Černobyľské denníky

Tie filmové postavy sú tak strašne odvážne, ale hlúpe, až sa hanbím že som ľudského rodu. Ale to by asi ani neexistoval hororový žáner, keby jeho hrdinovia mali, resp. používali mozog a počúvali inštinkt. Tieto denníčky majú vynikajúci look ( samozrejme sa ale netočili v Černobyle ) a atmosféru neznámeho. Avšak čím ďalej ku koncu sa tieto prednosti vytrácajú a prichádza to, čo všetci diváci vedeli, ale predsa len dúfali v niečo originálnejšie. Úvodný potenciál sa stratil do neznáma. (04.08.2014)

Po tomhle filmu je to jasné. Evropa a zvláště rusky hovořící země mají spadeno na mladé americké turisty a většina z nich už svoji rodnou americkou půdu již více nespatří. Zvláště, pokud se nechají zlákat na exkurzi ukrajinského Černobylu, který i přes letité působení radiace po tragickém výbuchu jaderné elektrárny, není tak pustý a prázdný, jak se na první pohled nezkušeného a nadšeného amerického turisty hledajícího dobrodružství pro něj jistě v exotických končinách, může jevit. Děsivé tajemství, které nemělo spatřit světlo světa a je úzkostlivě střeženo armádními jednotkami, postupně vyplouvá na povrch v radiaci zamořeném prostoru a veselý výlet se mění v boj o holé životy. Působivý hororový příspěvek mísící realitu s fikcí je natočen velmi dynamickou kamerou, která evokuje dokumentární styl,který v tomto případě zaručeně funguje. Debutující režisér Bradley Parker zbytečně nezatěžuje diváka sáhodlouhým okecáváním, a po příjezdu do zpustošeného města zkázy, velmi úderně a napínavě rozehraje působivý a přímočarý boj o přežití. Kamera velmi často ukazuje jen to, co chce a zdařile navozuje dojem, kdy má divák pocit, že je přímým účastníkem akce. Byl jsem zvědavý a napjatý, co se v příštích okamžicích strhne, a zda se turistům podaří najít z toho pekla cestu ven. Nějaké to překvapení v podobě drastického konce nesmí chybět, a navíc neokoukaná herecká sestava to zahrála velmi uvěřitelně. Nejznámější z nich je asi populární zpěvák Jesse McCartney. Film mně hodně rychle utekl, nemá příliš rozvětvené dialogové pasáže, je napínavý, má spád, a tak nestihne nudit. Kdo ví, jak to tenkrát bylo, když to před léty v Černobylu bouchlo, co se utajilo a co ne, a tohle téma doposud ještě žádný horor neřešil. Tenhle se toho nebál a přišel se zajímavým zpracováním známých faktů zabalených do kvalitního dynamického a napínavého hororu. Já si exkurzi po městě duchů dal s chutí. 100% (16.07.2012)

Chtěla jsem tomu dát šanci. Vážně chtěla. Jenže styl "vezmu kameru a točím", už je dost ohraný, asi jako Schwarzenbergův pěvecký výstup… A mě to pomalu začíná unavovat. Když se hodně soustředím, zahlédnu jakousi čmouhu v záběru; tak nevím… byla to ta černobylská mutace, nebo jsem taky viděla jen (ne)zřetelný hovno. Jasný… je to hovno. No, nic… hážu na to bobek a jdu sledovat budoucí hvězdu SuperStar. (18.01.2013)

Já celou dobu čekal na bubáka a musím říct, že když tam baflo, na vteřinu asi, to Rosemaryino děťátko, tak jsem se málem vážně lekl, málem jo. Obočí jsem nadzvihl i při pohledu na medvěda brtníka v paneláku či zmutovanou bělici ne nepodobnou mláděti latimérie podivné. Superagresivní němečtí ovčáci a přisáhám že tam byl i jeden bernský salašnický pes !, jejichž mutace asi spočívala právě v tomhle zdivočení, no hrůza fakt, byli taky k nezaplacení. Hlavní hrdinové se tedy ocitli ve světě opravdu cizím a nepřátelském, vůbec se jim teda nedivím, že se chovali jako debilové.. A musím i přiznat, že jsem si z filmu odnesl docela dost poznatků o tom, jak nepůsobí radioaktivita a tak z toho odpadu přece jen vykřešu jednu ušmudlanou hvězdičku. (30.05.2013)

Za co, kurva, za co? Po tisícípadesátý se necham napálit a pustim si hovadinu snímanou háj osmičkou kameramanem Parkinsonem. Jako nezbytnou ingredienci dostanu bandu tupohlavejch Amíků, jekot ve všech jeho odstínech a k tomu neodmyslitelný nic, který celý tohle neštěstí provází. Takže znova. Jděte vy rádoby režiséři s jednou kamerou a kapesnym od rodičů do prdele! (19.08.2012)