Černobyľské denníky

Tak už i Černobyl má oči, jen tentokrát nikoho nestraší horníci, ale zmutovaní sovětští jaderní inženýři. Ti ve filmu pronásledují šestici kluků a holek, které neznám a radostně hledím vstříc snu, že už ty ochotníky ani nikdy neuvidím. Navíc scénárista vyřešil dialogy velice pragmaticky, když napsal ve wordu čtyři dramatické a slohově pestré věty (Musíme najít ostatní. Dochází baterka v baterce. Proboha, oni se blíží. Tu pistoli musíš nejdřív odjistit) a následně na klávesnici hodinu zběsile mačkal ctrl+c a ctrl+v. Plusem Černobylských deníků je bezpochyby výprava a každý skalní fanoušek PC hry Stalker: Call of Chánov jistě se sentimentální hořkostí na patře ocení všechna ta malebná zákoutí vybydlených komunistických paneláků. Ačkoliv to tak do padesáté minuty vypadá, že se bude veškeré dění odehrávat na nároží ulice Kolji Lakatoše a Prospektu Vitalije Ivanoviče Demétera, nakonec se proběhneme i po reaktoru a určitě budete jako já už jen prahnout po tom, aby konečně v řídícím středisku elektrárny někdo stisknul to červené tlačítko s nápisem Jaděrnyj grib a umožnil tak nejméně půlce Evropy takovou kokotinu pro samý spad nevidět. (24.09.2012)

Hvězdu navíc za to, že mě prostředí okolo Černobylu fascinuje a rád hltám cokoli, co se na toto téma objeví. Ony Černobylské deníky opravdu nejsou žádné veledílo, ale jsou až překvapivě dobře koukatelné - zejména první polovina, kdy se skupinka mladých nadšených turistů vydává do tohoto bohem opuštěného místa je skvělá (škoda, že nebylo použito více autentických záběrů z reálné Pripjati). Jakmile se ale odhalí nepřítel, atmosféra jde do háje a strach mizí úplně. Survival je to slušnej, pointa není úplně marná, ale jak jsem řekl na začátku, hlavně od toho nečekat bůhvíjaký nářez. (14.02.2015)

Ještě jednou mi zasviť baterkou do xichtu a pověsim tě za tvoje ozářený koule! Orena Peliho už to zas bere, už ho to zas chytá. Ten chlapec nějak uzrál v dojem, že ví CO diváka děsí i jak TO něco dávkovat, jenomže ono to SAKRA nefunguje, u mě ne. Chernobyl Diaries mají senzační prostředí, něco jako "hudbu", ambientní ruchy s přebasovaným tlukotem srdce, pár nepojízdnejch Žigulíků a partu kreténů, kterou bych neposlal ani na lyžařský výlet do Krkonoš. Už po prvních (a posledních) pěti minutách "akce" sem se modlil za pernamentně zasoplenou Heather z The Blair Witch Project, protože ufňukaná Olivia Dudley byla vyloženě nesnesitelná. Devadesát minut a žádný příběh, ani pitomá historka, prostě cokoliv, co by tomu dalo rozměr. Takže sem porád coural k ledničce, úplně sem si rozhasil body mass index a potěšila mě až Mansonova písnička u závěrečných titulků. Aby tenhle formát fungovat, MUSÍ to být aspoň trošku autentický, aspoň trošku prožitý, samoúčelně je to nanic. Zkrátka Ukrajina má oči a já demonstrativně spláchl svůj dozimetr do hajzlu, spolu s tímhle dvdčkem. S bídou [final rate: 30%] (21.05.2013)

Docela slušná hororová jednohubka. Zdálo se mi, že je tento film natočen pomocí found footage stylu (hlavně ten začátek o tom vypovídal). Postupem času jsem si kladl otázku,"Jestli je to found footage horor, proč ke všem čertům pan kameraman necekne ani slovo při sebevíc děsivější situaci?" Zvláště při scéně s medvědem, což byla nejděsivější scéna z celého filmu, zároveň by se tato scéna dala považovat za Epic Fail roku v hororovém odvětví. Ale pokud toto není found footage (nejsem si vůbec jist), dal bych panu kameramanovi zřejmě malou povzbudivou facku. Na druhou stranu si myslím, že Černobylské deníky jsou dosti podceňované a že i přes viditelné klišé je to docela povedená vyvražďovačka. Od příjezdu do města Pripjať se mi atmosféra tohoto filmu začínala líbit a zvláště když šlo do "tuhýho". Rozhodně není tento černobylský kousek k zahození, nezklamal. (07.08.2013)

He, tak teď si připadám sám jako nějaká zmutovaná příšera mezi uživateli CSFD, páč mně se tohle hodně moc líbilo. Už samotný výběr lokalizace ukrýval velký potenciál, ale já debil jsem se zhlídnutím otálel, neb mě odrazovaly recenze a dokonce i odsudky mých oblíbenců. Do filmu jsem tedy šel s pramalým očekáváním, jenže tohle je povedený od samýho začátku, napětí postupně graduje a kupodivu to nekazí ani tradiční slabina většiny hororů, tedy závěr. Velkým plusem je pro mě v podstatě totální absence prvoplánově zobrazovaných hnusů, dlouho taky není jasný, s kým má parta mlaďáků (smrtelnou) čest, což všemu jenom přispívá. Prostě tohle je pro mě vysoce lahodnej žánrovej kus, jehož víceméně všeobecný odsouzení zřejmě nikdy nepochopím. 80-90% (20.10.2012)