v okolí kvůli těžbě uhlí, majitele domů a pozemků vyvlastnil a nechal přestěhovat do panelových domů. Další ironií ve filmu je, když stařeček vypráví dětem o tom, co to je svoboda. V době, kdy se natáčel film, ještě pokračoval teror politických procesů, které byly mnohdy vykonstruované a jejich oběti končily v pracovních táborech nebo na popravišti. (Nick321)
- Martin Frič povedal, že natočiť tento film bolo najťažšie za tridsať päť rokov svojej režisérskej praxe. (Raccoon.city)
- Ve 37. minutě je možné spatřit v malé roli Jana Wericha. (vschovanek)
Reklama