Hasta la vista!

Bezesporu zajímavá sonda do života handicapovaných, která na první pohled vypadá lacině (viz stokrát omleté téma panictví), ale ve skutečnosti je to trochu o něčem jiném, což je nejlépe znázorněno na příkladu Josepha. Ale nebudu dál spoilerovat. Nejvíc mě zaujala postava Larse a také jeho mladší sestry, byla to malá rolička, ale zajímavě napsaná i skvěle zahraná. Humoru není zase tolik, jak bych očekával, ale o to více oceňuji, že tvůrce v tomhle ohledu na nic netlačí a nechává jen na divákovi, kdy a čemu se bude smát a neservíruje žádný povinný sentiment, čehož si cením asi nejvíce. Vážné scény se v rychlém sledu střídají s humornými, leckdy jsou situace tak absurdní, že je otázka, zda se ještě jedná o komické. Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami, ale protože road movie mám docela rád a část námětu je vypůjčená z mého oblíbeného Klepání na nebeskou bránu, dávám nakonec slabší čtyři. (04.09.2012)

Road movie nemám veľmi v láske a keď sa k tomu pridajú traja neforemní podivíni, tak je hotovo. Áno viem, postihnutých panicov by sme nemali urážať, ale nie je zmyslom filmu ukázať, že postihnutých je treba brať rovnako ako zdravých plnohodnotných jednicov? Takže im plnohodnotne dávam jednu invalidnú hviezdu. (14.02.2017)

Není to zase taková komedie, jak by se mohlo zdát. Vlastně je to poměrně hořká záležitost s občasným projasněním. Pokud již máte nějakou zkušenost s road movie, tak je vám poměrně jasné, jak to dopadne a nepřináší to nic nového, ačkoliv jsou hlavní hrdinové handicapovaní - to je přináší jisté vtipné situace, ale zároveň i celou tu hořkost, kterou nejvíce během celého filmu můžeme slyšet u Philipa, ale nakonec je Lars, kdo to prožívá nejvíc. Není to špatný film, ale ani nemá nic do sebe. Slabší 3*. (21.07.2016)

Hořkosladká belgická komedie / drama / road movie, inspirovaná skutečným příběhem, o cestě třech handicapovaných paniců – jednoho slepého, druhého na vozíku těsně před smrtí a třetího zcela ochrnutého – do Španělska za sexem, přičemž je na cestě doprovází ošetřovatelka Claude kypřejších tvarů. Všichni čtyři zažijí spoustu dobrodružství i poznání, chvil nádherných i trpkých. ~ Cesta je důležitější než její cíl. Putování hrdinů je protknuto černým humorem, nutno říci vkusným, s akcentem umět si dělat srandu sám ze sebe. Humor je zde prostředkem k vyrovnání se s nelehkou životní situací, prostředkem k upevňování přátelství mezi aktéry, neboť právě oni jsou příklady v onom umu dělat si srandu ze svých handicapů i ze světa. HANDICAP zde není brán tragicky a už vůbec ne jako hlavní charakteristika postav, hrdinové jsou specifickými postavami, jež disponují dobrými, avšak i špatnými vlastnosti. ~ Hasta la vista! vypráví příběh o přátelství a obětování se pro kamaráda, o sobeckosti, o lásce, o touze po životě bez starostí = bez handicapu. A ten prvotní impuls pro uskutečnění této cesty – chtíč, dychtivost jet na jih za kurvama, je v konečném vyznění přeci jen vedlejší… A to je dobře! Hasta la vista! (02.09.2013)

Užitečný nic. Příběh je velmi prázdný, očekávaný a stoprocentně feelingový. Jenže smysl dívat se má. Kluci jsou perfektně zahraní a velice sympatičtí. A není to o brečení a litování, máte radost, že si to ti borci na vozíčku dávaj v podstatě ve stylu teenage american comedies. A jakožto je užitečný, aby to viděli zdraví lidé pro nasazení jiných brýlí směrem k invalidům, ještě víc to asi udělá radost postiženým. Tak trochu jako mustr, trochu poplácání do zad a hlavně konečně možnost ztotožnění se s cool postavami. A nevadí mi, že to není černohumorný jako Poslední skaut, protože tady jde o uvěřitelnost. A i tak je tady těch haha momentů dost. (08.01.2013)